25 Cdo 632/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci
žalobce A. s. družstvo, zastoupeného advokátem, proti žalované L. R.,
zastoupené advokátem, o 1,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního
soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 8 C 86/2001, o dovolání žalované proti
usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. ledna 2002, č. j. 20 Co
14/2002-49, takto:
Dovolání se odmítá.
Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 29. 10. 2001, č. j. 8
C 86/2001 – 44, přerušil podle § 109 odst. 2 písm. c/ o.s.ř. řízení o zaplacení
částky 1,000.000,- Kč s přísl. do skončení řízení vedeného u Krajského soudu v
Brně pod sp. zn. 27 K 2/99 s odůvodněním, že pro rozhodnutí v dané věci je
významné, zda a v jaké výši bude uspokojena pohledávka žalobce proti úpadci D.
s.r.o. v likvidaci.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne
23. 1. 2002, č. j. 20 Co 14/2002- 49, usnesení soudu prvního stupně potvrdil,
neboť shodně s ním dovodil, že v probíhajícím konkurzním řízení proti úpadci D.
s.r.o. v likvidaci je řešena otázka, která může mít vliv na rozhodnutí v této
věci.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož
přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm.c/ o.s.ř. a které odůvodňuje
podle ust. § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. tím, že toto usnesení řeší procesní i
hmotněprávní otázku zásadního právního významu. Podle názoru dovolatelky totiž
soudy obou stupňů rozhodnutím o přerušení řízení „již fakticky přijaly závěr o
odpovědnosti žalované za vznik škody“. Navrhla, aby usnesení krajského soudu
bylo zrušeno a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení, event. aby byla
zrušena rozhodnutí soudů obou stupňů a věc byla vrácena soudu prvního stupně k
dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje
proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek
přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu,
pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti
rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (písm. a/), jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci
samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním
názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (písm. b/), jimiž
bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není
přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (písm. c/).
Podle ustanovení § 238 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo
a/ potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto
o žalobě na obnovu řízení,
b/ o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§ 235h odst. 1 věta druhá).
Podle ustanovení § 238a odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního
stupně, kterým bylo rozhodnuto
a/ ve věci konkursu a vyrovnání,
b/ o žalobě pro zmatečnost,
c/ o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí,
d/ ve věci zastavení výkonu rozhodnutí,
e/ ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí,
f/ o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,
g/ o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338za
odst. 2.
Podle ustanovení § 239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo
a/ rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc
byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
b/ v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem
účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na
místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92
odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).
Podle ustanovení § 239 odst. 2 o.s.ř. je dovolání rovněž přípustné proti
usnesení odvolacího soudu, kterým bylo
a/ potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst.
1,
b/ potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o
tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107
odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o
přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92
odst. 2).
Podle ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř. je dovolání též přípustné proti usnesení
odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o
odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné
opatření (§ 75a).
V dané věci žalovaná napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o přerušení řízení podle § 109 odst. 2
o.s.ř. Přípustnost dovolání proti takovému usnesení ustanovení § 237, § 238, §
238a a § 239 o.s.ř. nezakládají. Otázkou, zda má usnesení odvolacího soudu po
právní stránce zásadní význam, jak se dovolatelka domáhá, se dovolací soud
zabývat nemohl, neboť ust. § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. vyhrazuje tento důvod
přípustnosti dovolání jen pro případy, kdy odvolací soud potvrdil rozsudek či
usnesení soudu prvního stupně ve věci samé, nikoliv pro případy rozhodnutí
procesní povahy (bez vztahu k věci samé), jak tomu bylo v dané věci.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, proti
němuž není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalované odmítl podle § 243b
odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o.s.ř., aniž se mohl zabývat věcí z
hlediska námitek uplatněných v dovolání.
Dovolací soud nerozhodoval o nákladech dovolacího řízení, neboť posuzoval
přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno
usnesení soudu prvního stupně o přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c/
o.s.ř.; o všech dosavadních i dalších nákladech řízení bude proto rozhodnuto v
konečném rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. dubna 2002
JUDr. Olga Puškinová, v.r.
předsedkyně senátu