25 Cdo 613/2024-373
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců Mgr. Radka Kopsy a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců: a) Spolek na obnovu kostela sv. Václava na Chloumku, IČO 04238443, se sídlem Habřina 28, 503 03 Habřina, b) J. P., c) M. K., žalobci b) a c) zastoupeni Mgr. Ing. Tomášem Střelečkem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem U Prašné brány 1078/1, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: J. H., zastoupený Mgr. Lenkou Navrátilovou, advokátkou se sídlem Ulrichovo náměstí 737/3, 500 02 Hradec Králové, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 12 C 144/2022, o dovolání žalobců b) a c) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 11. 2023, č. j. 21 Co 387/2023-307, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobci b) a c) jsou povinni zaplatit žalovanému náhradu nákladů dovolacího řízení 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokátky Mgr. Lenky Navrátilové.
1. Žalobci se žalobou na ochranu osobnosti domáhali, aby se žalovaný zdržel sporných tvrzení a zveřejnil omluvu v periodickém tisku (Mladá fronta DNES) a v místním rozhlase v obci Habřina a Rožnov, neboť měli za to, že výroky žalovaného uvedené v článku publikovaném dne 7. 3. 2022 v Mladé frontě DNES v rubrice Hradecký kraj nazvaném „Ukradená záchrana“ a v článku ze dne 8. 3. 2022 publikovaném na iDnes.cz a impuls.cz nazvaném „Chtějí opravu kostela na Chloumku i nový rondel. Necitlivé, zní od kritiků“ zasáhly do jejich osobnostních práv.
2. Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 26. 6. 2023, č. j. 12 C
144/2022-266, žalobu v celém rozsahu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že do roku 2014 se na kostele sv. Václava na Chloumku prováděly udržovací práce, které zaštiťovala Společnost ochránců památek ve východních Čechách, jejímž členem je i žalovaný. V roce 2015 vznikl za účelem obnovy poutního římskokatolického kostela sv. Václava na Chloumku u obce Habřina a obnovy okolí Spolek na obnovu kostela sv. Václava na Chloumku (dále jen „Spolek“). V současné době je předsedou spolku žalobce b), který udělil generální plnou moc k zastupování žalobci c).
Žalobce b) je garantem projektu u místní komunity, žalobce c) má na starost jednání s úřady, samosprávou a se sponzory. Žalobci b) a c) mají k místu vztah a rodinné vazby. Duchovním otcem celé myšlenky obnovy místa je žalobce c), který byl přítomen na zasedání zastupitelstva města Habřina, kde se projekt představoval. Spolek od roku 2016 do současnosti pořádá doprovodné akce (mše, výstavy, koncerty), které mají za cíl zveřejnit myšlenku spolku a představit a podpořit myšlenku nové podoby kostela a okolí.
Spolek zadal Ing. Krejčíkovi vypracovat stavební dokumentaci pro územní řízení, jejíž finální podoba byla k dispozici od podzimu 2022. Dne 7. 3. 2022 byl v Mladé frontě DNES uveřejněn článek „Ukradená záchrana“ a dne 8. 3. 2022 na iREGIONY a impuls.cz článek „Chtějí opravu kostela na Chloumku i nový rondel. Necitlivé, zní od kritiků“. V těchto článcích byla uvedena sporná tvrzení, a to: „Obec a spolek už na přípravu projektu získaly milion korun, ale ty nejsou nikde vidět. Je to pět let a zatím není ani projekt“ upozorňuje člen Společnosti ochránců památek ve východních Čechách J.
H. z Jaroměře (dále jen „první výrok“). A dále: Podle H. se S. je P. bílým koněm, za něhož jedná právě K. Ten se přitom svým angažmá v projektu netají. „Toho předsedu jsme ještě nikdy neviděli. Na obci už byla tři jednání, ale bez předsedy,“ říká H. (dále jen „druhý výrok“). Autorem článku byl novinář, jeho podkladem byl rozhovor, který autor článku vedl s žalovaným a V. S. Žalovaný při rozhovoru s novinářem nemluvil o „projektu“, ale výslovně hovořil o (územní) „dokumentaci“, která mu v době vydání článku nebyla předložena.
Zvukovou nahrávkou rozhovoru bylo rovněž prokázáno, že slovní spojení „bílý kůň“ žalovaný nepoužil, vyslovil ho pan S.; žalovaný hovořil pouze o „nastrčených osobách“. Po zveřejnění článku byl pod původním textem uveřejněn komentář Spolku. Náklady na obnovu kostela a jeho okolí iniciované Spolkem byly odhadnuty na necelých 52 milionů Kč, honorář za vyhotovení dokumentace pro stavební řízení činí 1,2 milionů Kč, spolek na darech a dotacích obdržel téměř 4,2 milionů Kč a na projektovou dokumentaci a doprovodné akce vynaložil přes 2 miliony Kč. V roce 2023 bylo kontrolou Královehradeckého kraje zjištěno, že spolek hospodaří s obdrženými dotacemi řádně.
Žalobce b) se opakovaně neúčastnil zasedání zastupitelstva obce Habřina. V důsledku článku přestala spolek podporovat církev, která se následně k podpoře vrátila. Na článek se Spolku dotazoval podporovatel Z. B. Žalovaného b) si dobírali lidé v jeho bydlišti, ptali se na tento článek.
3. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 81, § 82, § 2984 odst. 2 a § 2951 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“). Uzavřel, že sporné výroky byly proneseny v celorepublikovém periodiku, v jeho regionální příloze, a dále na internetových stránkách, takže článek je přístupný na internetu a může mít poměrně široký celospolečenský dopad. Přestože článek vznikl z popudu pánů S. a H., je psán profesionálně, vyváženě a jsou v něm uvedena stanoviska obou stran – příznivců i kritiků stavby a rekonstrukce kostela, což čtenáři umožňuje udělat si vlastní názor a uveřejněn byl i komentář Spolku.
Oba výroky soud posoudil jako skutková tvrzení. Jde-li o první výrok, použil novinář nesprávně přímou citaci žalovaného, který v rozhovoru nemluvil o „projektu“, ale o územní dokumentaci, která v té době nebyla k dispozici. Vzhledem k obdrženým darům měl soud za to, že výrok má reálný základ. Ve zbývající části jej posoudil jako polemiku, zda Spolek řádně hospodaří, kterou hodnotil jako v demokratické společnosti přípustnou kritiku, zejména je-li Spolek veřejnou osobou s přístupem k dotacím z veřejných prostředků.
První výrok tak nebyl způsobilý zasáhnout do osobnostních práv žalobce a), kterého se týká. Ve vztahu ke druhému výroku soud uzavřel, že vzhledem k tomu, že žalobce b) se opakovaně neúčastnil zasedání zastupitelstva obce Habřina, měla přímá citace žalovaného v druhém výroku obsažená reálný základ. Slovní spojení „bílý kůň“ však podle soudu reálný základ nemá [žalobce c) zastupuje žalobce b) na základě generální plné moci a i když jako předseda nemá konkrétní informace, o činnost Spolku se zajímá] a používá se zpravidla pro osoby spojené s pácháním majetkové trestné činnosti, jednoznačně evokuje označení hanlivé, pocházející z kriminálního prostředí a mohlo by zasáhnout do osobnostní sféry dotčených osob.
Soud proto posoudil nepřímou citaci o bílém koni jako zavádějící a klamavou novinářskou zkratku, kterou však nelze přičítat žalovanému, neboť takové slovní spojení nepoužil. Ohledně námitky žalobců, že žalovaný v rozhovoru s redaktorem proti tomuto výroku nebrojil, soud uzavřel, že pouhé „nevyjádření se“, mlčení v rámci rozhovoru, nestačí k tomu, aby bylo možno vyvodit odpovědnost za takový výrok.
