Nejvyšší soud Rozsudek občanské

25 Cdo 617/2012

ze dne 2012-12-17
ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.617.2012.1

25 Cdo 617/2012

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.

Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci

žalobce Ing. S. O., zastoupeného JUDr. Petrem Hrabákem, advokátem se sídlem

Most, K. H. Máchy 344, proti žalované Střední škole technické Most, příspěvkové

organizaci, IČO 00125423, se sídlem Most-Velebudice, Dělnická 21, zastoupené

JUDr. Janem Růžkem, advokátem se sídlem Louny, Poděbradova 751, o náhradu

škody, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 12 C 1536/97, o dovolání

žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 6. 2011,

č.j. 10 Co 728/2010-137, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Žalobce požadoval na žalované zaplacení 209.817,- Kč s příslušenstvím z titulu

náhrady škody, která měla vzniknout tím, že účastníci spolu uzavřeli smlouvu o

dílo na opravu osobního automobilu Ford Scorpio, který byl dne 26. 1. 1996

prakticky zničen při pokusu o jeho odcizení z areálu žalované, čímž měla

žalobci vzniknout škoda na vozidle ve výši 160.000,- Kč, jež byla v rozsahu

70.193 Kč (správně 70.183 Kč) uhrazena žalobci z pojištění žalované, a

120.000,- Kč za půlroční nájem jiného vozidla, které naléhavě potřeboval k

výkonu své podnikatelské činnosti.

Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 21. 12. 2009, č.j. 12 C 1536/97-106, ve

znění doplňujícího usnesení ze dne 2. 8. 2010, č.j. 12 C 1536/97-123, uložil

žalované povinnost zaplatit žalobci 83.226,- Kč s příslušenstvím, co do částky

71.984,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Okresní soud tak rozhodl poté, co předchozím rozsudkem žalobě částečně vyhověl

co do částky 54.607,- Kč s příslušenstvím na náhradě škody na vozidle, a po

zrušení tohoto rozhodnutí odvolacím soudem v části týkající se náhrady nákladů

za půjčení náhradního automobilu ve výši 83.226,- Kč s příslušenstvím v tomto

rozsahu žalobě opětovně vyhověl. Uznal opodstatněnost nároku co do základu i

sjednané výše 20.000 Kč měsíčně, avšak vycházel z prohlášení samotného žalobce,

který při projednání pojistné události dne 12. 4. 1996 uvedl, že náklady z

důvodu nemožnosti používat poškozené vozidlo bude požadovat (pouze) za období

od 26. 1. 1996 do 31. 5. 1996. Po právní stránce kvalifikoval odpovědnost

žalované za takto vzniklou škodu podle ustanovení § 420 obč. zák, neboť žalobce

sám nebyl účastníkem smlouvy o opravě předmětného vozidla, které žalované

nepředával on, ale svědek J.

K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 22. 6. 2011,

č.j. 11 Co 728/2010-137, změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném

vyhovujícím výroku tak, že žalobu co do částky 83.226 Kč s příslušenstvím

zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací

soud neshledal příčinnou souvislost mezi tvrzenou škodou vzniklou tím, že v

době od 1. 4. 1996 po dobu šesti měsíců platil žalobce za nájem dodávkového

vozidla Ford Aerostar měsíčně 20.000,- Kč, a poškozením, respektive zničením

žalobcova vozidla Ford Scorpio. Zdůraznil, že majetek žalobce se zaplacením

nájemného za užívání dodávky nezmenšil v důsledku škodné události, tj. zničení

žalobcova vozu, ale v důsledku stěhování zařízení jeho firmy do nového

působiště, při němž by žalobce nemohl používat své osobní vozidlo, a navíc ode

dne 23. 3. 1996 věděl, že poškozené vozidlo nebude opravováno, ale škodu bude

likvidovat pojišťovna. Soud také uvedl, že žalobci nelze přiznat náhradu

placeného nájmu vozidla za dobu, kdy ho žalobce sám neplatil a neměl ani

uzavřenou nájemní smlouvu, jejímž předmětem by bylo náhradní vozidlo.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že nájmem

jiného automobilu řešil dočasně situaci, než našetří prostředky na koupi jiného

automobilu. Odmítá argumentaci odvolacího soudu, že jako sanace škody měla

sloužit jiná dodávka, pokud jde o stěhování firmy, a uvádí, že i osobní

automobil by byl ke stěhování využit. Používání např. vozidla taxislužby nebo

řidiče v pracovním poměru by bylo podle dovolatele nepochybně nákladnějším

řešením než nájem jiného vozidla. Navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek

odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo

podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s.

ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241a

odst. 1 a 4 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání přípustné podle § 237

odst. 1 písm. a) o. s. ř. není důvodné.

Jelikož dovolatel nepodřadil své dovolací námitky dovolacím důvodům

vymezeným v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř., dovolací soud posoudil

dovolání žalobce podle jeho obsahu (§ 41 odst. 1 o. s. ř.).

Dovolatel zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že pronájem dodávkového vozidla

nebyl náhradou za užívání zničeného osobního automobilu Ford Scorpio, jelikož

náhradní vozidlo bylo užíváno k jinému účelu – stěhování firmy, než mohl být

užit zničený automobil, a to navíc v době, kdy dovolatel věděl, že oprava

zničeného automobilu přesáhne částku 250.000,- Kč, tedy že vozidlo opravováno

nebude a škodu bude likvidovat pojišťovna. Dovolatel tak napadá rozsudek

odvolacího soudu především z důvodu nesprávných skutkových zjištění. K

dispozici má tedy dovolací důvod, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění,

které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování

(§ 241a odst. 3 o. s. ř.).

Za skutkové zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném

dokazování, je třeba pokládat výsledek hodnocení důkazů, který neodpovídá

postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu

skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesů účastníků nevyplynuly

ani jinak nevyšly v řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti,

které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly v řízení najevo, nebo

protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů

účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti

(důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti logický rozpor,

nebo jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno

způsobem vyplývajícím z ustanovení § 133 až 135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá

podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-

li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného

(případně i procesního) práva. Dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o. s. ř.

lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož

nesprávnost lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen

ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné

pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat,

že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že měl vycházet z jiného důkazu, že některý

důkaz není ve skutečnosti pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených

důkazů vyplývá jiné skutkové zjištění apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů,

a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených

důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout. (srov. Bureš, J. a kol.: Občanský

soudní řád, Komentář, Praha, C. H. Beck, 5. vydání, 2001, str. 1003-1004, 6.

vydání, 2003, str. 1066, nebo 7. vydání, 2006, str. 1268).

Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku srozumitelně vysvětlil, na základě

jakých úvah dospěl ke svým skutkovým zjištěním, přičemž dovolací soud

neshledal, že by pokládal za zjištěné něco, co ve spise není, opomenul něco

podstatného, co ve spise je, ani že by v jeho úvahách existovaly logické

rozpory. Pouhý odlišný názor dovolatele na to, jaké skutečnosti lze mít na

základě provedených důkazů za prokázané, popřípadě zda provedené důkazy stačí k

prokázání relevantních skutečností, není s ohledem na zásadu volného hodnocení

důkazů (§ 132 o. s. ř.) způsobilý tento dovolací důvod založit.

Námitky, že i osobní automobil by byl ke stěhování využit, že k podnikání, kde

se uskutečňují běžné služební cesty i do zahraničí, bylo třeba osobního

automobilu a že používání vozidla taxislužby nebo řidiče v pracovním poměru by

bylo nepochybně nákladnějším řešením než nájem jiného vozidla, nejsou způsobilé

zpochybnit logiku argumentace odvolacího soudu, jenž dovodil, že i kdyby

nedošlo ke zničení žalobcovy limuzíny Ford Scorpio, musel by si na stěhování

své firmy najmout dodávku (jakou je například Ford Aerostar), takže k zaplacení

nájemného za dodávku nedošlo v důsledku zničení žalobcova vozu, ale v důsledku

stěhování žalobcovy firmy do nového působiště. Osobní vozidlo, které údajně

žalobce potřeboval rovněž, si nicméně nepronajal (nic takového ani netvrdil), a

o náhradě nákladů na jeho nájem tudíž nelze uvažovat.

Není-li úspěšně zpochybněn jeden z argumentů, na nichž spočívá zamítnutí

žaloby, není třeba se zabývat námitkami směřujícími proti argumentům dalším,

tj. námitkou, že nájmem automobilu řešil žalobce přechodné období, než našetří

na vozidlo nové. Jen v obecné rovině lze sotva akceptovat myšlenku, že

poškozený, jehož automobil byl zcela zničen, má právo na náhradu nákladů nájmu

jiného vozidla do té doby, než si našetří na nové. Takové náklady by totiž

patrně nemohly být považovány za účelné a přiměřené.

Proti závěru, že náhradu nájemného za náhradní vozidlo nelze přiznat za dobu

před uzavřením nájemní smlouvy, dovolatel žádné námitky nevznesl.

Vzhledem k tomu, že dovolací námitky nebyly shledány způsobilými zpochybnit

věcnou správnost dovoláním napadeného rozsudku a ze spisu se nepodávají ani

vady řízení, k nimž dovolací soud přihlíží, i když nebyly uplatněny (§ 242

odst. 3 věta druhá o. s. ř.), bylo dovolání zamítnuto (§ 243b odst. 2 o. s. ř.).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první,

§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce podle jeho výsledku nemá

na náhradu nákladů právo a žalované v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. prosince 2012

JUDr. Robert Waltr, v. r.

předseda senátu