25 Cdo 5447/2017-34
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Vojtkem v
právní věci žalobce: B. V., o nejasném podání, vedené u Okresního soudu pro
Prahu-západ pod sp. zn. Nc 54/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Praze ze dne 31. 3. 2017, č. j. 25 Co 124/2017-21, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Usnesením Krajského soudu 31. 3. 2017, č. j. 25 Co 124/2017-21, bylo potvrzeno
usnesení ze dne 25. 10. 2016, č. j. Nc 54/2016-11, jímž Okresní soud
Praha-západ nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a zamítl jeho
návrh na ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti usnesení Krajského
soudu v Praze ze dne 31. 3. 2016, č. j. 25 Co 431/2015-21. Odvolací soud se
ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobcem vylíčené poměry
neodůvodňují jeho osvobození od soudních poplatků, navíc žadatel zamlčel
vlastnictví nemovitostí a cenných papírů. Vzhledem k tomu, že žalobce nesplňuje
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o. s. ř.,
nesplňuje ani podmínky pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle § 30 o. s.
ř.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, aniž byl zastoupen advokátem, ve
kterém opětovně požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, a aniž by
současně uhradil soudní poplatek splatný podáním dovolání.
Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudního
poplatku, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení
soudních poplatků či nikoliv, nemůže být podmiňován platbou soudního poplatku z
dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty
práva, jehož přiznání se účastník domáhá. Ustanovení zákona č. 549/1991 Sb., o
soudních poplatcích, ve spojení s položkou 23 odst. 2 sazebníku poplatků, se
tudíž vykládá tak, že se neplatí soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí,
jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle §
138 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn.
29 Cdo 1031/2014, publikované pod č. 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, dále též jen „Sbírka“). Vzhledem k tomu, že v řízení o prvotním
dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2016, č. j. 25 Co
431/2015-21, ze kterého následující dovolací řízení již jen dále vyplývá, bylo
rozhodnuto o tom, že není důvodu mj. rozhodovat o osvobození od poplatků (neboť
řízení o žalobě na obnovu řízení vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp.
zn. 10 C 261/2010 bylo pravomocně skončeno), soudní poplatek se z tohoto
dovolání neplatí.
Směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem ani nemá sám
odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl
(ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) jeho žádosti o ustanovení
zástupce, je namístě, aby splnění předpokladů pro ustanovení advokáta pro
řízení o dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo
Nejvyšší soud jako soud dovolací. Postup, jímž by tuto otázku znovu hodnotil
soud prvního stupně, by – nesmyslně – vedl k neukončenému řetězci rozhodnutí o
(ne)ustanovení zástupce pro dovolací řízení, jež by ústila jen v potřebu
rozhodovat o dalších žádostech o ustanovení zástupce (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 82/2014, nebo usnesení
velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia téhož soudu ze dne 8. 4.
2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, č. 78/2015 Sbírky).
V daném případě dospěl Nejvyšší soud k závěru, že nejsou splněny předpoklady
pro to, aby byl dovolateli v dovolacím řízení na jeho žádost ustanoven zástupce
z řad advokátů, když, jak ostatně uzavřely i soudy nižších stupňů, nesplňuje
podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Ani ke dni podání dovolání a
žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení dne 10. 6.
2017 totiž nedoložil, že by se změnily jeho poměry, z nichž nalézací soud
vycházel v původním zamítavém rozhodnutí pro účely posouzení původní žádosti.
Jelikož dovolatel musí být podle § 241 o. s. ř. zastoupen advokátem a jeho
žádosti o jeho ustanovení nebylo usnesením ze dne 25. 1. 2018, č. j. 25 Cdo
5447/2017-180, vyhověno, vyzval jej Nejvyšší soud současně, aby nedostatek
povinného zastoupení ve lhůtě 20 dnů od doručení usnesení odstranil, a poučil
jej, že nebude-li výzvě k odstranění nedostatku podmínky řízení ve stanovené
lhůtě vyhověno, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví (§ 241b odst. 2 a § 104
odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném do 29. 9. 2017 – srov. čl. II. bod 2. zákona
č. 296/2017 Sb.). Výzva byla dovolateli doručena dne 31. 1. 2018.
Vzhledem k tomu, že této výzvě dovolatel ve stanovené lhůtě 20 dnů od doručení
ani dosud nevyhověl, Nejvyšší soud podle § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s.
ř. řízení o dovolání zastavil.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. března 2018
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu