25 Cdo 526/2006
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra, v právní věci
žalobce Mgr. V. T., zastoupeného advokátem, proti žalované S. a ú. s. J. k.,
příspěvkové organizaci kraje, za účasti Č. p., a.s., jako vedlejšího účastníka
na straně žalované, o 39.762,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v
Břeclavi pod sp. zn. 6 C 231/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 10. října 2005, č. j. 44 Co 109/2005-146, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. října 2005, č. j. 44 Co
109/2005-146, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne
30. 8. 1997 došlo k dopravní nehodě na křižovatce silnice č. II/421 a silnice
č. III/42125, po níž přijížděl žalobce. Křižovatka, ač měla být, nebyla
označena dopravní značkou s uvedením přednosti v jízdě a žalobce, domnívaje se,
že dává přednost zprava, soustředil svou pozornost na vozidla přijíždějící
zprava, přičemž došlo ke střetu s vozidlem, které přijíždělo z levé strany po
komunikaci označené dopravní značkou „hlavní silnice“. V důsledku dopravní
nehody, jejíž příčinou bylo neoznačení křižovatky dopravní značkou, vznikla
žalobci škoda, spočívající v nákladech na opravu osobního vozidla, na ušlé mzdě
po dobu pracovní neschopnosti a na cestovném do nemocnice. Námitce nedostatku
pasivní legitimace na straně žalovaného soud nepřisvědčil s odkazem na ust. §
27 odst. 2 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Silnice, po které ke
křižovatce přijížděl žalobce, byla silnicí III. třídy, a právě na ní chyběla
dopravní značka, která by jej upozornila na nutnost dát přednost v jízdě. Podle
§ 9 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb. je vlastníkem dálnic a silnic I. třídy stát.
Vlastníkem silnic II. a III. třídy je kraj, na jehož území se silnice
nacházejí. Sám žalovaný ve své zprávě adresované soudu ze dne 22. 10. 2003
uvedl, že tato silnice je v jeho správě. Soud dospěl k závěru, že námitka
nedostatku pasivní legitimace žalovaného neobstojí, neboť je to právě J. k.,
který je vlastníkem předmětné silnice, a žalovaný je právním nástupcem původně
žalované S. a . s. B., s. p. o. Podle ust. § 27 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb.
odpovídá za škodu vlastník silnice, tímto byl nepochybně J. k. a ten měl k tomu
zřízenou organizaci pro správu a údržbu silnic. Předpoklady odpovědnosti
žalované organizace za vzniklou škodu jsou splněny, neboť příčinou dopravní
nehody byla chybějící svislá dopravní značka na silnici III. třídy, která je
příslušenstvím silnice.
K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. 10. 2005, č. j. 44
Co 109/2005-146, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl a
rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Dospěl k závěru, že
žalovaná není pasivně legitimována. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že
chybějící svislé dopravní značení tam, kde podle rozhodnutí příslušného orgánu
mělo být, je ve smyslu ust. § 26 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb. závadou ve
sjízdnosti pozemní komunikace, avšak za škody vzniklé uživatelům dálnic, silnic
nebo místních komunikací, jejichž příčinou byla závada ve sjízdnosti, odpovídá
podle § 27 odst. 2 zák. č. 13/1997 Sb. vlastník těchto komunikací. Protože - na
rozdíl od původní právní úpravy - jednoznačně stanoví, že tuto odpovědnost nese
vlastník pozemní komunikace, jímž byl v době škodné události stát, je dána jeho
pasivní legitimace v tomto sporu. Žalobu proto zamítl pro nedostatek pasivní
legitimace původní žalované – S. a ú. s. B., státní příspěvkové organizace.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že zákon o
pozemních komunikacích platný ke dni dopravní nehody upravoval vlastnictví k
pozemním komunikacím, aniž by odlišil dálnice a silnice I. třídy od silnic II.
a III. třídy. Od 1. 1. 2001 se vlastníkem silnic II. a III. třídy stal kraj.
Shodně s rozhodnutím okresního soudu dovozuje, že působnost zajišťovat
sjízdnost, včetně značení silnic II. a III. třídy v době dopravní nehody
fakticky vykonávala, podle zřizovací listiny Ministerstva vnitra, S. a ú. s. B.
Odvolacímu soudu vytýká, že se vůbec nezabýval okolnostmi (zřizovací listina),
o které soud prvního stupně opřel právní zdůvodnění svého rozsudku. Navrhl, aby
Nejvyšší soud zrušil rozsudek soudu odvolacího a věc vrátil tomuto soudu k
dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.),
řádně zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o. s. ř., napadené
rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle § 242 odst. 3 o. s. ř. a dospěl k
závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.,
je důvodné.
Z obsahu dovolání vyplývá, že je uplatněn dovolací důvod podle ust. § 241a
odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesprávné právní posouzení věci spočívá v tom, že
odvolací soud aplikoval na zjištěný skutkový stav nesprávný právní předpis nebo
že správně použitou právní normu nesprávně vyložil, případně ji na daný
skutkový stav nesprávně aplikoval.
Rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze závěru o nedostatku pasivní legitimace
žalované s odůvodněním, že v době škodné události byl stát vlastníkem pozemní
komunikace, na níž chybělo dopravní značení, což bylo příčinou dopravní nehody,
a za škodu proto neodpovídá původně žalovaná S. a ú. s. B., státní příspěvková
organizace, která je právním předchůdcem nynější žalované.
Podle ust. § 27 odst. 2 zák. č. 13/1997 Sb., ve znění účinném ke dni škodné
události, tj. k 30. 8. 1997 (dále jen „rozhodné znění“) vlastník dálnice,
silnice nebo místní komunikace odpovídá za škody vzniklé uživatelům těchto
pozemních komunikací, jejichž příčinou byla závada ve sjízdnosti, pokud
neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady
způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit,
ani na ni předepsaným způsobem upozornit.
Podle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb., v rozhodném znění, je vlastníkem
dálnic a silnic stát. Vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území
se místní komunikace nacházejí. Vlastníkem účelových komunikací je právnická
nebo fyzická osoba. Podle ust. § 9 odst. 2 uvedeného zákona vlastnické právo
státu k dálnicím a silnicím vykonává Ministerstvo dopravy a spojů. Podle § 9
odst. 3 uvedeného zákona Ministerstvo dopravy a spojů nebo obec může pověřit
výkonem vlastnických práv právnickou nebo fyzickou osobu (dále jen „správce
pozemní komunikace“).
Z tohoto ustanovení vyplývá, že v době škodné události byl vlastníkem všech
silnic, tedy včetně silnic I., II. i III. třídy, stát. Jak vyplývá z výsledků
řízení, na základě zřizovací listiny ze dne 14. 12. 1990 Ministerstvo vnitra
zřídilo S. a ú. s. B., jakožto státní příspěvkovou organizaci. Podle dodatku č.
1 ze dne 15. 1. 1997 ke zřizovací listině, ode dne 1. 11. 1996 je zřizovatelem
této organizace Ministerstvo dopravy a spojů. Zřizovací listina stanoví v bodě
1, že S. a ú. s. B. je právnickou osobou vystupující v právních vztazích svým
jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající. Podle bodu 2 zřizovací
listiny je základním posláním a předmětem činnosti organizace správa a údržba
silniční sítě v rámci územní působnosti. V rámci svého základního poslání
organizace odpovídá mimo jiné za zabezpečení provozuschopnosti silniční sítě,
operativní odstranění nebo předepsané označení závad ve sjízdnosti, za
reprodukci silniční sítě údržbou a opravami, které v sobě zahrnuje zejména
údržbu povrchů, vozovek, dopravního značení, bezpečnostního zařízení a vybavení
silnic, krajnic, silničního příslušenství a silniční zeleně.
Pro posouzení otázky vlastnictví silnice v době, kdy došlo k dopravní nehodě,
není rozhodující, zda se jednalo o silnici I., II. nebo III. třídy, toto
rozličení vlastnictví silnic platí až od 1. 1. 2001, kdy bylo zákonem č.
132/2000 Sb. stanoveno, že vlastníkem dálnic a silnic I. třídy je stát a
vlastníkem silnic II. a III. třídy je kraj, na jehož území se silnice nacházejí.
Jestliže v době škodné události byla silnice č. III/42125 ve vlastnictví státu,
který v souladu s ust. § 9 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb. pověřil výkonem
vlastnických práv právnickou osobu jakožto správce komunikace – státní
příspěvkovou organizaci S. a ú. s. B., je jednoznačné, že její pasivní
legitimace - coby původní žalované -byla dána. Protože její veškerá práva a
závazky přešly dnem účinnosti rozhodnutí ministra dopravy a spojů ze dne 1.
10. 2001 na příspěvkovou organizaci kraje S. a ú. s. J. k., je tím dána pasivní
legitimace žalované ve sporu.
Z uvedeného vyplývá, že v dovolání uplatněný dovolací důvod podle § 241a odst.
2 písm. b) o. s. ř. je naplněn. Rozhodnutí odvolacího soudu není z hlediska
tohoto dovolacího důvodu správné, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení
pasivní legitimace žalované, a proto dovolací soud rozsudek odvolacího soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 , 3 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. března 2008
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu