25 Cdo 51/2022-381
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: D. K., narozená XY, bytem XY, proti žalovaným: 1. Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2, a 2. Česká republika – Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7, o 5 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 237/2018, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2021, č. j. 54 Co 394/2021-334, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 10. 2021, č. j. 54 Co 394/2021-334, potvrdil usnesení ze dne 19. 8. 2021, č. j. 15 C 237/2018-299, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil řízení o osvobození žalobkyně od soudních poplatků pro překážku věci pravomocně rozhodnuté (§ 159a odst. 5 ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř.), neboť žalobkyně poté, kdy byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 2. 2021, č. j. 15 C 237/2018-252, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2021, č. j. 54 Co 135/2021-270, pravomocně zamítnuta její žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení, podala opětovně stejnou žádost, aniž by tvrdila existenci nových skutečností. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž znovu požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Soud prvního stupně věc dovolacímu soudu předložil, aniž by o této žádosti rozhodl či vyzval žalobkyni k zajištění právního zastoupení. Nejvyšší soud o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Podle § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. není dovolání přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek. Odvolací soud rozhodl o návrhu žalobkyně na osvobození od soudního poplatku, a proto je dovolání žalobkyně podle citovaného ustanovení objektivně nepřípustné. Z hlediska posouzení přípustnosti dovolání je bez významu, že řízení o žádosti o osvobození od soudních poplatků bylo zastaveno. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Vzhledem k nepřípustnosti dovolání není nedostatek podmínky povinného zastoupení dovolatelky v dané věci důvodem pro postup soudu k odstranění tohoto nedostatku ani pro zastavení dovolacího řízení (§ 241b odst. 2 o. s. ř.). Jestliže bylo dovolání shledáno nepřípustným podle § 238 o. s. ř., vznikne ve smyslu § 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, poplatková povinnost až vydáním rozhodnutí soudem prvního stupně (§ 3 odst. 3 zákona o soudních poplatcích). Již proto nebylo třeba se v daném případě zabývat žádostí žalobkyně o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení. Tímto rozhodnutím se řízení nekončí; o náhradě případných nákladů tohoto dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 4. 2022
JUDr. Hana Tichá předsedkyně senátu