25 Cdo 906/2025-984
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobce: J. P., zastoupený Mgr. Alešem Dostálem, advokátem se sídlem Revoluční 206/8, Ústí nad Labem, proti žalovanému: J. P., zastoupený Mgr. Radkou Landsmannovou, advokátkou se sídlem Sladkovského 767, Pardubice, za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného: Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, o 42.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 6 C 150/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 5. 11. 2024, č. j. 22 Co 111/2024-891, takto:
Dovolání se odmítá.
42.000.000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výroky II a III). Takto rozhodl poté, co byl jeho předchozí zamítavý rozsudek spolu s potvrzujícím rozsudkem odvolacího soudu zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 13. 10. 2022, č. j. 25 Cdo 2280/2022-504, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Žalobce se v tomto řízení domáhal náhrady za duševní útrapy související s dopravní nehodou způsobenou žalovaným.
2. K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 5. 11. 2024, č. j. 22 Co 111/2024-891, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v části výroku I, jíž byla žaloba zamítnuta co do 41.000.000 Kč s příslušenstvím (výrok I), a zrušil jej v části výroku I, jíž byla žaloba zamítnuta co do 1.000.000 Kč s příslušenstvím, a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II).
3. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce výslovně v celém rozsahu dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel vyjádřil své přesvědčení, že na posuzovanou věc dopadá § 636 odst. 1 o. z., podle nějž se právo na náhradu škody a jiné újmy promlčí nejpozději za 10 let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. Jelikož bylo zasaženo do jeho osobnostních práv, nelze aplikovat § 636 odst. 3 o. z., podle nějž se pro právo vzniklé z újmy na svobodě, životu nebo zdraví odstavec 1 nepoužije. Z právě uvedeného dovodil, že je v posuzované věci třeba uplatnit desetiletou promlčecí lhůtu, a žalobu tedy podal včas. Soudy se podle něj měly zabývat otázkou, zda se v případě jeho nemajetkové újmy jedná o zásah do osobnostních práv, aby bylo postaveno najisto, jaká promlčecí lhůta se na danou věc vztahuje. Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, případně aby zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Žalovaný ani vedlejší účastnice se k dovolání nevyjádřili.
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., se zabýval nejprve náležitostmi dovolání.
6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Podle § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 8. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Tvrzení, podle kterého napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. jen tehdy, je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). 9. Takový údaj se však z dovolání nepodává. Žalobce pouze rozvedl své přesvědčení, že promlčecí lhůta týkající se práv uplatněných v tomto řízení je desetiletá a nikoliv tříletá. Z obsahu dovolání je tedy zjistitelné, o kterou otázku hmotného práva jde, nikoli však, od které judikatury Nejvyššího soudu zabývající se promlčením se odvolací soud odchýlil, neboť žalobce v dovolání žádnou takovou judikaturu Nejvyššího soudu (ani z hlediska obsahového) neuvedl. 10. Dovolání tak nesplňuje náležitosti stanovené v § 241a odst. 2 o. s. ř., a Nejvyšší soud je proto podle § 243c odst. 1 a § 243f odst. 2 o. s. ř. odmítl. 11. Dovolání žalobce není přípustné ani v části směřující proti výroku II rozsudku odvolacího soudu, kterou byl rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I, jíž byla žaloba zamítnuta co do 1.000.000 Kč s příslušenstvím, zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a to podle § 238 odst. 1 písm. k) o. s. ř., jak byl žalobce v rozsudku odvolacího soudu poučen. Nejvyšší soud tedy dovolání v této části podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako objektivně nepřípustné. 12. Žalobce se prostřednictvím svých dalších podání domáhal účasti na dovolacím jednání. Dovolací soud však nařízení jednání nepovažoval za potřebné, a v souladu s § 243a odst. 1 o. s. ř. proto rozhodl bez jednání. Vyzýval-li žalobce v těchto svých přípisech dovolací soud, aby se zaměřil na jeho podání z 19. 12. 2022, nelze brát na takovou výzvu zřetel s ohledem na § 241a odst. 4 o. s. ř., podle něhož nelze v dovolání poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení. Tím méně lze na taková podání poukazovat mimo podané dovolání. Kromě toho povinné advokátní zastoupení dovolatele, který nemá právnické vzdělání, slouží právě k tomu, aby dovolatel komunikoval s Nejvyšším soudem prostřednictvím právně kvalifikovaného zástupce. 13. Tímto rozhodnutím se řízení nekončí; o náhradě případných nákladů tohoto dovolacího řízení tak bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 11. 2025
JUDr. Robert Waltr předseda senátu