25 Cdo 790/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce M. B., zastoupeného advokátem, proti žalovanému E. D., za účasti Č. p., a. s., jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 9 C 126/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2006, č. j. 31 Co 492/2006-312, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 11. 2006, č. j. 31 Co 492/2006-312, potvrdil rozsudek ze dne 7. 6. 2006, č. j. 9 C 126/2000-285, jímž Okresní soud v Mladé Boleslavi zamítl žalobu na zaplacení bolestného ve výši 31.875,- Kč s 12% úrokem z prodlení ročně z této částky od 1. 5. 2000 do zaplacení, ztížení společenského uplatnění ve výši 372.900,- Kč s 12% úrokem z prodlení ročně z této částky od 1. 5. 2000 do zaplacení, náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po skončení pracovní neschopnosti ve výši 201.906,- Kč s 12% úrokem z prodlení ročně z této částky od 1. 5. 2000 do zaplacení, náhrady za znalecké posudky a zničené oblečení ve výši 8.977,- Kč s 12% úrokem z
prodlení ročně z této částky od 1. 5. 2000 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o soudním poplatku.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce prostřednictvím svého zástupce dovolání, v němž označil věc a rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, a uvedl, že obsahem dovolání je „zcela zásadní posouzení návrhu a sporu, v němž byla žalobci zcela odepřena právní ochrana“, a to tím, že soudy neprojednaly „nově zjištěné nároky z odškodnění pracovního úrazu, které nebyly obsaženy a nemohly být tedy také odškodněny v první pravomocně a úspěšně skončené žalobě“, čímž je zpochybněna „vůle a schopnost soudu zabývat se nároky hendikepovaného občana“. Odkazuje na ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) a další a navrhuje, „aby napadené rozhodnutí prvního soudu bylo zrušeno a přikázáno k novému projednání“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) dospěl k závěru, že dovolání vykazuje nedostatky, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o.s ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení § 241b odst. 3 věty první o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Neobsahuje-li dovolání všechny potřebné náležitosti, jde o vadné podání. Postupem podle § 43, § 209 a § 241b odst. 2, 3 o.s.ř. je třeba odstranit ty vady, které brání v pokračování řízení, tj. zejména nedostatek uvedení rozsahu, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, jestliže z obsahu dovolání nelze dovodit, které výroky rozhodnutí dovolatel napadá, a rovněž nedostatek vymezení dovolacích důvodů, které dovolatel uplatňuje. Uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán; pouhý odkaz na text zákona anebo samotná citace skutkové podstaty některého z dovolacích důvodů uvedených taxativně v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o.s.ř. samo o sobě nestačí. Chybí-li tímto způsobem provedené označení dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné věcně přezkoumat (srov. § 242 odst. 3 věta první o.s.ř.). Tyto vady podání může dovolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty podle ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto ani k případnému opožděnému doplnění dovolání nemůže přihlížet z úřední povinnosti. Protože v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 2 věty první o.s.ř. odmítnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, publikované pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004).
V posuzovaném případě je z obsahu spisu zřejmé, že žalobce proti rozsudku odvolacího soudu, jehož stejnopis byl jeho zástupci doručen dne 18. 12. 2006, podal ve dvouměsíční lhůtě (dne 20. 12. 2006) dovolání, v němž označil věc a rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, nikoliv však rozsah a dovolací důvody; pouze odkázal na ustanovení „§ 205 odst. 2 písm. g) a další“, tedy má- li jít o ustanovení občanského soudního řádu, na důvody odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž by specifikoval, v jakém rozsahu a z jakých důvodů rozhodnutí odvolacího soudu napadá. Usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 3. 1. 2007, č. j. 9 C 126/2000-324, byl žalobce vyzván, aby ve lhůtě 15-ti dnů od doručení usnesení odstranil vady podaného dovolání tím, že uvede, v jakém rozsahu rozhodnutí odvolacího soudu napadá a v čem spatřuje nesprávnost napadeného rozhodnutí nebo postupu odvolacího soudu z hlediska dovolacích důvodů, přičemž byl soudem poučen, že nebude-li výzvě vyhověno a pro tento nedostatek nebude možno v řízení pokračovat, soud podání odmítne. Dovolatel však na výzvu soudu ve stanovené lhůtě nereagoval a dovolání nedoplnil ani v zákonné dvouměsíční lhůtě (poslední den lhůty připadl na pondělí 19. 2. 2007).
Protože rozhodnutí odvolacího soudu - jak uvedeno výše - lze zásadně přezkoumat jen v rozsahu, ve kterém bylo rozhodnutí napadeno (§ 242 odst. 1 o.s.ř., výjimky taxativně stanovené v odst. 2 téhož paragrafu na daný případ nedopadají), a z důvodů uplatněných v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.) a dovolání žalobce postrádá vymezení rozsahu a dovolacích důvodů, včetně jejich skutkového popisu, nelze v dovolacím řízení pro tyto obsahové nedostatky dovolání pokračovat. Vzhledem k tomu, že zákonná lhůta, během níž bylo možno náležitosti dovolání doplnit, marně uplynula dnem 19. 2. 2007, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce (aniž se mohl zabývat dalšími okolnostmi) podle ustanovení § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 první věty o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo a žalovanému ani vedlejšímu účastníku náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. května 2007
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu