U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobce Ing. L. H., zastoupeného JUDr. Ivetou Greckou, advokátkou se sídlem
Praze 4, U Chmelnice 2/745, proti žalované Krajské nemocnici T. Bati, a. s., se
sídlem ve Zlíně, Havlíčkovo nábřeží 600, IČO 27661989, o náhradu škody na
zdraví, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 44 C 29/2010-169, o
dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze
dne 10. října 2012, č. j. 59 Co 252/2012-211, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
měsíčně od 2. 7. 2010, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud neshledal
důvodným nárok na náhradu škody sestávající z náhrady za bolest, za ztížení
společenského uplatnění a za ztrátu na výdělku, neboť všechny uplatněné nároky,
které jsou samostatnými dílčími nároky, jsou promlčeny marným uplynutím
dvouleté subjektivní promlčecí doby podle § 106 odst. 1 obč. zák. Ač vzal v
úvahu pro žalobce nejvýhodnější okolnosti ohledně prokázané vědomosti o vzniklé
škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, dovodil soud promlčení jednotlivých nároků k
23. 11. 2007 (bolestné), 31. 12. 2005 (ztížení společenského uplatnění) a 31.
12. 2004 (ztráta na výdělku).
Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně k odvolání žalobce rozsudkem ze
dne 10. 10. 2012, č. j. 59 Co 252/2012-211, rozsudek soudu prvního stupně
potvrdil, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se s jeho
skutkovými závěry ohledně počátku běhu subjektivní promlčecí doby k uplatnění
jednotlivých nároků, které vyplývají z lékařských zpráv a znaleckého posudku,
nikoli z data vyšetření nebo z vlastního rozhodnutí žalobce.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož
přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a které odůvodňuje podle
§ 241a odst. 3 o.s.ř. tím, že se odvolací soud dostatečně nevypořádal s
otázkou, kdy došlo ke stabilizaci jeho zdravotního stavu. Tuto okolnost je
nutno hodnotit komplexně, nikoli zvláště pro jednotlivé lékařské obory, na
které se lékařská věda formálně dělí; v tom spatřuje dovolatel zásadní význam
napadeného rozhodnutí po právní stránce. Navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí
zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že soudy obou stupňů provedly a
správně posoudily všechny související důkazy, z nichž vyplynula důvodnost
vznesené námitky promlčení. Dovolání žalobce označil za nepřípustné, neboť
neuvádí žádné důvody, proč by určení počátku běhu promlčecích dob v dané věci
mělo mít zásadní právní význam.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.),
zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání
směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek
přípustný. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne
10. 10. 2012, Nejvyšší soud postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle
občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 – srov. čl. II bod 7
zákona č. 404/2012 Sb. – dále též jen „o.s.ř.“).
Podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. dovolání je přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena
b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam. Toto ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze
dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012, do
té doby však bylo součástí právního řádu, a je tedy pro posouzení přípustnosti
tohoto dovolání nadále použitelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3.
2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy,
řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím
soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným
dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží
(§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Zpochybňuje-li dovolatel správnost závěru odvolacího soudu, kdy se
ustálil jeho zdravotní stav, napadá skutkové závěry ohledně počátku běhu
subjektivní promlčecí doby jednoho z dílčích nároků (ztížení společenského
uplatnění), a uplatňuje tak dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř.
(rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v
podstatné části oporu v provedeném dokazování), který však v režimu § 237 odst.
1 písm. c), odst. 3 o.s.ř., není důvodem způsobilým založit přípustnost
dovolání (srov. § 241a odst. 3 o.s.ř.). Zásadní právní význam napadeného
rozhodnutí nemůže založit ani námitka, že věc měla posuzována komplexně a
nikoli podle jednotlivých lékařských oborů; soudy obou stupňů totiž při
posuzování důvodnosti námitky promlčení správně rozlišily jednotlivé dílčí
nároky na náhradu škodu na zdraví (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
24. 6. 1969, sp. zn. 3 Cz 13/1969, uveřejněný pod číslem 28/1970 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek), aniž by ji posuzovaly tak, jak tvrdí
dovolatel.
Protože žádná z námitek dovolatele zásadní význam napadeného rozhodnutí
po právní stránce nezaložila, Nejvyšší soud podle § 218 písm. c) ve spojení s §
243b odst. 5 větou první o.s.ř. dovolání odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť dovolání žalobce bylo
odmítnuto a žalovanému žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2013
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu