25 Cdo 5112/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobce V. P., proti žalované České republice – Ministerstvu práce a sociálních
věcí ČR, o 8.080,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2
pod sp. zn. 20 C 162/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v
Praze ze dne 30. listopadu 2006, č. j. 35 Co 430/2006-34, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce vlastnoručně sepsané dovolání, v
němž tvrdí, že rozsudky soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním
posouzení věci, a navrhuje proto, aby je dovolací soud zrušil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že
v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento
mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolatel sice v projednávané věci není
zastoupen advokátem ani netvrdí, že by měl právnické vzdělání, avšak vzhledem k
nepřípustnosti dovolání není nedostatek podmínky povinného zastoupení důvodem
pro zastavení dovolacího řízení (§ 241b odst. 2 o.s.ř.).
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podle § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího
soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí
soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci
samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán
právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)],
jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání
není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že
napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm.
c)].
Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. není dovolání podle odstavce 1
přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o
peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč;
k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V dané věci žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl
potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení
částky 8.080,- Kč. Protože dovolání směřuje proti výroku rozsudku o věci samé,
kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, je
přípustnost dovolání vyloučena ustanovením § 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle § 243b odst. 5 věty první a §
218 písm. c) o.s.ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v
dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce nemá na náhradu
nákladů dovolacího řízení právo a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. května 2008
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu