Nejvyšší soud Usnesení občanské

25 Cdo 5240/2014

ze dne 2015-01-28
ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.5240.2014.1

25 Cdo 5240/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.

Roberta Waltra a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Petra Vojtka v právní věci

žalobců a) K. K. a b) V. K., obou zastoupených Mgr. Davidem Černým, advokátem v

Olomouci, Horní nám. 365/7, proti žalované obci Růžďka, se sídlem úřadu Růžďka

320, IČO 00304280, zastoupené Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou v

Mohelnici, U Brány 16, o 190.517 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu

ve Vsetíně pod sp. zn. 20 C 156/2008, o dovolání žalobců proti rozsudku

Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 7. 2014, č. j. 8 Co 482/2014-696, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :

Žalobci ve svém dovolání ze dne 12. 9. 2014 proti rozsudku Krajského soudu v

Ostravě ze dne 4. 7. 2014, č.j. 8 Co 482/2014-696, jímž byl potvrzen zamítavý

rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 20. 12. 2013, č.j. 20 C

156/2008-648, namítají, že odvolací soud nesprávně vyšel z důkazu znaleckým

posudkem Ing. Zbyňka Dumala, chybně dovodil „neexistenci základních

hmotněprávních znaků odpovědnosti za škodu, ačkoliv tyto měly být, resp. byly,

v řízení zjištěny“, a nevypořádal se s dílčím nárokem na náhradu škody (za

žalovanou obcí odstraněný okapový chodník s kompletním odvodněním), takže

rozsudek je v tomto ohledu nepřezkoumatelný. V další části dovolání žalobci

polemizují s nalezeným skutkovým stavem věci při vlastním hodnocení provedených

důkazů.

Se zaměřením na obsahové náležitosti předmětného dovolání Nejvyšší soud

aplikoval ustanovení občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) ve znění

účinném od 1. ledna 2013, jelikož dovolateli napadené rozhodnutí bylo po

uvedeném datu vydáno (čl. II bod 1 a 7 zák. č. 404/2012 Sb., kterým se mění

zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších přepisů, a

některé další zákony). Konstatoval v tomto směru absenci vymezení předpokladů

přípustnosti dovolání dle § 237 o. s. ř., neboť dovolateli převážně rozporovaný

skutkový stav věci ve vazbě na hodnocení provedených důkazů je v otázce

posuzované dovolací přípustnosti nepodstatnou argumentací. Námitka žalobců

ohledně chybného právního hodnocení „znaků“ odpovědnosti za škodu je v dané

skutkové souvislosti toliko obecnou námitkou, která postrádá náležitosti

stanovené § 241a odst. 2 a odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalobců tak trpí po

uplynutí dovolací lhůty (§ 240 o. s. ř.) neodstranitelnou vadou (viz § 241b

odst. 3 o. s. ř.), která brání příslušnému Nejvyššímu soudu (§ 10a o. s. ř.) v

dovolacím řízení pokračovat a pro jejíž existenci je nutno zkoumané podání v

souladu s § 243c odst. 1 větou první o. s. ř. odmítnout (srov. např. usnesení

Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sen. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod

č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v případě odmítnutí dovolání

nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. ledna 2015