U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobce Ing. V. Š., zastoupeného ustanoveným zástupcem Miloslavem Kreysou,
advokátem se sídlem v Plzni, Studentská 16, proti žalovanému JUDr. Z. V., IČO
66256879, advokátu se sídlem v Plzni, Purkyňova 10, zastoupenému JUDr. Karlem
Havlem, advokátem se sídlem v Plzni, Martinská 8, za účasti vedlejší účastnice
na straně žalovaného společnosti Generali Pojištovna a. s., IČO 61859869, se
sídlem v Praze 2, Bělehradská 132, zastoupené Mgr. Josefem Veverkou, advokátem
se sídlem v Praze 5, náměstí Kinských 76/7, o náhradu škody, vedené u Okresního
soudu Plzeň – město pod sp. zn. 21 C 263/2011, o dovolání žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29.1.2014, č.j. 12 Co 539/2013-370, t
a k t o :
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 15.439, 60 Kč k rukám JUDr. Karla Havla, advokáta se sídlem v
Plzni, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejší účastnici na straně žalovaného na
náhradě nákladů dovolacího řízení částku 15.439, 60 Kč k rukám Mgr. Josefa
Vaverky, advokáta se sídlem v Praze 5, do tří dnů od právní moci tohoto
usnesení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.
s. ř.) :
Ve sporu o náhradu škody ve výši 940.000 Kč a 94.800 Kč žalobce svým dovoláním
napadl rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 1. 2014, č.j. 12 Co
539/2013-370, jímž soud druhého stupně rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze
dne 22.5. 2013, č.j. 21 C 263/2011-265, potvrdil ve výrocích o zamítnutí žaloby
(odst. I.) a o náhradě nákladů státu (odst. V.), současně ve výrocích o náhradě
nákladů řízení (odst. II. a III.) rozsudek okresního soudu změnil tak, že
žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce částku
154.396 Kč a zaplatit vedlejší účastnici k rukám jejího advokáta částku 133.968
Kč. Zároveň odvolací soud zavázal žalobce povinností náhrady nákladů odvolacího
řízení ve výši 38.755 Kč žalovanému a 40.841 Kč vedlejší účastnici.
Přípustnost dovolání spatřuje žalobce v tom, že se odvolací soud odchýlil od
ustálené praxe Nejvyššího soudu, neboť se v rámci právního posouzení
nevypořádal s otázkou platnosti pro žalobce nevýhodné „dohody o generálním
narovnání“, kterou dovolatel od počátku označoval za neplatnou, takže kvůli ní
ukončil své právní zastoupení se žalovaným advokátem, jenž nehájil jeho
oprávněné zájmy. Důvody odvolacího soudu v otázce náhrady nákladů řízení
považuje žalobce za „formalistické“, neberoucí ohled na jeho životní a finanční
situaci.
Otázka přípustnosti dovolání se řídí se zřetelem k datu vydání napadeného
rozsudku odvolacího soudu ustanovením § 237 občanského soudního řádu (dále „o.
s. ř.“) ve znění účinném od 1. ledna 2013 (viz čl. II. bod 1 a 7 zák. č.
404/2012 Sb., kterým se mění zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony). Ve vazbě na uvedenou normou
vymezené předpoklady přípustnosti žalobce v předmětném dovolání nespecifikuje –
a to alespoň v rovině citace dovolacím soudem přijatých právních závěrů -
konkrétní rozhodování Nejvyššího soudu, s nímž by napadený rozsudek byl v
kolizi (ve smyslu odchýlení se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu),
ať již při řešení neplatnosti označené dohody o narovnání či při řešení
problematiky náhrady nákladů řízení. Absence této dovolací náležitosti (§ 241a
odst. 2, odst. 3 o. s. ř.), jakož i jiných předpokladů přípustnosti dle § 237
o. s. ř. (k nimž dovolatel nesměřuje ani v obecné formulační rovině),
představuje vadu dovolání (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i na webových stránkách Nejvyššího
soudu – www.nsoud.cz), kterou nelze po uplynutí dovolací lhůty odstranit (§ 240
ve spojení s § 241b odst. 3 o. s. ř.). Dovolání musí být za tohoto stavu dle §
243c odst. 1 o. s. ř. s ohledem na nemožnost pokračování v dovolacím řízení
odmítnuto.
Protože žalovaný a vedlejší účastnice na jeho straně podali vyjádření k
dovolání žalobce, mají s ohledem na uvedený procesní výsledek právo na náhradu
nákladů dovolacího řízení (§ 243c odst. 3 ve spojení s § 224 odst. 1 a § 146
odst. 3 o. s. ř.), v obou případech zahrnující jednu mimosmluvní odměnu
advokáta ve výši 12.460 Kč (§ 7 bod 6 a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhl. č. 177/1996
Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů) s připočtením paušální
náhrady hotových výdajů v částce 300 Kč (§ 13 odst. 3 téhož předpisu) a s
navýšením o 21 % daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. března 2015
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu