ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobkyně D. N., zastoupené Mgr. Pavlem Pěnkavou, advokátem se sídlem v
Ostravě, Místecká 329/258, proti žalované Mgr. P. V., zastoupené Mgr. Jakubem
Vyroubalem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Škroupova 1114/4,
o 700.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp.
zn. 115 C 413/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v
Ostravě ze dne 6. srpna 2009, č. j. 8 Co 171/2009-221, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 14. 5. 2008, č. j. 8 Co 206/2008-145,
zrušil rozsudek ze dne 17. 1. 2008, č. j. 115 C 413/2006-129, jímž Okresní soud
v Karviné – pobočka v Havířově zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala
zaplacení 700.000,- Kč jako náhrady škody způsobené jí pochybením notářské
tajemnice M. J. zaměstnané v kanceláři žalované notářky při ověřování pravosti
podpisu druhé smluvní strany na kupní smlouvě.
Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově poté rozsudkem ze dne 20. 1. 2009,
č. j. 115 C 413/2006-195, žalobu opět zamítl a rozhodl o náhradě nákladů
řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 24. 9. 2004 při ověřování podpisu na kupní
smlouvě uzavírané žalobkyní jako kupující s prodávajícím L. K., zaměstnankyně
žalované notářky ověřila totožnost osoby prodávajícího podle předloženého
občanského průkazu. Dodatečně vyšlo najevo, že smlouvu podepsala jménem
prodávajícího osoba odlišná od vlastníka, a to M. R., za použití občanského
průkazu L. K.. Kupní cena za nemovitosti ve výši 700.000,- Kč byla podle
smlouvy vyplacena M. R., který byl v trestním řízení za tento skutek odsouzen a
zavázán zaplatit žalobkyni vzniklou škodu ve výši 700.000,- Kč. M. R.
vypověděl, že dne 24. 9. 2004 na občanském průkaze vystaveném na jméno L. K.
byla jeho podobizna a v době ověřování podpisu jeho podoba odpovídala
vyobrazení na fotografii v občanském průkaze. Okresním soudem v Karviné –
pobočka v Havířově bylo určeno, že výlučným vlastníkem nemovitostí je L. K.
Soud vázán právním názorem odvolacího soudu, že žalovaná odpovídá za škodu, na
základě pokynu odvolacího soudu zkoumal, zda se žalovaná zprostila odpovědnosti
podle ustanovení § 57 odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich
činnosti (notářský řád), a dovodil, že při ověřování totožnosti osoby, jejíž
podpis byl zaměstnankyní žalované legalizován na základě neplatného dokladu
totožnosti, který byl zdařilým padělkem, nemohl být falsifikát odhalen ani při
zkoumání ochranného prvku. V době rozhodování nebyl veřejně přístupný registr
odcizených občanských průkazů a ověřování platnosti občanského průkazu
telefonicky u magistrátu města není standardní ani zákonem stanovený způsob
ověření jeho platnosti. Žalovaná proto nemohla škodě zabránit ani při
vynaložení veškerého úsilí, které bylo možno v době ověření úkonu požadovat,
odpovědnosti za škodu se tak zprostila.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 6. 8. 2009, č. j.
8 Co 171/2009-221, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě
nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními a právním
závěrem soudu prvního stupně, který respektoval pokyny odvolacího soudu, že
žalovaná v zásadě odpovídá za škodu spolu s M. R., avšak odpovědnosti se
zprostila. Přihlédl k tomu, že ke škodě došlo v roce 2004, tedy za účinnosti
notářského řádu ve znění účinném do 12. 10. 2005, kdy ustanovení § 57
notářského řádu liberační důvody neobsahovalo. Právě takový výklad odpovídá
oprávněným zájmům žalované strany a není v rozporu s dobrými mravy ve smyslu §
3 odst. 1 obč. zák.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost
dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a odůvodňuje je podle § 241a odst. 2
písm. b) o.s.ř. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v řešení
následujících otázek: 1) zda se mohla žalovaná zprostit své odpovědnosti za
škodu, jež vznikla za účinnosti notářského řádu, který existenci žádných
liberačních důvodů neobsahoval; 2) co se rozumí pojmem „vynaložení veškerého
úsilí, jež lze na notáři požadovat“ obsažený v § 57 odst. 2 notářského řádu.
Soudy neměly vůbec zkoumat existenci liberačních důvodů na straně žalované z
důvodu zákazu zpětné účinnosti právních norem, jelikož ustanovení § 57
notářského řádu účinné v době vzniku škody liberační důvody neobsahovalo. Pro
případ nevyhovění výše uvedené argumentaci o zákazu zpětné účinnosti právních
norem žalobkyně vytýká odvolacímu soudu nesprávnou interpretaci ustanovení § 57
odst. 2 notářského řádu ve znění novely č. 344/2005 Sb. účinné od 13. 10. 2005,
které stanoví, že notář se odpovědnosti za škodu zprostí, prokáže-li, že škodě
nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které na něm bylo možno
požadovat. Při interpretaci tohoto ustanovení je nutné přihlédnout i k
souvisejícím právním předpisům, zejména k zákonu č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti
za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo jiným úředním
postupem (dále též jen „zákon č. 82/1998 Sb.“). Je nepřípustný současný stav,
kdy za škodu způsobenou při ověření pravosti podpisů při splnění zákonem
stanovených liberačních taxativ neodpovídá ani stát podle zákona č. 82/1998
Sb., ani notář. Soudy nesprávně dovodily, že žalovaná se své odpovědnosti
zprostila, neboť prokázala, že škodě nemohla zabránit ani při vynaložení
veškerého úsilí, jež po ní bylo možné požadovat. Dovolatelka namítá, že
žalovaná neposkytla k prokázání vynaložení veškerého úsilí na její straně žádné
důkazy, bylo prokázáno, že k ověření totožnosti prodávajícího došlo z
neplatného občanského průkazu, který byl jako ztracený již několik měsíců před
ověřovacím úkonem hlášen, zaměstnankyně žalované, která úkon ověření podpisu
prováděla, sdělila, že jí nejsou známy vůbec žádné bezpečnostní ochranné prvky
občanských průkazů a že k tomuto neabsolvovala vůbec žádná školení a žalovaná
neprovedla žádnou další verifikaci platnosti občanského průkazu, např.
telefonickým dotazem na Magistrát města Havířov. Notářský řád neupravuje postup
při ověření platnosti občanského průkazu, absence právní úpravy však nemůže jít
k tíži žalobkyně. Na postup notáře je třeba klást zvýšené nároky právě s
ohledem na neexistenci odpovědnosti státu za eventuálně vzniklou škodu na jedné
straně a na povinnost občana se tomuto ověření podrobit. Navrhla proto, aby
dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního
stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k
závěru, žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž
byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby; předcházel mu
sice rozsudek, který byl zrušen odvolacím soudem, avšak následně bylo
rozhodnuto shodně (žaloba byla zamítnuta), nejde proto o případ tzv. skryté
diformity, která by zakládala přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. b)
o.s.ř. Přípustnost dovolání lze proto dovodit pouze podle § 237 odst. 1 písm.
c) o.s.ř. pro řešení právně zásadně významné otázky odpovědnosti notářky za
škodu způsobenou tím, že nerozpoznala falsifikát občanského průkazu při ověření
podpisu. Dovolání však není důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci, které žalobkyně uplatňuje jako důvod dovolání
podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., spočívá v tom, že odvolací soud aplikoval
na zjištěný skutkový stav nesprávný právní předpis nebo že správně použitý
právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na daný skutkový stav nesprávně
aplikoval.