4. K odvolání žalobců b) a c), jež směřovalo pouze proti zamítnutí žaloby ohledně druhého výroku, Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 8. 11. 2023, č. j. 21 Co 387/2023-307, v napadeném rozsahu potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, ztotožnil se i s jeho právními závěry a odkázal na argumenty uvedené v odůvodnění napadeného rozsudku. Nesouhlasil s námitkou odvolatelů týkající se nepřezkoumatelnosti rozsudku soudu prvního stupně, neboť z něj bez jakýchkoliv pochybností vyplývá, proč soud žalobu zamítl, a současně proti němu odvolatelé brojí způsobilými odvolacími důvody.
Ve shodě se soudem prvního stupně rovněž dovodil, že žaloba není důvodná, neboť žalovaný sousloví „bílý kůň“ nevyslovil. K námitkám odvolatelů, že proti tomuto výrazu ani nebrojil, odvolací soud uvedl, že žalovaný by mohl do osobnosti žalobců b) a c) zasáhnout, jen pokud by s ním výslovně či jinak zjevně vyslovil souhlas, což se nestalo. Ze samotné účasti žalovaného při rozhovoru nelze dovozovat, že souhlasí se vším, co pan S. řekne. Není tedy významné, že redaktor vypověděl, že žalovaný proti spornému výroku pana S.
v danou chvíli nic nenamítal a mlčky s ním souhlasil, neboť se jedná o subjektivní názor redaktora, a nikoliv o objektivní zjištění stanoviska žalovaného ke spornému tvrzení. V této souvislosti považoval soud rovněž za významné, že redaktor nedal žalovanému článek k autorizaci. Nelze proto klást žalovanému k tíži, že redaktor při tvorbě článku důsledně nerozlišoval mezi tím, co řekl žalovaný a co V. S. Přestože odvolací soud již z uvedeného důvodu shledal žalobu nedůvodnou, zabýval se i samotným slovním spojením „bílý kůň“ se závěrem, že v celkovém kontextu obou článků lze druhý výrok hodnotit jako výrok hybridní, který obsahuje jak hodnotící soud (obrat „bílý kůň“), tak i skutkové tvrzení o neúčasti žalobce b) na jednání zastupitelstva.
Celkově odvolací soud hodnotil sporný výraz jako oprávněnou kritiku, přiměřenou co do obsahu, formy a místa, neboť žalovaný a pan S. jen skutkově kritizovali tu skutečnost, že žalobce z pohledu širší veřejnosti osobně nevykonává žádnou řídící činnost jako předseda spolku, ačkoliv tuto funkci formálně zastává a bylo by to od něj žádoucí a logické očekávat.
5. Rozsudek odvolacího soudu ve výroku o věci samé napadli žalobci b) a c) dovoláním z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Jeho přípustnost spatřují ve čtyřech v judikatuře dovolacího soudu dosud neřešených otázkách. Jako první dvě formulují procesní otázky týkající se výkladu a aplikace § 213 odst. 2, 3 a 4 ve spojení s § 212a odst. 1 písm. b) o. s. ř. s tím, že odvolací soud nezopakoval důkaz výpovědí redaktora H., a přesto z ní dovozoval, že se ohledně souhlasu žalovaného s výrazem „bílý kůň“ jednalo pouze o subjektivní názor redaktora. Odvolací soud nahradil svou volnou úvahou to, co neučinil soud prvního stupně, když ve svých úvahách nezhodnotil tvrzení redaktora H., že žalovaný s výrokem pana S. mlčky souhlasil. A dále aniž by zopakoval dokazování k pojmu „bílý kůň“, dovodil, že tento pojem není dehonestující. Vadnost napadeného rozhodnutí spatřují dovolatelé i v tom, že odvolací soud neposoudil rozsudek soudu prvního stupně jako nepřezkoumatelný. Třetí otázka se týká aplikace § 81 a § 82 o. z. na pojem „bílý kůň“; odvolací soud dle dovolatelů nesprávně neposkytl ochranu proti zásahu do jejich cti, vážnosti a důstojnosti. Odkázali na definici zjištěnou prostřednictvím vyhledávače Google a namítali, že se zjevně jedná o dehonestující pojem, který nelze chápat jako prostou metaforu či příměr, že někdo za někoho jedná. Jestliže odvolací soud dospěl k jinému závěru, je jeho posouzení nesprávné. Jako čtvrtou formulují dovolatelé otázku týkající se výkladu § 4 o. z., který odvolací soud nesprávně aplikoval. Uzavřel totiž, že tvrzení o bílém koni není dehonestující. Žalovaný s tímto pojmem vyslovil souhlas a odvolací soud pochybil, pokud nepřihlédl ke kritériu § 4 o. z., neboť jinak by musel dovodit, že tvrzení o bílém koni je v daném případě vnímáno čtenáři jako dehonestující, čehož si musel být žalovaný vědom. Navrhli, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
6. Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že napadené rozhodnutí považuje za zcela správné a ztotožňuje se s ním. Námitky dovolatelů jsou podle něj nedůvodné a většina směřuje proti zjištěnému skutkovému stavu a hodnocení důkazů, a proto nemohou založit přípustnost dovolání. Navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
7. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., shledal, že dovolání žalobců není přípustné.
8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
10. Odvolací soud postavil své rozhodnutí na dvou závěrech. Jednak na závěru, že žalovaný není pasivně legitimován, neboť na základě skutkových zjištění (která nepodléhají dovolacímu přezkumu) slovní spojení „bílý kůň“ v rozhovoru s redaktorem nevyslovil a ani s ním jiným způsobem neprojevil souhlas (na tomto místě dovolací soud poznamenává, že mlčení jednoho účastníka rozhovoru s redaktorem nelze bez dalšího považovat za souhlas se vším, co pronese v takovém rozhovoru jeho další účastník), a nelze proto klást žalovanému k tíži, že redaktor při tvorbě článku důsledně nerozlišoval mezi tím, co řekl žalovaný a co V. S. A jednak na závěru, že výraz „bílý kůň“ má povahu hodnotového soudu, který v daném případě měl skutkový základ, a proto nebyl zásah do osobnostních práv dovolatelů neoprávněný.
11. Právní závěr odvolacího soudu o nedostatku pasivní legitimace žalovaného, neboť slovní spojení „bílý kůň“ nepronesl, nebyl dovoláním napaden. Jestliže obstál jeden z na sobě nezávislých důvodů, pro něž nebylo nároku žalobců vyhověno, žádný další dovolací důvod nemůže naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobců nijak projevit. To činí dovolání i ve zbylém rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“). Dovolací soud se proto nezabýval podle dovolatelů dosud neřešenou právní otázkou aplikace § 81 a § 82, případně § 4 o. z. na pojem „bílý kůň“.
12. Ve vztahu k prvním dvěma dovolateli formulovaným otázkám dovolací soud poznamenává, že se dovolatelé sice snaží formulovat otázky procesního práva, avšak ve skutečnosti namítají vady řízení spočívající (podle nich) v pochybení soudu při zjišťování skutkového stavu. Takovými vadami by se však dovolací soud mohl zabývat pouze, dospěl-li by k závěru, že je dovolání přípustné (srov. § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), což není tento případ. Totéž platí i pro námitky vadného posouzení nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem a nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu. Pro úplnost dovolací soud podotýká, že ani jedno z rozhodnutí soudů nižších stupňů nelze považovat za nepřezkoumatelné, neboť soudy v nich dostatečně a srozumitelně uvedly, na základě jakých úvah dospěly ke svému právnímu posouzení. O tom konec konců svědčí to, že odůvodnění rozsudku odvolacího soudu nebylo, vzhledem k obsahu dovolání, na újmu uplatnění práv dovolatelů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod č. 100/2013 Sb. rozh. obč.).
13. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
14. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon (exekuci).
V Brně dne 11. 9. 2024
JUDr. Hana Tichá předsedkyně senátu