25 Cdo 907/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci
žalobce PhDr. P. M., proti žalovanému m. P., zastoupenému advokátem, o náhradu
škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 27 C 242/2004, o
dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. října
2008, č.j. 30 Co 369/2008-108, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 10. 2008, č.j. 30 Co 369/2008-108,
změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 10. 2007, č.j. 27 C
242/2004-80, v napadeném výroku pod bodem I, jímž soud prvního stupně uložil
žalovanému povinnost zaplatit žalobci 27.800,- Kč s 3 % úrokem z prodlení z
částky 15.800,- Kč od 17. 7. 2003 do zaplacení a z částky 12.000,- Kč od 5. 12.
2004 do zaplacení, tak, že se žaloba zamítá, pokud je jí požadováno zaplacení 3
% úroku z prodlení z částky 15.800,- Kč za den 17. a 18. 7. 2003 a 3 % úroku z
prodlení z částky 12.000,- Kč od 5. 12. 2004 do 10. 9. 2005; jinak rozsudek
soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů
řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu, pokud jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního
stupně a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podal žalovaný dovolání, v němž
navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu
prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) zjistil, že dovolání bylo
podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení, a není přípustné.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje
ustanovení § 237 o. s. ř.
Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího
soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu
prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu
prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v
dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího
soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena
b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné
ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém
plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k
příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Ačkoliv odvolací soud rozhodl o potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jedním
výrokem, rozhodoval o dvou samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem.
Žalobcem požadovaná částka (bez příslušenství) je totiž souhrnem částek
představujících náklady na vysoušení zdiva (15.800,- Kč) a náklady na opravu
elektroinstalace (12.000,- Kč). Byť se tyto dílčí nároky odvíjejí od téže
události, mají odlišnou povahu, a jde tak o samostatné nároky; přípustnost
dovolání je proto třeba zkoumat ve vztahu ke každému z nich samostatně bez
ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto
jedním výrokem. Odvolací soud tak rozhodoval o peněžitém plnění nepřevyšujícím
20.000,- Kč, a proto je přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku
dovoláním napadeného rozsudku vyloučena ustanovením § 237 odst. 2 písm. a)
o.s.ř., aniž by na tento závěr měla vliv okolnost, že součet výše plnění z obou
samostatných nároků přesahuje částku 20.000,- Kč.
Rozsudek odvolacího soudu je dovoláním výslovně napadán i ve výrocích o náhradě
nákladů řízení před soudy obou stupňů. Nákladové výroky, ač jsou součástí
rozsudku, mají povahu usnesení, jímž se nerozhoduje ve věci samé, přičemž
přípustnost dovolání proti nim nezakládá žádné ustanovení občanského soudního
řádu (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn.
29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek).
Jelikož dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný
opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle § 218 písm. c) ve spojení
s § 243b odst. 5 větou první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl dle § 243b odst. 5
věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá
právo na jejich náhradu.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. dubna 2009
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu