25 Cdo 872/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Marty Škárové v právní věci
žalobkyň A) M. B. a B) H. P., proti žalované České republice - Ministerstvu
spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 5.655,- Kč, vedené u
Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 12 C 17/2001, o dovolání žalobkyň
proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. ledna 2002, č. j. 10 Co
4/2002-82, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
17/2001-73, zamítl žalobu na zaplacení částky 5.655,- Kč a rozhodl o náhradě
nákladů řízení. Dospěl k závěru, že nárok na náhradu škody ve smyslu § 4 odst.
1 zákona č. 58/1969 Sb. není důvodný, neboť pravomocné rozhodnutí, jímž měla
být podle žaloby právního předchůdce žalobkyň způsobena škoda, nebylo pro
nezákonnost příslušným orgánem zrušeno.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 31. 1. 2002, č. j. 10
Co 4/2002-82, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě
nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního
stupně a svoje argumenty podpořil odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu
publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 35/77.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost
dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a které odůvodňuje podle
ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Dovolatel označil za otázku po právní
stránce zásadního významu, zda lze vůbec právní cestou zrušit nesprávné
usnesení okresního soudu, jímž mu měla být způsobena škoda. Navrhl, aby
dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil spolu s rozsudkem soudu prvního
stupně.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř.,
se nejprve zabýval přípustností dovolání. Vzhledem k tomu, že dovolatel B. G.,
dne 30. 4. 2002 (v průběhu dovolacího řízení) zemřel, jednal dovolací soud na
základě pravomocného usnesení ze dne 4. 12. 2002, č. j. 25 Cdo 872/2002-93, s
pozůstalými dcerami žalobce M. B. a H. P. (§ 107 odst. 1 o.s.ř. ve znění
účinném od 1. 1. 2001).
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci
samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním
názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž
bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není
přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. dovolání podle odstavce 1 není
přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o
peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč;
k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. upravují přípustnost dovolání proti
usnesením odvolacího soudu.
Žalobkyně dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen
rozsudek soudu prvního stupně, přičemž předmětem řízení byl nárok žalobce ve
výši 5.655,- Kč. Vzhledem k tomu, že dovoláním dotčeným rozsudkem bylo
rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, je přípustnost
dovolání ustanovením § 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. vyloučena.
Protože z hlediska ustanovení § 237 o.s.ř. není v této věci dovolání proti
rozsudku odvolacího soudu přípustné a protože jeho přípustnost nelze dovodit
ani z ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř., je zřejmé, že dovolání směřuje
proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný
prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyň
podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř. a § 146 odst. 1 písm.
c) o.s.ř. (per analogiam), neboť dovolatelky nemají s ohledem na výsledek
dovolacího řízení na náhradu nákladů právo a žalované v dovolacím řízení
náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. prosince 2002
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu