25 Cdo 980/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. B., zastoupeného
advokátem, proti žalované Č. k. p., zastoupené Č. p. a. s., o zaplacení
3.545,27 DEM, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 25 C 173/2000, o
dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2001,
č. j. 18 Co 535/2000 - 26, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
11, zamítl žalobu o zaplacení 3.545,27 DEM a dále rozhodl o náhradě nákladů
řízení.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. ledna 2001, č. j.
18 Co 535/2000 - 26, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, rozhodl o náhradě
nákladů odvolacího řízení a proti svému rozsudku připustil dovolání.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce prostřednictvím svého
zástupce dovolání adresované soudu prvního stupně, které k poštovní přepravě
bylo předáno dne 13. 4. 2001.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího
soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo
vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a
rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního
řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po přezkoumání věci dospěl
k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání
do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který
rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení § 240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání
lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li
dovolání podáno ve lhůtě u dovolacího nebo odvolacího soudu.
Podle ustanovení § 57 odst. 2 o. s. ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo
let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy
došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním
dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je
posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle ustanovení § 57
odst. 3 o. s. ř. lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u
soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
Z obsahu spisu - zejména dokladu o doručení rozsudku odvolacího soudu - plyne,
že zástupci žalobce i žalované byl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19.
ledna 2001, č. j. 18 Co 535/2000 - 26, doručen dne 14. 2. 2001 a téhož dne
(středa) tedy nabyl právní moci, takže lhůta k podání dovolání uplynula dnem
14. 3. 2001 (středa). Dovolání žalobce proti pravomocnému rozsudku odvolacího
soudu bylo podáno k poštovní přepravě dne 13. 4. 2001.
Z uvedeného je zřejmé, že žalobce podal dovolání po uplynutí zákonné
jednoměsíční lhůty. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) proto
dovolání podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. pro opožděnost
odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, věty
první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1, věty první, o. s. ř., neboť žalobce s
ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo (§
142 odst. 1 o. s. ř.) a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 23. srpna 2001