25 Cdo 790/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců a) J. K. a b) A. K., zastoupených advokátkou, proti žalovanému P. B., zastoupeného advokátem, o 119.385,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu pro Prahu-západ pod sp. Zn. 5 C 937/2002, o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2005, č. j. 20 Co 392/2004-106, takto:
I. Řízení o odvolání žalovaného se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Krajský soud v Praze v řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 21. 4. 2004, č. j. 5 C 937/2002-50, usnesením ze dne 28. 1. 2005, č. j. 20 Co 392/2004-106, přiznal znalci Ing. M. H. za vypracování doplňku znaleckého posudku znalečné v celkové částce 6.515,- Kč, z toho 5.500,- Kč na odměně za 22 hodin, 369,- Kč na výlohách na kopírování, 24,- Kč na poštovném, 116,- Kč na stravném a 506,- Kč na jízdném.
Proti tomuto usnesení podal žalovaný odvolání. Uvádí, že krajský soud rozhodl sice o znalečném v odvolacím řízení, rozhodoval však jako soud prvního stupně, a z ust. § 202 odst. 1 o. s. ř. a ani z jiných ustanovení nevyplývá, že by proti usnesení o znalečném nebylo odvolání přípustné. Nesouhlasí s výší přiznaného znalečného a namítá, že částky přiznané na stravném a na jízdném neodpovídají vyhlášce č. 119/1992 Sb. a že znalcem vykázaná délka znalecké práce je nadnesená, neboť nynější znalecká práce je pouze doplněním již podaného znaleckého posudku ze dne 29. 1. 2004, kdy vykázal práci v délce 11,5 hodiny. Znalec splnil zadané úkoly jen částečně a neměla mu být proto přiznána odměna v celém rozsahu, ale jen v rozsahu odpovídajícím splnění úkolů. Navrhl, aby Vrchní soud v Praze jako soud odvolací napadené usnesení zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení Krajskému soudu v Praze.
Okresní soud pro Prahu-západ předložil spis Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o odvolání.
Podle ust. § 201 o. s. ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.
Podání žalovaného je podle svého označení i obsahu odvoláním, jím napadené usnesení krajského soudu však není rozhodnutím vydaným v řízení v prvním stupni ve smyslu ust. § 10 odst. 2 a § 201 o. s. ř. Odvolání směřuje proti usnesení krajského soudu o znalečném, které bylo vydáno v odvolacím řízení a nikoliv v řízení, v němž krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve věcech uvedených v ust. § 9 odst. 2, 3 o. s. ř. Podle ust. § 10 odst. 2 o. s. ř. o odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně rozhoduje vrchní soud. Nejvyšší soud rozhoduje o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích (§ 10a o. s. ř.).
Občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti usnesení krajského soudu, vydanému v odvolacím řízení. Vzhledem k tomu, že nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, nelze než řízení o takovém odvolání zastavit podle § 104 odst. 1 o. s. ř.
Přestože k rozhodování o odvolání proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího není příslušný vrchní ani Nejvyšší soud a ani žádný jiný soud, je třeba dovodit, že k rozhodnutí o zastavení řízení o odvolání, podaném proti rozhodnutí odvolacího soudu, je povolán Nejvyšší soud, a to zejména proto, že je vrcholným článkem soustavy obecných soudů a je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutí odvolacích soudů (srov. usnesení NS ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 85, roč. 2001).
Proto Nejvyšší soud z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínky řízení, spočívající v nedostatku funkční příslušnosti soudu, řízení o odvolání žalobce proti usnesení krajského soudu vydaném v odvolacím řízení zastavil (§ 104 odst. 1, § 243c odst. 1 o. s. ř.).
K tomu je potřebné dodat, že i pokud by podání žalovaného bylo možno považovat za dovolání, nemohl by být žalovaný v daném případě úspěšný, a to pro nepřípustnost tohoto mimořádného opravného prostředku proti usnesení krajského soudu o znalečném (srov. § 237 a násl. o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. l a § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. května 2005
JUDr. Marta Škárová,v.r.
předsedkyně senátu