25 Cdo 526/2011

25 Cdo 526/2011 25 Cdo 1769/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce P. P., proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, 2) České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3) PČR prezidium, se sídlem v Praze 7, Strojnická 27, 4) P. V., 5) M. N., 6) D. B., 7) M. P., a 8) „neznámému policistovi č. 500 560“, všichni Policie ČR se sídlem v Praze 5, Na Bělidle 5, o 3.000.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 16 C 149/2009, o dovoláních žalobce proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. června 2010, č. j. 51 Co 208/2010-153, a č. j. 51 Co 209/2010-155, takto:

Dovolání se odmítají.

Žalobce podal dovolání proti usnesení ze dne 8. 6. 2010, č. j. 51 Co 208/2010-153, jímž Městský soud v Praze k jeho odvolání potvrdil usnesení ze dne 8. 2. 2010, č. j. 16 C 149/2009-65, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 uložil žalobci pořádkovou pokutu ve výši 30.000,- Kč.

Žalobce podal dovolání rovněž proti usnesení ze dne 8. 6. 2010, č. j. 51 Co 209/2010-155, jímž Městský soud v Praze k jeho odvolání změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 2. 2010, č. j. 16 C 149/2009-76, tak, že se podání žalobce ze dne 28. 8. 2009 (žaloba) doplněné podáním ze dne 31. 8. 2009, ze dne 13. 1. 2010 a ze dne 15. 2. 2010 neodmítá.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání byla proti pravomocným usnesením odvolacího soudu podána oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že obě dovolání směřují proti rozhodnutím, proti nimž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolatel v projednávaných věcech není zastoupen advokátem, ani netvrdí, že by měl právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že dovolání nejsou přípustná, není nedostatek podmínky povinného zastoupení důvodem pro zastavení dovolacích řízení (§ 241b odst. 2 o.s.ř.).

Žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo jednak potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o uložení pořádkové pokuty, jednak změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla odmítnuta žaloba. Přípustnost dovolání proti takovým rozhodnutím není dána ani podle ustanovení § 237 o.s.ř. (nejde o rozhodnutí ve věci samé) ani podle ustanovení § 238, § 238a o.s.ř. (nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou zde taxativně vyjmenovány) a nejde konečně o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení § 239 o.s.ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2423/2007, či ze dne 16. 4. 2003, sp. zn. 30 Cdo 1098/2002, publikovaná v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 5231 a C 1846).

Nejvyšší soud proto obě dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl, aniž se mohl věcí zabývat z hlediska námitek v nich uplatněných.

O nákladech řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť řízení ve věci není dosud

skončeno a o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího, bude rozhodnuto v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. června 2011 JUDr. Petr Vojtek, v. r. předseda senátu