Podle § 57 odst. 1 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti
(notářský řád), ve znění účinném v době ověření podpisu na kupní smlouvě, tj.
před novelou č. 628/2004 Sb., nestanoví-li zvláštní zákon jinak, notář odpovídá
žadateli, klientovi nebo jinému účastníku za škodu, kterou mu způsobil v
souvislosti s výkonem činnosti notáře. Notář odpovídá za škodu způsobenou těmto
osobám i tehdy, byla-li způsobena v souvislosti s výkonem činnosti notáře jeho
pracovníkem; případná odpovědnost podle pracovněprávních předpisů tím není
dotčena. S účinností od 13. 10. 2005 byl do ustanovení § 57 notářského řádu
vtělen mj. odstavec 2, podle něhož se notář odpovědnosti podle odstavce 1
zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého
úsilí, které na něm bylo možno požadovat.
Podle § 64 notářského řádu nezná-li notář účastníky, svědky úkonů, důvěrníky
nebo tlumočníky osobně, musí mu být jejich totožnost prokázána platným úředním
průkazem nebo potvrzena dvěma svědky totožnosti; nezná-li notář tyto svědky
osobně, musí mu být jejich totožnost prokázána platným úředním průkazem.
Podle § 72 odst. 1 notářského řádu notář osvědčuje na žádost skutečnosti a
prohlášení, které by mohly být podkladem pro uplatňování nebo prokazování práv
nebo kterými by mohly být způsobeny právní následky. Notář provádí zejména tato
osvědčení: a) vidimaci, b) legalizaci, c) o tom, že byla předložena listina a
kdy se tak stalo, d) o protestech směnek a jiných listin, které je třeba
předložit k uplatnění práva, e) o průběhu valných hromad a schůzí právnických
osob, f) o tom, že je někdo naživu, g) o jiných skutkových dějích a stavu věcí,
h) o prohlášení. Podle odst. 2 o osvědčení skutečností uvedených v odstavci 1
písm. a) a b) připojí notář ověřovací doložku na předložené listině nebo na
listině pevně s ní spojené.
Podle § 74 odst. 1 notářského řádu legalizací notář ověřuje, že fyzická osoba
před ním v jeho přítomnosti listinu vlastnoručně podepsala nebo podpis na
listině se již nacházející před ním uznala za vlastní. Pro zjištění totožnosti
této osoby platí § 64. Podle odstavce 2 se legalizace provede ověřovací
doložkou neodkladně poté, kdy před notářem v jeho přítomnosti byla listina
podepsána nebo byl podpis na listině se již nacházející uznán za vlastní, a to
neodkladně po podepsání nebo uznání; ověřovací doložka obsahuje: a) běžné číslo
ověřovací knihy, b) jméno, příjmení, bydliště, popřípadě místo pobytu, rodné
číslo, není-li, nebo nelze-li je zjistit, datum narození žadatele, c) údaj, jak
byla zjištěna totožnost žadatele, d) konstatování, že uvedená osoba listinu
vlastnoručně před notářem podepsala nebo že uznala podpis na listině za
vlastní, e) místo a datum vyhotovení doložky o ověření, f) podpis ověřujícího a
otisk úředního razítka notáře.
Z ustanovení § 57 notářského řádu vyplývá, že notář odpovídá osobám uvedeným v
tomto ustanovení za škodu, kterou jim způsobil v souvislosti s výkonem činnosti
notáře on samotný nebo jeho pracovník (zaměstnanec), jinými slovy řečeno, notář
podle této úpravy odpovídá za škodu pouze tehdy, vznikla-li škoda při činnosti
notáře (nebo jeho pracovníka) v rámci výkonu notářského úřadu, tedy nebyla-li
tato činnost vykonána řádně. Notář odpovídá i za škodu způsobenou osobami,
které při své činnosti využil, tj. např. notářským čekatelem či
administrativním pracovníkem. Odpovědnost notáře je konstruována jako
odpovědnost objektivní, tedy jako odpovědnost bez ohledu na zavinění. Nastupuje
při současném (kumulativním) splnění podmínek, jimiž jsou 1) výkon notářské
činnosti, který není řádný, 2) vznik škody a 3) vztah příčinné souvislosti mezi
výkonem notářské činnosti a vznikem škody. Není-li splněna byť jen jedna z
těchto podmínek, odpovědnost nenastává.
Vzhledem k tomu, že podle § 52 notářského řádu je notář v notářské činnosti a
při poskytování právní pomoci vázán zákony a dalšími obecně závaznými právními
předpisy, představuje porušení těchto povinností splnění první podmínky
odpovědnosti za škodu. Při posuzování, zda šlo o řádný výkon činnosti, je proto
rozhodující, jak je v předpisech tato konkrétní činnost upravena a jakým
požadavkům musí notář dostát. Odchýlení se od povinností stanovených právní
úpravou je vadou předepsaného postupu a notář odpovídá za škodu, pokud vznikla
v příčinné souvislosti právě s touto okolností.
V posuzovaném případě vyšel odvolací soud ze zjištění, že zaměstnankyně notářky
ověřila podpis M. R. za situace, kdy jí byl předložen falsifikát občanského
průkazu s podobiznou M. R., jenž nevzbuzoval pochybnost o jeho pravosti a
původu. Zákon (§ 64 notářského řádu) stanoví požadavky na ověření totožnosti
osob, jejichž podpis se ověřuje, nestanoví však již, jak má notář ověřovat
platnost úředního průkazu (např. občanského průkazu). Z hlediska kontroly
občanského průkazu se na notáře nekladou kvalifikované požadavky, pokud jde o
jeho pravost. Notář je proto povinen posoudit, zda jemu předložený občanský
průkaz představuje pravý průkaz totožnosti a zda nejde o falsifikát, pouze z
pohledu běžné obezřetnosti a profesní zkušenosti. Jestliže zákon neukládá
notáři povinnost kvalifikovaného ověření pravosti úředního průkazu, nelze
považovat za nesprávný postup, že notář toto falzum neodhalil a nezabránil tak
uzavření předmětné kupní smlouvy, která nebyla v důsledku trestného činu
domnělého prodávajícího platná (srov. obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1384/2006, publikovaný pod č. 99/2009
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Samotná okolnost, že odpovědnost notáře za škodu je založena na objektivním
principu, a že tedy k jejím předpokladům nepatří zavinění, tedy nezakládá
odpovědnost notáře bez dalšího. Ke vzniku odpovědnosti je třeba současného
splnění všech předpokladů, jimiž jsou pochybení při notářské činnosti, vznik
škody a příčinná souvislost mezi nimi, přičemž existenci těchto předpokladů,
včetně příčinné souvislosti, je povinen tvrdit a prokázat žalobce. V dané věci
je proto pro posouzení odpovědnosti žalované notářky rozhodující, zda došlo k
nesprávnému výkonu notářské činnosti, tedy zda se žalovaná (její zaměstnankyně)
při ověřování podpisu odchýlila od příslušné právní úpravy v notářském řádu či
v jiném předpisu nebo od obvyklých postupů v obdobných věcech a zda provedla
ověření podpisu přesto, že zde byly okolnosti vzbuzující pochybnosti o
totožnosti dotyčné osoby. K tomu v dané věci nedošlo, neboť není nesprávným
postupem, ověřila-li zaměstnankyně notářky totožnost osoby podle zdařilého
falsifikátu občanského průkazu, který nevzbuzoval pochybnost o své pravosti, a
nebyly zde ani žádné jiné důvody pochybovat o totožnosti osoby, která se
takovým dokladem vykázala. Nedošlo-li tedy k nesprávnému výkonu notářské
činnosti, není žalovaná odpovědná za škodu podle § 57 notářského řádu. Pak je
ovšem nadbytečné zabývat se otázkou, zda se žalovaná odpovědnosti zprostila,
neboť prokazování liberačních (zprošťujících) důvodů přichází v úvahu teprve
tehdy, prokázala-li poškozená žalobkyně předpoklady odpovědnosti.
I když tedy není odůvodnění rozsudku odvolacího soudu zcela přesné v otázce
vymezení předpokladů odpovědnosti, je věcně správné a dovolací důvod podle §
241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. naplněn není; Nejvyšší soud proto dovolání zamítl
podle § 243b odst. 2, části věty před středníkem, o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy
žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na jejich náhradu právo
a žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. prosince 2011
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu