U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobkyně: MISE, s. r. o., IČO: 624 16 332, zastoupená Mgr. Milanem Vaňkátem,
advokátem se sídlem Praha 1, Navrátilova 664/10, proti žalované: Mercedes Benz
Česká republika, s. r. o., IČO: 480 24 562, se sídlem Praha 4, Daimlerova
2296/2, zastoupená JUDr. Tomášem Ptáčkem, advokátem se sídlem Praha 1,
Loretánské náměstí 109/3, o zaplacení 62 800 Kč s příslušenstvím, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 28 C 423/2012, o dovolání žalobce proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2016, č. j. 21 Co 264/2016-226,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
zamítl žalobu na zaplacení 62 800 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě
nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že při silném krupobití došlo k poškození
vozidla provozovaného žalobkyní, které se v tu dobu nacházelo v areálu žalované
za účelem opravy. Žalobkyně se domáhala zaplacení snížené hodnoty vozidla
jakožto rozdílu mezi cenou vozidla před a po poškození a zaplacení nákladů na
znalecký posudek. Pojišťovnou žalované byly plně uhrazeny náklady, které si
vyžádala oprava automobilu poškozeného krupobitím. Soud uzavřel, že v daném
případě se jednalo o vyšší moc a žalobkyně neprokázala, že by žalovaná porušila
prevenční povinnost (§ 415 obč. zák.) tím, že ponechala předmětné vozidlo ve
svém areálu v době, kdy došlo ke krupobití.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 9. 2016, č. j.
21 Co 264/2016-226, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci
samé, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů
odvolacího řízení. K odvolacím námitkám uvedl, že vzhledem k poučení, jež se
žalobkyni dostalo, a k tomu, že účastníci sdělili soudu, že nemají další návrhy
na doplnění dokazování, není řízení postiženo vadou, která by mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného
soudem prvního stupně a shodně s ním uzavřel, že nebylo prokázáno porušení
obecné prevenční povinnosti žalované podle § 415 obč. zák. a že z pojištění
žalované se žalobkyni dostalo plné náhrady nákladů na uvedení vozidla do
původního stavu, takže žalobkyně nemá nárok na další náhradu.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, namítá nesprávné právní
posouzení s tím, že odvolací soud nesprávně vyložil a aplikoval ustanovení §
118 a § 118a o. s. ř. a § 415 obč. zák. Opětovně namítá procesní pochybení,
neboť se jí nedostalo sdělení předběžného právního názoru ze strany soudu ve
smyslu § 118 o. s. ř., ani výzvy k doplnění skutkových tvrzení, pro ni jde o
překvapivé rozhodnutí. Nesouhlasí se závěrem, že by po žalované nešlo rozumně
požadovat přijetí preventivních opatření k odvrácení škody, když se nejednalo
jen o nepříznivé počasí. Dovozuje, že žalovaná porušila obecnou povinnost
předcházet vzniku škod na majetku jiného podle § 415 obč. zák. Navrhla, aby
Nejvyšší soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu tak, že uloží žalované
povinnost nahradit žalobkyni vzniklou škodu i veškeré náklady řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s.
ř.) dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 2, 3 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí
(§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se
rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá
(dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní
posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá
nesprávnost tohoto právního posouzení.
Dovolatelka sice uvádí, že jde o vyřešení právních otázek, při jejichž řešení
se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, případně které doposud
nebyly v judikatuře dovolacího soudu řešeny či mají být posouzeny jinak,
neuvádí však, zda a která právní otázka se má odchylovat od rozhodovací praxe
dovolacího soudu, od kterého konkrétního právního názoru či posouzení a v jakém
směru (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29
Cdo 2394/2013 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č.
4/2014). Dovolatelka opakuje procesní námitky, s nimiž se vypořádal odvolací
soud, a soudu v podstatě vytýká nedostatečně zjištěný skutkový stav a
polemizuje s odůvodněním napadeného rozhodnutí. Svou argumentací nebrojí proti
právnímu posouzení konkrétní právní otázky, ale nabízí dovolacímu soudu vlastní
verzi hodnocení provedených důkazů.
Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, že uplatněný nárok není
opodstatněný, protože nebylo prokázáno porušení prevenční povinnosti žalované,
a žalobkyni bylo z pojištění žalované poskytnuto plnění k plné náhradě nákladů
na uvedení vozidla do stavu před poškozením.
Své rozhodnutí o nedůvodnosti uplatněného nároku tedy odvolací soud založil na
dvou na sobě nezávislých důvodech, z nichž každý sám o sobě vede k zamítnutí
žaloby. Za situace, že z pojištění žalované se žalobkyni dostalo plné náhrady
nákladů na uvedení vozidla do původního stavu před krupobitím, a žalobkyně tedy
nemá nárok na náhradu škody nad rámec zaplacených nákladů, se tedy otázka
porušení preveční povinnosti, uplatněná v dovolání, nemůže v jejích poměrech
projevit, neboť její postavení vůči druhé straně sporu zůstane nezměněno.
Ostatně namítaný neúplně či nesprávně zjištěný skutkový stav věci či pochybení
při hodnocení důkazů přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání podle ust. § 243c odst. 1 o. s.ř
odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3
věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. března 2017
JUDr.
Marta
Škárová
předsedkyně senátu