25 Cdo 608/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Marty Škárové v právní věci
žalobce B. G., proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti ČR,
se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 1.000.000,- Kč, vedené u Okresního soudu
v Domažlicích pod sp. zn. 3 C 51/2000, o dovolání žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Plzni ze dne 25. ledna 2002, č. j. 13 Co 747/2001-60,
Dovolací řízení se zastavuje.
Žalobce se domáhal odškodnění nemajetkové újmy v penězích, ve výši 1.000.000,-
Kč, podle § 11 a § 13 obč. zák., která mu na občanské cti měla vzniknout ve
věci vedené pod sp. zn. 6 C 159/97 \"protiprávním a protizákonným\" postupem
Okresního soudu v Domažlicích, jenž žalobce usnesením ze dne 6. 5. 1998 vyzval,
aby předložil originál neschopenky včetně uvedení data a důvodu hospitalizace,
a následně v usnesení ze dne 28. 5. 1998 uvedl, že samotná hospitalizace
právního zástupce nemusí za určitých okolností být důvodem pro prominutí
zmeškání lhůty k podání odvolání.
Okresní soud v Domažlicích usnesením ze dne 1. 10. 2001, č. j. 3 C 51/2000-55,
odmítl podání žalobce došlé Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne 8. 7. 1999 a
rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni
usnesením ze dne 25. 1. 2002 (v rozhodnutí nesprávně uvedeno datum 25. 1.
2001), č. j. 13 Co 747/2001-60, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a
rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího podal žalobce dne 20. 2. 2002 dovolání, v němž s
odkazem na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. namítá, že jeho žaloba
proti České republice z 23. 6. 1998 má všechny náležitosti podle § 79 odst. 1
o.s.ř., a navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu
spolu s usnesením soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř. ve znění
účinném od 1. 1. 2001) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení
odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř.
oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolací řízení musí
být zastaveno.
Podle ustanovení § 107 odst. 1 věty první o.s.ř. jestliže účastník ztratí po
zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo
pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může
pokračovat. Podle odst. 5 neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud
řízení zastaví. Řízení zastaví soud zejména tehdy, zemře-li manžel před
pravomocným skončením řízení o rozvod, o neplatnost manželství nebo o určení,
zda tu manželství je nebo není, pokud zákon nedovoluje, aby se v řízení
pokračovalo; bylo-li již o věci rozhodnuto, soud současně toto rozhodnutí zruší.
Z kopie úmrtního listu založeného v knize úmrtí Úřadu městské části Praha 10,
svazek I/2, roč. 2002, strana 185, poř. č. 278, dovolací soud zjistil, že
žalobce B. G., dne 30. 4. 2002 zemřel.
Pro další postup v řízení a pro určení, zda a případně s kým lze v řízení
pokračovat, je rozhodné posouzení povahy uplatněného nároku. I když žaloba byla
v posuzované věci odmítnuta pro neodstranění nedostatků ve vylíčení skutkového
základu uplatněného nároku, je z jejího odůvodnění zřejmé, že žalobce se
domáhal peněžité náhrady nemajetkové újmy ve smyslu ustanovení § 11 a § 13
odst. 2 obč. zák.
Podle § 11 obč. zák. fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména
života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého
jména a projevů osobní povahy. Podle § 13 odst. 1 obč. zák. fyzická osoba má
právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva
na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí
bylo dáno přiměřené zadostiučinění. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení pokud by
se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odstavce 1 zejména proto, že byla
ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve
společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích.
Podle § 579 odst. 2 obč. zák. smrtí věřitele právo zanikne, bylo-li plnění
omezeno jen na jeho osobu; zanikne i právo na bolestné a na náhradu za ztížení
společenského uplatnění.
Právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích (peněžité zadostiučinění) podle §
13 odst. 2 obč. zák. je svou povahou úzce spjato s postiženou fyzickou osobou a
má osobní charakter především proto, že jeho cílem je přiměřeně vyvážit a
zmírnit nemajetkovou újmu vzniklou fyzické osobě na její osobnosti; není-li
fyzické osobě poskytnuta náhrada ještě za jejího života, nemůže po její smrti
již plnit svůj účel. Z toho se dovozuje, že smrtí oprávněné osoby právo na
peněžité zadostiučinění zaniká a na dědice nepřechází. Procesním důsledkem toho
je, že zemře-li v průběhu soudního řízení fyzická osoba, která takové právo
uplatnila, musí být řízení podle § 107 odst. 1 a 5 o.s.ř. zastaveno, neboť
vzhledem k povaze věci (zánik práva vázaného na konkrétní osobu - § 579 odst. 2
obč. zák.), nelze v soudním řízení pokračovat s dědici zemřelého.
Jestliže v průběhu dovolacího řízení ve věci nároku na náhradu nemajetkové újmy
v penězích podle § 13 odst. 2 obč. zák., který po smrti oprávněné osoby na
právní nástupce nepřechází, žalobce zemřel a ztratil tak způsobilost být
účastníkem řízení, neumožňuje povaha posuzované věci v řízení pokračovat;
Nejvyšší soud proto dovolací řízení zastavil (§ 19, § 103, § 107 odst. 5, §
243c odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. prosince 2002
JUDr. Petr Vojtek,v.r.
předseda senátu