USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Ivy Suneghové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: J. V., zastoupený Mgr. Janem Eichlerem, advokátem se sídlem Betlémské náměstí 251/2, Praha 1, proti žalovanému: O. F., zastoupený JUDr. Věrou Dubcovou, advokátkou se sídlem Nerudova 37/32, Hradec Králové, o 180.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 20 C 106/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 10. 2017, č. j. 19 Co 193/2017-292, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení částky 180 000 Kč představující náhradu za ztížení společenského uplatnění z důvodu vzniku posttraumatické stresové poruchy vyvolané sexuálními praktikami, které na žalobci vykonal žalovaný při hospitalizaci v nemocnici.
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 10. 2017, č. j. 19 Co 193/2017-292, kterým byl potvrzen zamítavý rozsudek soudu prvního stupně, není přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí.
Odvolací soud své rozhodnutí založil na závěru o neprokázání protiprávního jednání žalovaného, soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, provedené důkazy správně hodnotil a dospěl poté k přiléhavým závěrům, přičemž věc taktéž správně posoudil po právní stránce. V řízení nebylo prokázáno, že žalovaný při provádění sexuálních praktik se žalobcem jednal proti jeho vůli, nebyla tedy splněna jedna ze zákonných podmínek odpovědnosti žalovaného za újmu, která žalobci vznikla. Dovolatel v podstatě namítá, že nebyl odpovídajícím způsobem zohledněn jeho tehdejší stav bezbrannosti i postupné zhoršování zdravotního stavu, a domnívá se, že za osobu nevěrohodnou je naopak třeba pokládat žalovaného. Na základě vlastního hodnocení provedených důkazů má za to, že bylo prokázáno protiprávní jednání žalovaného, vznik újmy i příčinná souvislost mezi nimi. Uplatněné námitky tak ovšem postrádají charakter právní otázky, kterou by mohl a měl dovolací soud řešit (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), nesměřují totiž proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale jen proti zjištěnému skutkovému stavu, čímž však přípustnost dovolání, jakožto mimořádného opravného prostředku sloužícího ke sjednocování rozhodovací praxe soudů, nelze podle § 237 o. s. ř. založit.
Namítá-li dovolatel, že nebyly provedeny všechny navrhované důkazy a nebyly tak vypořádány všechny pro rozhodnutí významné okolnosti, uplatňuje tím námitku, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K ní však lze podle § 242 odst. 3 o. s. ř. v dovolacím řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání obecně přípustné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 8. 2018
JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu