25 Cdo 936/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce A. Ch., a. s., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, o náhradu škody ve výši 69.747.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 10 C 128/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. října 2005, č. j. 21 Co 386/2005-125, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že rozhodnutí Finančního ředitelství v H. K. (dále „FŘ“) z 26. 6. 1995, č. j. FŘ/ 1472/95, dále z 22. 10. 1996, č. j. 3200/130/1996-Do, a rozhodnutí z 27. 11. 1998, č. j. 671/130/2000-Do, kterými byla žalobci dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty ve výši 39.965.472,- Kč a předepsáno zvýšení daně o sto procent, tj. o dalších 39.965.472,- Kč, byla Krajským soudem v Hradci Králové jako nezákonná zrušena a věc byla vrácena k dalšímu řízení Finančnímu ředitelství v H.
K., které definitivně rozhodlo dne 28. 2. 2000 pod č. j. 671/130/2000-Do, v platnosti byla ponechána dodatečně vyměřená daň v částce 3.279.796,- Kč a zvýšení daně ve výši 3.279.796,- Kč a daň byla snížena o 36.685.676,- Kč. Žalobce tvrdil, že zisk mu ušel v letech 1994-2000 v důsledku nezákonných rozhodnutí FŘ, jelikož při pravidelném běhu věcí nedosáhl zisku, což dokládal zejména jím předloženým znaleckým posudkem a zprávou auditora. Okresní soud posoudil nárok žalobce podle zák. č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, a podle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti.
Námitku promlčení neshledal důvodnou a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět pro chybějící tvrzení o konkrétní ztrátě zisku z podnikání v důsledku nezákonných rozhodnutí, protože žalobce i přes opakované poučení nedoplnil žalobní tvrzení o tom, jaký konkrétní zisk z jakých obchodních aktivit v té době ztratil a jaké jeho podnikatelské aktivity nebyly v důsledku nezákonného rozhodnutí realizovány. Soud uzavřel, že potřebná tvrzení o vzniku škody nenahrazuje znalecký posudek zaměřený podle zadání žalobce na pokles obratu a na odhad při vyčíslení ztráty na zisku, který nezohledňuje další významné ekonomické ukazatele v daném místě a čase, pomíjí, že vykonatelnost rozhodnutí FŘ byla odložena, a nebere v úvahu žalobcovy několikamilionové splatné pohledávky.
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 10. 10. 2005, č. j. 21 Co 386/2005-125, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně za nezákonné označil pouze rozhodnutí Finančního úřadu ze dne 24. 8. 1994, které bylo na základě opravného prostředku změněno (cestou odvolání k FŘ a následně zrušením všech tří rozhodnutí FŘ rozsudky Krajského soudu v Hradci Králové). Uplatněný nárok posoudil podle zák. č. 58/1969 Sb. s ohledem na § 36 zák. č. 82/1998 Sb. a rozhodnutí soudu prvního stupně shledal věcně správným.
Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně ohledně námitky promlčení i ohledně toho, že žalobce neunesl břemeno tvrzení, přes poučení soudu neposkytl dostatečná tvrzení o vzniklé škodě a o příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Žalobce sice předložil znalecký posudek vyhotovený Českou znaleckou, s. r. o., ze dne 5. 10. 2001, který si pro tento účel nechal zpracovat a jímž soud prvního stupně provedl důkaz listinou, aniž však bylo tvrzeno, o jaké kontrakty či obchodní příležitosti, které měl, žalobce přišel v důsledku rozhodnutí o dani z r.
1994. Z tvrzení žalobce, která vycházela z tohoto posudku, není zřejmé, jaké byly konkrétní příčiny poklesu obratu v jednotlivých oblastech jeho podnikatelské činnosti (snížení prodeje v jednotlivých letech, ztráta obchodních partnerů atd. - v odůvodnění rozsudku následuje řada dalších příkladů). Soud uzavřel, že rozhodující skutkové okolnosti odůvodňující uplatněný nárok musí žalobce tvrdit, aby bylo zřejmé, jaké skutečnosti mají být prokazovány, a následně k jejich prokázání musí označit důkazy a uvést, co kterým důkazem má být prokázáno.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s .ř., a podává je z důvodu nedostatečně zjištěného skutkového stavu, na jehož základě soudy učinily nesprávné právní závěry. Je přesvědčen, že dostatečným způsobem doložil vznik všech zákonných podmínek pro uplatnění odpovědnosti za škodu (nezákonné rozhodnutí, vznik škody a příčinnou souvislost). Zásadní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v otázce výkladu ušlého zisku a způsobu, jakým ušlý zisk v soudním řízení prokazovat, zejména pokud jde o ušlý zisk podnikatelských subjektů, speciálně ve vztahu k právnickým osobám uplatňujícím nárok na náhradu škody podle zák. č. 58/1969 Sb., resp. zák. č. 82/1998 Sb. Podrobně rekapituluje průběh celého řízení, vznik škody ve formě ušlého zisku považuje za doložený znaleckým posudkem České znalecké, s. r. o., ze dne 5. 10. 2001 a dle jeho názoru je tímto posudkem prokázána i příčinná souvislost, když posudek konstatuje, že vyčíslenou finanční ztrátu považuje za důsledek velmi labilní finanční situace společnosti, která vznikla v důsledku vymáhání doměřené DPH a sankčního 100 % navýšení, a že tato skutečnost trvající téměř šest let negativně ovlivnila důležité obchodní vztahy s obchodními partnery a peněžními ústavy, možnost rozvoje zavedené výroby a využití vhodných podnikatelských příležitostí s cílem dosahování zisku. Poukazuje na to, že příčinnou souvislost mezi škodou a nezákonným rozhodnutím konstatuje též auditor Ing. G. ve svém stanovisku ze dne 26. 5. 2003. Soudy obou stupňů konstatovaly neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene, aniž by vůbec provedly všechny důkazy navržené žalobcem (např. výslech zpracovatele znaleckého posudku a auditora). Uvádí, že soudy měly postupovat podle § 127 o. s. ř. a přibrat znalce, pokud považovaly předložený znalecký posudek za bezcenný. Místo toho byl žalobce neustále poučován o nutnosti uvést konkrétní okolnosti, z nichž dovozuje, že by ve vymezeném období při svém podnikání dosáhl zisku. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně a vrátil věc Okresnímu soudu v Hradci Králové.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení § 237 o. s. ř.
Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu zamítavému výroku se řídí ustanovením