25 Cdo 684/2012
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a
soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně A. K.,
zastoupené Mgr. Jiřím Kabuďou, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, 1. máje
741, proti žalovanému statutárnímu městu Frýdek-Místek, se sídlem úřadu ve
Frýdku-Místku, Radniční 1148, IČO: 00296643, zastoupenému JUDr. Milanem
Pavelcem, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Zámecké nám. 42, o náhradu
škody, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 18 C 151/2007, o
dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. srpna
2011, sp. zn. 8 Co 241/2011, 8 Co 242/2011-220, ve spojení s doplňujícím
rozsudkem ze dne 24. října 2011, č. j. 8 Co 241/2011, 8 Co 242/2011-233, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 7.405,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr.
Milana Pavelce, advokáta se sídlem Frýdek – Místek, Zámecké nám. 42.
prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o soudním poplatku. Vyšel ze
zjištění, že žalobkyně dne 25. 11. 2005 upadla na zledovatělém chodníku
pokrytém sněhovým popraškem a utrpěla zlomeninu nohy a ruky. Žalované město,
které je vlastníkem chodníku, jej v zimě neudržuje, tato informace je uvedena v
plánu zimní údržby na internetu a na úřední desce magistrátu města, avšak na
komunikaci takové označení umístěno není. Soud dovodil, že není dána
odpovědnost žalovaného města za škodu na zdraví vzniklou žalobkyni závadou ve
schůdnosti podle § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., avšak podle § 415 a § 420
obč. zák. žalovaný odpovídá za škodu na zdraví, neboť tím, že chodník neošetřil
posypem, ačkoli to bylo potřeba, zanedbal prevenční povinnost udržovat místní
komunikaci ve schůdném stavu, a dostatečně zřejmým a místně obvyklým způsobem
nedal na vědomí občanům města, že se chodník v zimě neudržuje. Odškodnění za
bolest a za ztížení společenského uplatnění žalobkyni přiznal v částce
117.600,- Kč.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. srpna 2011,
č. j. 8 Co 214/2011, 8 Co 242/2011-220, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze
dne 24. října 2011, č. j. 8 Co 241/2011, 8 Co 242/2011-233, změnil rozsudek
soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení
před soudy obou stupňů a o soudním poplatku. Vyšel ze skutkového stavu
zjištěného soudem prvního stupně, podle § 3 odst. 4 vyhlášky č. 104/1997 Sb.,
dovodil, že komunikace, na níž žalobkyně upadla, je místní komunikací IV.
třídy, a shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že vzhledem k tomu, že stav
komunikace v době úrazu neodpovídal pojmu „závada ve schůdnosti“ ve smyslu § 27
zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, není dána objektivní
odpovědnost za škodu způsobenou závadou ve schůdnosti, a pokud jde o
odpovědnost žalovaného za porušení prevenční povinnosti podle § 415, 420 obč.
zák., dospěl k závěru, že není porušením povinnosti, jestliže město jako
vlastník či správce komunikace neudržuje komunikace malého dopravního významu,
které nejsou bezprostředně nutné pro pohyb občanů městem. Takovou komunikací
malého významu je i spojka, na níž žalobkyně upadla, navíc je zřejmé, že je
oddělena od dalších chodníků kovovými zábranami, které brání technice
provádějící zimní údržbu, a vedle této spojky vede jiný chodník. Porušením
povinnosti není, že neudržovaný úsek nebyl označen cedulemi, když tyto
informace byly zveřejněny na úřední desce a prostřednictvím internetu.
Tento rozsudek napadla žalobkyně dovoláním z důvodu podle § 241a odst. 2 písm.
b) o. s. ř. Namítá, že žalovaný jí odpovídá za škodu, neboť chodník v zimě
neudržoval a přímo v terénu neoznačil, že chodník není udržovaný. Nesouhlasí s
názorem odvolacího soudu, že upozornění, že chodník není v zimě udržován, stačí
oznámit na úřední desce a prostřednictvím internetu, a poukazuje na to, že i
přes kovové zábrany lze provádět zimní údržbu chodníku. Dovozuje, že žalovaný
je povinen se starat o schůdnost všech chodníků a místních komunikací bez
ohledu na to, zda byly vyhlášeny jako místní komunikace, a bez ohledu na to,
kdo je jejich vlastníkem. Protože tak žalovaný neučinil, zanedbal prevenční
povinnost. Dále odvolacímu soudu vytýká, že jeho závěr o malém významu
komunikace, na které k úrazu došlo, je nepodložený, neboť tento chodník je
velmi frekventovaný. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že není ve sporu pasivně legitimován,
neboť úraz se stal na pozemku, který je účelovou komunikací ve vlastnictví
České republiky, na komunikaci nenastala závada ve schůdnosti ve smyslu zákona
č. 13/1997 Sb., možnost pádu byla předvídatelná, a tvrzení žalobkyně, že
chodník, na kterém upadla, je frekventovaný, není pravdivé a je nepřípustnou
novotou. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobkyně odmítl, resp.
zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.)
zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že
dovolání, které je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není
důvodné. Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 16. srpna
2011, postupoval Nejvyšší soud podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012
Sb.).
Podle závěru soudů obou stupňů stav chodníku, na němž žalobkyně utrpěla úraz,
neodpovídal pojmu „závada ve schůdnosti“ ve smyslu § 27 odst. 3 zák. č. 13/1997
Sb., a nejde tedy o objektivní odpovědnost za škodu způsobenou závadou ve
schůdnosti. Není-li dána objektivní odpovědnost vlastníka komunikace podle § 27
odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., není však vyloučena obecná odpovědnost za škodu
podle § 420 obč. zák. Dovolatelka v podstatě shodně se soudem prvního stupně
dovozuje odpovědnost žalovaného z důvodu, že chodník, na němž došlo k jejímu
úrazu, žalovaný v zimě vědomě neudržoval a přímo na komunikaci toto upozornění
nevyznačil.
Rozsudku odvolacího soudu však v daném případě nelze vytýkat nesprávný právní
názor na aplikaci § 420 obč. zák. Jak vyplývá ze zákona č. 13/1997 Sb. a
vyhlášky č. 104/1997 Sb. (ve znění účinném v době úrazu žalobkyně), vlastník
komunikace nemá povinnost udržovat veškeré místní komunikace sjízdné a schůdné.
Není-li místní komunikace malého dopravního významu zařazena do plánu zimní
údržby města (§ 27 odst. 6, 7 zákona č. 13/1997 Sb., § 42 odst. 2 vyhlášky č.
104/1997 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2005,), nejedná se o porušení právní
povinnosti ani o porušení obecné prevenční povinnosti (§ 415 obč. zák.),
jestliže komunikace nebyla v zimě od sněhu a náledí ošetřena. Závěr, jaký je v
místě obvyklý způsob zveřejnění informace o tom, že schůdnost chodníku není v
zimě zajištěna, není otázkou právního posouzení, nehledě k tomu, že samotný
způsob zveřejnění této informace škodu na zdraví žalobkyni nezpůsobil, a ze
skutkových zjištění nevyplývá, že by takové upozornění možnost úrazu vyloučilo.
Jak vyplývá z výše uvedeného, rozsudek odvolacího soudu je z hlediska
uplatněných dovolacích důvodů správný, Nejvyšší soud proto dovolání zamítl (§
243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první,
§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k výsledku
dovolacího řízení má žalovaný právo na náhradu nákladů, které se skládají z
odměny advokáta ve výši 5.820,- Kč podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5, §
8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní
služby, spočívající se vyjádření se k dovolání žalobkyně, a z náhrady hotových
výdajů ve výši 300,- Kč podle § 2 odst. 1 a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996
Sb., to vše s přičtením DPH ve výši 21 % na celkových 7.405,20 Kč.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. července 2013
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu