25 Cdo 96/2007
25 Cdo 98/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce B. V., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti ČR, o náhradu škody a obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 C 29/2005, o dovoláních žalobce proti usnesením Krajského soudu v Hradci Králové 1) ze dne 16. ledna 2006, č. j. 25 Co 527/2005-358, a 2) ze dne 16. ledna 2006, č. j. 25 Co 528/2005-362, takto:
I. Dovolání se zamítají.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 16. 1. 2006, č. j. 25 Co 527/2005-358, k odvolání žalobce potvrdil usnesení ze dne 2. 5. 2003, č. j. 11 C 104/92-285, jímž Obvodní soud pro Prahu 10 odmítl žalobu v rozsahu, v němž se žalobce domáhal plnění „valorizace částky 300.000,- Kč o index růstu cen o 10% ročně od 30. 5. 1989 v jednorázových ročních dávkách vždy k 1. 1. každého kalendářního roku“, a zastavil řízení o zaplacení 50,- DEM ročně od 30. 5. 1989 v jednorázových ročních dávkách vždy k 1. 1. každého kalendářního roku. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že žalobce přes výzvu obsahující řádné poučení neodstranil nedostatky žaloby, které brání jejímu projednání; k zastavení řízení došlo na základě částečného zpětvzetí žaloby v souladu s ustanovením § 96 o.s.ř.
Usnesením ze dne 16. 1. 2006, č. j. 25 Co 528/2005-362, Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalobce potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 2. 5. 2003, č. j. 11 C 104/92-289, jímž byl odmítnut návrh na obnovu řízení ze dne 19. 12. 2000 ve znění podání ze dne 17. 3. 2003, a jímž bylo rozhodnuto o odměně ustanovené zástupkyně. Odvolací soud se s odkazem na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně ztotožnil s jeho závěrem, že žalobce přes výzvu obsahující řádné poučení neodstranil nedostatky žaloby, které brání jejímu projednání, a to ani podáním ze dne 17. 3. 2003.
Proti oběma usnesením odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž vytýká
odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci, které spatřuje v tom, že byla pominuta délka řízení, v jejímž důsledku se věc bez zavinění žalobce stala příliš složitou a nepřehlednou, takže se v ní s ohledem na svou právní neznalost nedokázal řádně orientovat. Protože bylo zasaženo do jeho ústavně garantovaného základního práva na vyřízení věci bez zbytečných průtahů a v přiměřené lhůtě, navrhuje, aby obě rozhodnutí odvolacího soudu byla zrušena spolu s rozhodnutími soudů prvních stupňů a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se ve vyjádření k oběma dovoláním ztotožnila s právním posouzením věci soudy obou stupňů a navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení zastoupeným advokátem ve smyslu ustanovení § 241 o.s.ř., přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání, které je podle § 239 odst. 3 o.s.ř. přípustné, není opodstatněné.
Žaloba jako návrh, kterým se zahajuje řízení před soudem, musí obsahovat kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení § 42 odst. 4 o.s.ř. také vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá (srov. § 79 odst. 1 větu druhou o.s.ř.).
Neobsahuje-li žaloba všechny požadované náležitosti, předseda senátu usnesením vyzve žalobce, aby žalobu opravil nebo doplnil, určí mu k tomu lhůtu a poučí ho, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (§ 43 odst. 1 o.s.ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba řádně opravena nebo doplněna a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže byl žalobce o tomto následku poučen (§ 43 odst. 2 o.s.ř.).
Z této úpravy je zřejmé, že důvodem pro odmítnutí žaloby (též žaloby na obnovu řízení) může být jen to, že žalobce ani přes řádné poučení neodstranil nedostatky náležitostí žaloby, které brání projednání věci. Odvolací soud tato východiska respektoval a vyložil důvody, proč žalobu ve věci samé a žalobu na obnovu řízení považuje za neprojednatelné. Dovolatel tyto závěry nezpochybňuje a nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu spatřuje v tom, že nebyla zohledněna délka probíhajícího řízení, složitost věci ani nedostatek jeho právnického vzdělání. Tato hlediska však zákon ve vztahu k náležitostem žaloby nezmiňuje, pro posouzení projednatelnosti žaloby tedy nemají význam a nemohou ani zhojit objektivně existující nedostatky žaloby.
Nejvyšší soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soud zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu je věcně správné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel označil. Je zřejmé, že z hlediska uplatněných dovolacích důvodů jsou obě usnesení odvolacího soudu správná. Nejvyšší soud proto obě dovolání zamítl (§ 243b odst. 2 část věty před středníkem, odst. 6 o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu jeho nákladů právo a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. února 2007
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu