25 Cdo 63/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci
žalobce L. D., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Ministerstvu financí
ČR, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, zastoupenému advokátem, o náhradu škody,
vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 79/2003, o dovolání
žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. září 2003, č. j. 20 Co
407/2003-33, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. září 2003, č. j. 20 Co 407/2003-33,
a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. května 2003, č. j. 24 C
79/2003-23, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu
řízení.
č. j. 24 C 79/2003-23, kterým byla odmítnuta žaloba a rozhodnuto o náhradě
nákladů řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se
závěrem soudu prvního stupně, že v řízení nelze pro nedostatky žaloby
pokračovat, neboť ačkoliv byl žalobce usnesením soudu prvního stupně k doplnění
a opravě žaloby vyzván a podrobně o náležitostech žaloby poučen, vady žaloby
neodstranil a žaloba postrádá zásadní náležitosti. Soud prvního stupně proto
správně postupoval podle ust. § 43 odst. 2 o. s. ř. a žalobu odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z
ust. § 239 odst. 2 o. s. ř. a podává jej z důvodu podle ust. § 241a odst. 2
písm. a) o. s. ř. Namítá, že současně s žalobou požádal o ustanovení právního
zástupce ve smyslu ust. § 30 o. s. ř., avšak soud jeho žádost zcela pominul. Je
přesvědčen, že splňuje podmínky pro to, aby mu byl zástupce soudem ustanoven, a
poukazuje na svůj nízký příjem, na svůj věk 82 let a na to, že sám není schopen
přesně chápat některé procesní postupy a právní souvislosti. Dovozuje, že tím
soud porušil povinnost zajistit účastníkům stejné možnosti k uplatnění jejich
práv, která je stanovena v § 18 o. s. ř., a zkrátil žalobcovo právo na právní
pomoc v řízení před soudy od počátku řízení, obsažené v čl. 37 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod. Řízení je tedy postiženo vadou, která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Navrhl zrušení usnesení odvolacího soudu
i soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolání není důvodné, neboť
žalobcovo podání bylo postiženo vadami, nebylo z něj zřejmé, z jakého titulu a
z jakých důvodů se žalobce domáhá plnění, a protože vady nebyly ve lhůtě mu
poskytnuté odstraněny, soud prvního stupně rozhodl v souladu se zákonem.
Navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl a uložil žalobci povinnost nahradit
žalovanému náklady dovolacího řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání je
podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. § 241 o.
s. ř., po projednání věci podle § 242 odst. 3 o. s. ř. dospěl k závěru, že
dovolání je důvodné.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu
prvního stupně o odmítnutí žaloby, je přípustné podle ust. § 239 odst. 3 o. s.
ř.
Podle ust. § 30 odst. 1 věty první o. s. ř. účastníku, u něhož jsou
předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudního poplatků (§ 138), předseda
senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho
zájmů.
Jak vyplývá z obsahu spisu, žalobce v žalobě podané soudu dne 4. 2. 2003 (č. l.
2) uvedl, že „žádá o přikázání náhradního práv. zástupce, za zemřelého Dr. P.
K.“, a v podání ze dne 20. 3. 2003, jímž reagoval na usnesení soudu prvního
stupně ze dne 4. 3. 2003, č. j. 33 Nc 1807/2003-8, jímž byl vyzván k opravě a
doplnění svého podání, urgoval „přidělení právního zástupce“ (č. l. 11) a
následně v dubnu 2003 soudu předložil potvrzení o svých osobních, majetkových a
výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
Ačkoli žalobce nepoužívá zákonnou terminologii, z obsahu jeho podání je zřejmé,
že žádal o ustanovení zástupce ve smyslu ust. § 30 o. s. ř. Obvodní soud pro
Prahu 1, aniž rozhodl o jeho žádosti o ustanovení zástupce podle ust. § 30 o.
s. ř., vyzval žalobce k opravě a doplnění jeho podání (usnesení ze dne 4. 3.
2003, č. j. 33 Nc 1807/2003-8) a následně usnesením ze dne 30. 5. 2003, č. j.
24 C 79/2003-33, žalobu odmítl.
Jestliže účastník řízení podá v zahájeném řízení žádost o ustanovení zástupce
ve smyslu § 30 o. s. ř., soud o ní musí rozhodnout před tím, než učiní další
úkony v řízení. Protože soud prvního stupně žádost žalobce o ustanovení
zástupce pominul a pro nedostatky žaloby, jež ani přes výzvu žalobci doručenou
nebyly odstraněny, jeho žalobu odmítl, zatížil tak řízení vadou, která mohla
mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu ust. § 241a odst. 2
písm. a) o. s. ř. a odvolací soud tuto vadu přehlédl.
Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle ust. § 241a odst. 2 písm. a) o. s.
ř. je naplněn. Nejvyšší soud tedy napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil
(§ 243b odst. 2, věta za středníkem, o. s. ř.).
Jelikož dovolací důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu,
platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto
rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3
věta druhá o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§
243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. února 2004
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu