25 Cdo 5240/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Roberta Waltra a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Petra Vojtka v právní věci
žalobců a) K. K. a b) V. K., obou zastoupených Mgr. Davidem Černým, advokátem v
Olomouci, Horní nám. 365/7, proti žalované obci Růžďka, se sídlem úřadu Růžďka
320, IČO 00304280, zastoupené Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou v
Mohelnici, U Brány 16, o 190.517 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu
ve Vsetíně pod sp. zn. 20 C 156/2008, o dovolání žalobců proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 7. 2014, č. j. 8 Co 482/2014-696, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Žalobci ve svém dovolání ze dne 12. 9. 2014 proti rozsudku Krajského soudu v
Ostravě ze dne 4. 7. 2014, č.j. 8 Co 482/2014-696, jímž byl potvrzen zamítavý
rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 20. 12. 2013, č.j. 20 C
156/2008-648, namítají, že odvolací soud nesprávně vyšel z důkazu znaleckým
posudkem Ing. Zbyňka Dumala, chybně dovodil „neexistenci základních
hmotněprávních znaků odpovědnosti za škodu, ačkoliv tyto měly být, resp. byly,
v řízení zjištěny“, a nevypořádal se s dílčím nárokem na náhradu škody (za
žalovanou obcí odstraněný okapový chodník s kompletním odvodněním), takže
rozsudek je v tomto ohledu nepřezkoumatelný. V další části dovolání žalobci
polemizují s nalezeným skutkovým stavem věci při vlastním hodnocení provedených
důkazů.
Se zaměřením na obsahové náležitosti předmětného dovolání Nejvyšší soud
aplikoval ustanovení občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) ve znění
účinném od 1. ledna 2013, jelikož dovolateli napadené rozhodnutí bylo po
uvedeném datu vydáno (čl. II bod 1 a 7 zák. č. 404/2012 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších přepisů, a
některé další zákony). Konstatoval v tomto směru absenci vymezení předpokladů
přípustnosti dovolání dle § 237 o. s. ř., neboť dovolateli převážně rozporovaný
skutkový stav věci ve vazbě na hodnocení provedených důkazů je v otázce
posuzované dovolací přípustnosti nepodstatnou argumentací. Námitka žalobců
ohledně chybného právního hodnocení „znaků“ odpovědnosti za škodu je v dané
skutkové souvislosti toliko obecnou námitkou, která postrádá náležitosti
stanovené § 241a odst. 2 a odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalobců tak trpí po
uplynutí dovolací lhůty (§ 240 o. s. ř.) neodstranitelnou vadou (viz § 241b
odst. 3 o. s. ř.), která brání příslušnému Nejvyššímu soudu (§ 10a o. s. ř.) v
dovolacím řízení pokračovat a pro jejíž existenci je nutno zkoumané podání v
souladu s § 243c odst. 1 větou první o. s. ř. odmítnout (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sen. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod
č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v případě odmítnutí dovolání
nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. ledna 2015