U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Aleše Zezuly v právní věci
žalobkyně CZECH PRODUCTS, s. r. o., se sídlem v Kladně, Josefa Hory 1448, IČO
62967541, zastoupené JUDr. Milanem Hulíkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze
1, Bolzanova 1615/1, proti žalované Globus ČR, k. s., se sídlem v Praze 9,
Kostelecká 822/75, IČO 63473291, zastoupené Mgr. Petrem Vysoudilem, advokátem
se sídlem v Ostravě, Matiční 730/3, o 787.049,88 Kč s příslušenstvím, vedené u
Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Cm 137/2007, o námitce podjatosti soudců
Nejvyššího soudu, takto:
Soudci Nejvyššího soudu JUDr. Zdeněk Des, JUDr. Ing. Pavel Horák, Ph.D., a
JUDr. Kateřina Hornochová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí ve věci
vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 23 Cdo 4644/2014.
K Nejvyššímu soudu podala žalobkyně dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v
Praze ze dne 4. 7. 2014, č. j. 6 Cmo 455/2013-509. Věc je u Nejvyššího soudu
vedena pod sp. zn. 23 Cdo 4644/2014.
V podání ze dne 29. 12. 2014, které bylo doručeno Nejvyššímu soudu dne 13. 1.
2015, dovolatelka vznesla námitku podjatosti JUDr. Zdeňka Dese, JUDr. Ing.
Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové, JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr.
Pavla Příhody, kteří jako členové senátu rozhodovali i v předchozích věcech
dovolatelky, a kteří jsou současně členy senátu projednávajícího a
rozhodujícího tuto věc. Podstatou její námitky je tvrzení, že v těchto
předchozích řízeních dotčení soudci rozhodovali v rozporu s judikaturou
Nejvyššího soudu, procesně postupovali v rozporu se zákonem a existují proto
objektivní a oprávněné pochybnosti o jejich nestrannosti v této věci.
Podle § 14 odst. 1 o.s.ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a
rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo
k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle § 14 odst. 4 o.s.ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou
okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o
projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle § 16 odst. 1 věta druhá o.s.ř. o vyloučení soudců Nejvyššího soudu
rozhodne jiný senát téhož soudu.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o.s.ř. představuje výjimku z ústavní
zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1
Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu lze soudce vyloučit z
projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných
důvodů, které mu zjevně brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem
nezaujatě a spravedlivě či je taková pochybnost (objektivně posuzováno) dána.
Z hlediska zákonných důvodů pro vyloučení soudce bývá zpravidla soudcův poměr k
projednávané věci založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní
věci. Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným
vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jenž může být přátelský nebo
naopak zjevně nepřátelský. Jde vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným
pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě a nestranně
rozhodnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 1998, sp. zn. 2
Cdon 43/96, publikovaný v časopise Soudní judikatura 9/1998). Samotné
rozhodování soudce v jiných věcech ovšem důvodem k jeho vyloučení být zásadně
nemůže (§ 14 odst. 4 o.s.ř.); rozhodování sporů či jiných právních věcí je
totiž podstatou soudcovské činnosti a důvodem jeho ústavně garantované
nezávislosti. Jestliže by právní závěry soudce měly zakládat objektivní
pochybnost o jeho nepodjatosti, dovedeno ad absurdum by to znamenalo, že jednou
vyslovený závěr by jej diskvalifikoval z rozhodování všech dalších obdobných
případů, což je výklad nepřijatelný. K závěru o vyloučení soudce může být
relevantní pouze jeho poměr k předmětu řízení v konkrétní věci, popř. k jeho
účastníkům nebo zástupcům.
Z vyjádření soudců JUDr. Zdeňka Dese, JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr.
Kateřiny Hornochové vyplynulo, že nemají žádný poměr k projednávané věci, k
účastníkům nebo jejich zástupcům (což ostatně ani žalobkyně nenamítala). V
předchozích věcech rozhodovali vždy na základě rozvrhu práce, přičemž na
rozhodování ve věcech týkajících se žalobkyně se podíleli i jiní soudci
dovolacího soudu. V posuzovaném případě se proto nepodávají žádné okolnosti,
jež by vzbuzovaly pochybnosti o nepodjatosti jmenovaných soudců. Jen samotný
fakt, že rozhodovali v jiných právních věcech dovolatelky, která zřejmě není
subjektivně spokojena s výsledkem dřívějších řízení, nemůže být důvodem pro
jejich vyloučení z projednání a rozhodnutí této věci (srov. např. nález
Ústavního soudu ze dne, 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, publikovaný pod č.
98/2001 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Protože nebyly shledány zákonné předpoklady pro rozhodnutí o vyloučení
uvedených soudců Nejvyššího soudu z projednávání a rozhodování věci, nebylo
námitce podjatosti, kterou vznesla žalobkyně, vyhověno. O vyloučení soudců
JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Pavla Příhody rozhodováno nebylo, neboť první z
nich již není soudcem Nejvyššího soudu a druhý jmenovaný nepůsobí v senátu 23
Cdo, jemuž předmětná věc podle rozvrhu práce náleží.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. února 2015
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu