25 Cdo 613/2021-176
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: N. T., narozená XY, bytem XY, proti žalované: Česká advokátní komora, IČO 66000777, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, o ochranu osobnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 31 C 55/2019, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2020, č. j. 22 Co 229/2020, takto:
Dovolání se odmítá.
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 20. 11. 2020, č. j. 22 Co 229/2020, potvrdil usnesení ze dne 7. 10. 2020, č. j. 31 C 55/2019-134, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 zastavil řízení o žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a neustanovil jí zástupce pro řízení ve věci ochrany osobnosti, neboť o její žádosti o osvobození od soudních poplatků již bylo dříve pravomocně rozhodnuto a z její strany jde i nadále o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, ve kterém rekapituluje dosavadní průběh řízení a důvody, které ji vedly k podání žaloby na ochranu osobnosti. Současně s podáním dovolání pak požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta zástupcem pro dovolací řízení. Nejvyšší soud o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vzhledem k datu jeho vydání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen "o. s. ř.".
Podle § 238 odst. 1 písm. i) a písm. j) o. s. ř. není dovolání přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek a o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
S ohledem na jednoznačnou dikci citovaných ustanovení, která s účinností od 30. 9. 2017 vylučují přípustnost dovolání proti napadeným rozhodnutím, je dovolání žalobkyně objektivně nepřípustné, proto je Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Soud prvního stupně nepochybil, předložil-li spis dovolacímu soudu, aniž se zabýval poplatkovou povinností dovolatelky a aniž rozhodl o její žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Jde-li o poplatkovou povinnost, soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř. se neplatí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, publikované pod č. 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry se v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu uplatňují i po 30.
9. 2017, tj. po účinnosti zákona č. 296/2017 Sb., viz usnesení ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. 32 Cdo 4667/2018, a ze dne 30. 1. 2020, sp. zn. 25 Cdo 134/2020). Je proto nadbytečné, aby bylo rozhodováno o žádosti dovolatelky o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení. Navíc by taková žádost nemohla být úspěšná z důvodu zřejmě bezúspěšného uplatňování práva (§ 138 odst. 1 o. s. ř.).
O žádosti o ustanovení zástupce pro dovolací řízení není třeba rozhodovat, směřuje-li dovolání proti rozhodnutí, proti němuž není podle § 238 o. s. ř. přípustné, vzhledem k § 241b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.. Tímto rozhodnutím se řízení nekončí; o náhradě případných nákladů tohoto dovolacího řízení tak bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 4. 2021
JUDr. Robert Waltr předseda senátu