25 Cdo 894/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Marty Škárové v právní věci
žalobkyň A) M. B. a B) Mgr. H. P. proti žalované České republice - Ministerstvu
spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 3.000,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 104/2001,
o dovolání žalobkyň proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. prosince
2001, č. j. 22 Co 463/2001-9, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 1. 6. 2001, č. j. 17 C 104/2001-3,
vyzval právního předchůdce žalobkyň (JUDr. B. G., CSc.) podle ustanovení § 43
odst. 1 o.s.ř., aby ve stanovené lhůtě odstranil nedostatky podané žaloby a
žalobu doplnil. Poučil jej také o tom, že proti tomuto usnesení není odvolání
přípustné.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 12. 2001, č. j. 22 Co 463/2001-9,
odvolání žalobce odmítl podle ustanovení § 218 písm. c) o.s.ř. jako nepřípustné.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost
dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a které odůvodňuje podle
ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Dovolatel označil za otázku po právní
stránce zásadního významu, jakým způsobem by měl soud poučovat účastníky řízení
o potřebě provést opravu či doplnění podání. Má za to, že obecná formulace „je
třeba vylíčit rozhodující skutečnosti a označit důkazy“ postrádá srozumitelnost
a určitost. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil spolu s
usnesením soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání bylo proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř.,
se nejprve zabýval přípustností dovolání. Vzhledem k tomu, že dovolatel JUDr.
B. G., CSc., dne 30. 4. 2002 (v průběhu dovolacího řízení) zemřel, jednal
dovolací soud na základě pravomocného usnesení ze dne 4. 12. 2002, č. j. 25 Cdo
894/2002-18, s pozůstalými dcerami žalobce M. B. a Mgr. H. P. (§ 107 odst. 1
o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001).
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci
samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním
názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž
bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není
přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení § 238 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního
stupně, kterým bylo rozhodnuto
a) o žalobě na obnovu řízení,
b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§ 235h odst. 1 věta druhá).
Podle ustanovení § 238a odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního
stupně, kterým bylo rozhodnuto
a) ve věci konkursu a vyrovnání,
b) o žalobě pro zmatečnost,
c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí,
d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí,
e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí,
f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,
g) o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338za
odst. 2.
Podle ustanovení § 239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo
a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc
byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem
účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo
dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1)
a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).
Podle ustanovení § 239 odst. 2 o.s.ř. je dovolání rovněž přípustné proti
usnesení odvolacího soudu, kterým bylo
a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst.
1,
b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o
tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst.
5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení
dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).
Podle ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř. je dovolání též přípustné proti usnesení
odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o
odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné
opatření (§ 75a).
V posuzovaném případě žalobkyně dovoláním napadají usnesení odvolacího soudu,
kterým bylo odmítnuto odvolání proti usnesení soudu prvního stupně s výzvou k
odstranění vad podané žaloby.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. není dána, a to již z toho
důvodu, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního
stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné podle
ustanovení § 238 a § 238a o.s.ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo
rozhodnuto ve věcech, které jsou v uvedených ustanoveních taxativně
vyjmenovány. Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení § 239 odst. 1 a 2
o.s.ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené. Přípustnost
dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř., neboť
podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno
usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení § 43 o.s.ř.
odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný
návrh na zahájení řízení, a nikoliv vyzval-li soud prvního stupně žalobce podle
ustanovení § 43 odst.1 o.s.ř. k odstranění vad podání.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyň směřuje proti rozhodnutí odvolacího
soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší
soud ČR proto jejich dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a §
218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř. a § 146 odst. 1 písm.
c) o.s.ř. (per analogiam), neboť dovolatelky nemají s ohledem na výsledek
dovolacího řízení na náhradu nákladů právo a žalované v dovolacím řízení
náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. prosince 2002
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu