U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce P. B., proti žalovanému Mgr. Janu Vodičkovi, státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové se sídlem v Hradci Králové, Zieglerova 189, o zaplacení 1.500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 11 C 43/2015, o dovolání žalobce proti usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 6. 2015, č. j. 19 Co 127/2015-66, a ze dne 23. 11. 2015, č. j. 19 Co 373/2015-97, takto:
I. Žalobci se zástupce pro řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 11. 2015, č. j. 19 Co 373/2015-97, neustanovuje. II. Řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 6. 2015, č. j. 19 Co 127/2015-66, se zastavuje. III. Řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 11. 2015, č. j. 19 Co 373/2015-97, se zastavuje.
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 6. 2015, č. j. 19 Co 127/2015-66, bylo potvrzeno usnesení ze dne 17. 3. 2015, č. j. 11 C 43/2015-54, jímž Okresní soud v Hradci Králové nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce pro řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že ze strany žalobce jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, neboť neuvedl žádné jednání žalovaného, které by mohlo představovat vybočení z práv a povinností státního zástupce. Z tohoto důvodu nesplňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o. s. ř. ani pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle § 30 o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání a současně požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. 10. 2015, č. j. 11 C 43/2015-86, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 11. 2015, č. j. 19 Co 373/2015-97, byla jeho žádost pravomocně zamítnuta. Podáním ze dne 11. 12. 2015 napadl žalobce dovoláním i toto usnesení odvolacího soudu.
Protože žalobce nebyl v dovolacím řízení proti žádnému z obou usnesení zastoupen advokátem ani nedoložil, že sám má odpovídající vzdělání, vyzval jej Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 9. 2016, č. j. 25 Cdo 5725/2015-108, jež mu bylo doručeno 6. 10. 2016, aby si pro podání dovolání zvolil zástupce z řad advokátů s tím, že nebude-li uvedená podmínka splněna, soud dovolací řízení zastaví. Žalobce podáním ze dne 10. 10. 2016 pouze opětovně požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Podle § 30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.
Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudního poplatku, které má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od soudních poplatků či nikoliv, nemůže být podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá. Ustanovení zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve spojení s položkou 23 odst. 2 sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, publikované pod č. 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále též jen „Sbírka“). Vzhledem k tomu, že prvotní dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 6. 2015, č. j. 19 Co 127/2015-66, směřuje proti rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudního poplatku a současně z něj přímo vyplývá druhé dovolací řízení, soudní poplatek se z obou těchto dovolání neplatí.
Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, pak zhodnotí přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015, č. 78/2015 Sbírky).
V daném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby byl dovolateli ustanoven zástupce z řad advokátů pro kterékoli dovolací řízení, neboť dovolatel uplatňuje zřejmě bezúspěšně právo.
Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, jestliže již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti, anebo co je obecně známé, je bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se pak – mimo jiné – jedná tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Je-li totiž již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, č. 67/2014 Sbírky).
Dovolatel sleduje ve svém důsledku cíl zajistit si osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta pro řízení ve věci náhrady za „psychickou, zdravotní a majetkovou újmu“, která mu měla vzniknout činností žalovaného státního zástupce při výkonu jeho zákonných oprávnění „v období křivého trestního stíhání“. V žalobě samé ani v jejím doplnění ze dne 12. 3. 2015 přitom nejsou uvedeny žádné okolnosti, které by případně mohly vést k závěru o oprávněnosti základu nároku ve vztahu k žalovanému. Žalobce pouze nekonkrétně, i když poměrně expresivně uvádí, že žalovaný „chránil bandu zločinců“, která se jej snažila „dohnat k sebevraždě“. Uvádí-li, že v soudním řízení byli vyslechnuti pouze svědci obžaloby, není zřejmé, jaký vztah by tato skutečnost případně mohla mít k odpovědnosti žalovaného státního zástupce za tvrzenou újmu. Činnost státního zástupce při výkonu funkce ostatně spadá pod výkon veřejné moci a pasivně legitimovaným subjektem je zde stát, který může odpovídat za škodu či nemajetkovou újmu, jsou-li splněny podmínky stanovené zákonem č. 82/1998 Sb. Odvolací soud tak v napadeném rozhodnutí rozhodl v souladu s názorem vyjádřeným Nejvyšším soudem v citovaném rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 987/2013, když uzavřel, že návrh žalobce na osvobození od soudních poplatků a žádost o ustanovení zástupce je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva, jestliže neuvedl žádné jednání žalovaného státního zástupce, které by mohlo představovat vybočení z jeho práv a povinností, a jestliže je patrno, že samotné žalobě nemůže být vyhověno. Není tedy ani důvodu, aby byl žalobci pro některé z následně vedených dovolacích řízení ustanoven zástupce, neboť je evidentní, že by se jednalo o zbytečné vynakládání prostředků státu na to, aby bylo v dovolacím řízení při uplatňování zřejmě bezúspěšného práva zajištěno povinné zastoupení dovolatele.
V situaci, kdy není splněna podmínka povinného zastoupení dovolatele podle ustanovení § 241 o. s. ř. a není ani důvodu ustanovit mu advokáta pro řízení o dovolání, Nejvyšší soud podle § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. obě řízení o dovolání zastavil.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. října 2016
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu