25 Cdo 617/2012
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci
žalobce Ing. S. O., zastoupeného JUDr. Petrem Hrabákem, advokátem se sídlem
Most, K. H. Máchy 344, proti žalované Střední škole technické Most, příspěvkové
organizaci, IČO 00125423, se sídlem Most-Velebudice, Dělnická 21, zastoupené
JUDr. Janem Růžkem, advokátem se sídlem Louny, Poděbradova 751, o náhradu
škody, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 12 C 1536/97, o dovolání
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 6. 2011,
č.j. 10 Co 728/2010-137, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce požadoval na žalované zaplacení 209.817,- Kč s příslušenstvím z titulu
náhrady škody, která měla vzniknout tím, že účastníci spolu uzavřeli smlouvu o
dílo na opravu osobního automobilu Ford Scorpio, který byl dne 26. 1. 1996
prakticky zničen při pokusu o jeho odcizení z areálu žalované, čímž měla
žalobci vzniknout škoda na vozidle ve výši 160.000,- Kč, jež byla v rozsahu
70.193 Kč (správně 70.183 Kč) uhrazena žalobci z pojištění žalované, a
120.000,- Kč za půlroční nájem jiného vozidla, které naléhavě potřeboval k
výkonu své podnikatelské činnosti.
Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 21. 12. 2009, č.j. 12 C 1536/97-106, ve
znění doplňujícího usnesení ze dne 2. 8. 2010, č.j. 12 C 1536/97-123, uložil
žalované povinnost zaplatit žalobci 83.226,- Kč s příslušenstvím, co do částky
71.984,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Okresní soud tak rozhodl poté, co předchozím rozsudkem žalobě částečně vyhověl
co do částky 54.607,- Kč s příslušenstvím na náhradě škody na vozidle, a po
zrušení tohoto rozhodnutí odvolacím soudem v části týkající se náhrady nákladů
za půjčení náhradního automobilu ve výši 83.226,- Kč s příslušenstvím v tomto
rozsahu žalobě opětovně vyhověl. Uznal opodstatněnost nároku co do základu i
sjednané výše 20.000 Kč měsíčně, avšak vycházel z prohlášení samotného žalobce,
který při projednání pojistné události dne 12. 4. 1996 uvedl, že náklady z
důvodu nemožnosti používat poškozené vozidlo bude požadovat (pouze) za období
od 26. 1. 1996 do 31. 5. 1996. Po právní stránce kvalifikoval odpovědnost
žalované za takto vzniklou škodu podle ustanovení § 420 obč. zák, neboť žalobce
sám nebyl účastníkem smlouvy o opravě předmětného vozidla, které žalované
nepředával on, ale svědek J.
K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 22. 6. 2011,
č.j. 11 Co 728/2010-137, změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném
vyhovujícím výroku tak, že žalobu co do částky 83.226 Kč s příslušenstvím
zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací
soud neshledal příčinnou souvislost mezi tvrzenou škodou vzniklou tím, že v
době od 1. 4. 1996 po dobu šesti měsíců platil žalobce za nájem dodávkového
vozidla Ford Aerostar měsíčně 20.000,- Kč, a poškozením, respektive zničením
žalobcova vozidla Ford Scorpio. Zdůraznil, že majetek žalobce se zaplacením
nájemného za užívání dodávky nezmenšil v důsledku škodné události, tj. zničení
žalobcova vozu, ale v důsledku stěhování zařízení jeho firmy do nového
působiště, při němž by žalobce nemohl používat své osobní vozidlo, a navíc ode
dne 23. 3. 1996 věděl, že poškozené vozidlo nebude opravováno, ale škodu bude
likvidovat pojišťovna. Soud také uvedl, že žalobci nelze přiznat náhradu
placeného nájmu vozidla za dobu, kdy ho žalobce sám neplatil a neměl ani
uzavřenou nájemní smlouvu, jejímž předmětem by bylo náhradní vozidlo.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že nájmem
jiného automobilu řešil dočasně situaci, než našetří prostředky na koupi jiného
automobilu. Odmítá argumentaci odvolacího soudu, že jako sanace škody měla
sloužit jiná dodávka, pokud jde o stěhování firmy, a uvádí, že i osobní
automobil by byl ke stěhování využit. Používání např. vozidla taxislužby nebo
řidiče v pracovním poměru by bylo podle dovolatele nepochybně nákladnějším
řešením než nájem jiného vozidla. Navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek
odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo
podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s.
ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241a
odst. 1 a 4 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání přípustné podle § 237
odst. 1 písm. a) o. s. ř. není důvodné.
Jelikož dovolatel nepodřadil své dovolací námitky dovolacím důvodům
vymezeným v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř., dovolací soud posoudil
dovolání žalobce podle jeho obsahu (§ 41 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolatel zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že pronájem dodávkového vozidla
nebyl náhradou za užívání zničeného osobního automobilu Ford Scorpio, jelikož
náhradní vozidlo bylo užíváno k jinému účelu – stěhování firmy, než mohl být
užit zničený automobil, a to navíc v době, kdy dovolatel věděl, že oprava
zničeného automobilu přesáhne částku 250.000,- Kč, tedy že vozidlo opravováno
nebude a škodu bude likvidovat pojišťovna. Dovolatel tak napadá rozsudek
odvolacího soudu především z důvodu nesprávných skutkových zjištění. K
dispozici má tedy dovolací důvod, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění,
které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování
(§ 241a odst. 3 o. s. ř.).
Za skutkové zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném
dokazování, je třeba pokládat výsledek hodnocení důkazů, který neodpovídá
postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu
skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesů účastníků nevyplynuly
ani jinak nevyšly v řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti,
které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly v řízení najevo, nebo
protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů
účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti
(důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti logický rozpor,
nebo jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno
způsobem vyplývajícím z ustanovení § 133 až 135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá
podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-
li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného
(případně i procesního) práva. Dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o. s. ř.
lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož
nesprávnost lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen
ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné
pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat,
že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že měl vycházet z jiného důkazu, že některý
důkaz není ve skutečnosti pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených
důkazů vyplývá jiné skutkové zjištění apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů,
a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených
důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout. (srov. Bureš, J. a kol.: Občanský
soudní řád, Komentář, Praha, C. H. Beck, 5. vydání, 2001, str. 1003-1004, 6.
vydání, 2003, str. 1066, nebo 7. vydání, 2006, str. 1268).
Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku srozumitelně vysvětlil, na základě
jakých úvah dospěl ke svým skutkovým zjištěním, přičemž dovolací soud
neshledal, že by pokládal za zjištěné něco, co ve spise není, opomenul něco
podstatného, co ve spise je, ani že by v jeho úvahách existovaly logické
rozpory. Pouhý odlišný názor dovolatele na to, jaké skutečnosti lze mít na
základě provedených důkazů za prokázané, popřípadě zda provedené důkazy stačí k
prokázání relevantních skutečností, není s ohledem na zásadu volného hodnocení
důkazů (§ 132 o. s. ř.) způsobilý tento dovolací důvod založit.
Námitky, že i osobní automobil by byl ke stěhování využit, že k podnikání, kde
se uskutečňují běžné služební cesty i do zahraničí, bylo třeba osobního
automobilu a že používání vozidla taxislužby nebo řidiče v pracovním poměru by
bylo nepochybně nákladnějším řešením než nájem jiného vozidla, nejsou způsobilé
zpochybnit logiku argumentace odvolacího soudu, jenž dovodil, že i kdyby
nedošlo ke zničení žalobcovy limuzíny Ford Scorpio, musel by si na stěhování
své firmy najmout dodávku (jakou je například Ford Aerostar), takže k zaplacení
nájemného za dodávku nedošlo v důsledku zničení žalobcova vozu, ale v důsledku
stěhování žalobcovy firmy do nového působiště. Osobní vozidlo, které údajně
žalobce potřeboval rovněž, si nicméně nepronajal (nic takového ani netvrdil), a
o náhradě nákladů na jeho nájem tudíž nelze uvažovat.
Není-li úspěšně zpochybněn jeden z argumentů, na nichž spočívá zamítnutí
žaloby, není třeba se zabývat námitkami směřujícími proti argumentům dalším,
tj. námitkou, že nájmem automobilu řešil žalobce přechodné období, než našetří
na vozidlo nové. Jen v obecné rovině lze sotva akceptovat myšlenku, že
poškozený, jehož automobil byl zcela zničen, má právo na náhradu nákladů nájmu
jiného vozidla do té doby, než si našetří na nové. Takové náklady by totiž
patrně nemohly být považovány za účelné a přiměřené.
Proti závěru, že náhradu nájemného za náhradní vozidlo nelze přiznat za dobu
před uzavřením nájemní smlouvy, dovolatel žádné námitky nevznesl.
Vzhledem k tomu, že dovolací námitky nebyly shledány způsobilými zpochybnit
věcnou správnost dovoláním napadeného rozsudku a ze spisu se nepodávají ani
vady řízení, k nimž dovolací soud přihlíží, i když nebyly uplatněny (§ 242
odst. 3 věta druhá o. s. ř.), bylo dovolání zamítnuto (§ 243b odst. 2 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první,
§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce podle jeho výsledku nemá
na náhradu nákladů právo a žalované v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. prosince 2012
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu