U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci
žalobce J. H., zastoupeného JUDr. Kateřinou Skoumalovou, advokátkou se sídlem
Hradec Králové, Škroupova 719, proti žalovaným 1) B. M. K., zastoupenému Mgr.
Janem Kulhánkem, advokátem se sídlem Hořice, Jungmannova 346, 2) M. J., 3) V.
W., 4) O. W., 5) P. Č., 6) L. V. a 7) městu Hořice, se sídlem úřadu Hořice,
nám. Jiřího z Poděbrad 342, zastoupenému JUDr. Hanou Desenskou, advokátkou se
sídlem Jičín, Fortna 40, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Hradci
Králové pod sp. zn. 10 C 53/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 1. 7. 2014, č.j. 26 Co 89/2014-380, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 7) na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 8.082,80 Kč k rukám JUDr. Hany Desenské, advokátky se sídlem
Jičín, Fortna 40, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 1) až 6) žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se domáhal, aby žalovaným byla uložena povinnost zaplatit mu společně a
nerozdílně 132.000,- Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, která mu měla
vzniknout uhynutím pštrosa nandu pampového, v důsledku protiprávního jednání
žalovaných.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací potvrdil rozsudkem ze dne 1.
7. 2014, č.j. 26 Co 89/2014-380, rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze
dne 10. 12. 2013, č.j. 10 C 53/2010-295, kterým byla žaloba zamítnuta a
rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně; odvolací soud
též rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Soudy obou stupňů neshledaly
naplnění předpokladů odpovědnosti za škodu tvrzenou žalobcem na straně
žalovaných.
Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost
dovozuje z ustanovení § 237 o. s. ř., jelikož napadené rozhodnutí závisí na
vyřešení otázky hmotného i procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud
odchýlil od ustáleného rozhodovací praxe dovolacího soudu; dovolací důvod
spatřuje v nesprávném právním posouzení věci. Napadá závěr odvolacího soudu, že
v řízení nebyla prokázána aktivní legitimace žalobce, coby vlastníka či
oprávněného držitele uhynulého pštrosa, jelikož smlouva o postoupení pohledávky
ze dne 25. 8. 2010, prostřednictvím níž původní majitelka uhynulého pštrosa
žalobci postoupila pohledávku z titulu náhrady škody vůči žalovaným, je
neplatná pro neurčitost, zejména pro neurčení důvodu vzniku pohledávky a její
výše. Dovolatel namítá, že skutková zjištění soudů nemají oporu v provedeném
dokazování, neboť soudy nesprávně zhodnotily výpovědi svědkyň K., V. a čestné
prohlášení V. S., a poukazuje přitom na zásady hodnocení důkazů vyjádřené v
rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3577/2008. Má za to, že prokázal
protiprávní jednání jednotlivých žalovaných, spočívající v nadměrném obtěžování
dovolatele a narušování pokojného užívání pozemku (žalovaní 1 – 6) a nesprávný
postup městského strážníka (žalovaný 7). Nesouhlasí se závěrem odvolacího
soudu, že se mu nepodařilo v řízení prokázat příčinnou souvislost mezi
protiprávním jednáním jednotlivých žalovaných a vznikem škody, když právě
hlučné chování a záměrné plašení pštrosů, které bylo v rozporu s obecnou
prevenční povinností ve smyslu § 415 obč. zák., vedlo k úhynu pštrosa
způsobenému oběhovým selháním organismu vlivem stresu. Navrhuje, aby dovolací
soud zrušil oba rozsudky soudů nižších stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně
k dalšímu řízení.
Žalovaný 7) se ve vyjádření k dovolání ztotožnil se závěry soudů obou stupňů,
zejména v tom, že v řízení nebylo prokázáno, že žalobce byl vlastníkem
uhynulého pštrosa, rovněž se neprokázalo protiprávní jednání žalovaného města
Hořice ani existence příčinné souvislosti mezi tvrzeným protiprávním jednáním a
vznikem škody na straně žalobce. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobce
zamítl a přiznal žalovanému 7) náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle
ustanovení § 237 o. s. ř., neboť uplatněné námitky nesměřují proti otázce
hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí.
Dovolatel zpochybňuje skutkový závěr, že nebylo prokázáno protiprávní jednání
žalovaných ani příčinná souvislost mezi vznikem škody a jednáním žalovaných.
Pokud dovolatel zpochybňuje hodnocení důkazů soudem, zejména výpovědi svědků, a
z provedených důkazů dovozuje odlišná skutková zjištění, jde rovněž o námitky
proti správnosti skutkových zjištění. Odkaz na rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo
3577/2008 je nepřípadný, neboť toto rozhodnutí vychází z právní úpravy, jež
uplatnění skutkových námitek umožňovala, dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2013
však jediným způsobilým dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení (srov.
§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Dovolací námitky však nesměřují proti právnímu
posouzení věci, ale proti zjištěnému skutkovému stavu, čímž nelze přípustnost
dovolání podle § 237 o. s. ř. založit.
Chybí-li některý ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu (protiprávní
jednání, příčinná souvislost), nemůže být žaloba o náhradu škody úspěšná, a je
tudíž nadbytečné zabývat se správností závěrů ohledně ostatních podmínek
odpovědnosti za škodu. Za situace, kdy nelze podrobit přezkumu jeden z důvodů,
pro který odvolací soud nároku žalobce nevyhověl, nemohou žádné další dovolací
důvody naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť ani
odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v
poměrech žalobce nijak pozitivně projevit, což činí jeho dovolání v tomto
rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp.
zn. 29 Odo 663/2003, publikované pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek).
Jelikož k zamítnutí žaloby na náhradu škody došlo z důvodu nesplnění
předpokladů odpovědnosti, je nadbytečné zabývat se otázkami vlastnictví
pštrosa, oprávněnosti žalobcovy držby pštrosa a platnosti postoupení pohledávky
na náhradu škody žalobci jeho matkou, jelikož jejich vyřešení nemůže mít vliv
na závěr o nedůvodnosti žaloby.
Žádná z dovolatelem uplatněných námitek tedy nepředstavuje důvod způsobilý
založit přípustnost dovolání, totiž nesprávné právní posouzení věci, na kterém
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti
němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle
§ 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3
věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. května 2015
JUDr.
Robert Waltr
předseda senátu