25 Nd 149/2019-1434
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců: a) V. T., narozená XY, bytem XY, b) L. Ž., narozený XY, bytem XY, a c) J. P., narozená XY, bytem XY, všichni zastoupeni JUDr. Janem Svatoplukem Bílým, advokátem se sídlem Fantova 1761/1, Praha 5, proti žalovaným: 1) J. J., narozený XY, a 2) M. J., narozená XY, oba bytem XY, oba zastoupeni Mgr. Janem Hoškem, advokátem se sídlem Sokolovská 980, Strakonice, o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 6 C 882/2000, o námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu, takto:
Soudci Nejvyššího soudu P. V. a L. P., nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 24 Cdo 608/2019.
V řízení o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 2. 2018, č. j. 19 Co 81/2018-1304, vedeném u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 24 Cdo 608/2019, dovolatelé vznesli námitku podjatosti soudců P. V. a L. P. Odůvodnili ji tím, že Nejvyšší soud se v minulosti již dvakrát zabýval dovoláními žalobců, aniž senát složený ze zmíněných soudců bral v potaz revizní znalecký posudek, zatímco „dával za pravdu“ pouze svědeckým výpovědím; proto se i současný senát jeví dovolatelům jako podjatý.
V podání ze dne 2. 4. 2019 pak znovu podrobně kriticky hodnotí postup soudců dovolacího soudu a soudkyně Okresního soudu ve Strakonicích v předchozím průběhu této věci. Ve výroku uvedení soudci senátu č. 24, příslušného podle rozvrhu práce k projednání a rozhodnutí dané věci, ve vyjádření k námitce podjatosti uvedli, že v této právní věci nemají žádný poměr k věci, účastníkům řízení či k jejich zástupcům, a ani jim nejsou známy žádné skutečnosti, které by měly zakládat důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle § 16 odst. 1 věty druhé o. s. ř. o vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu lze soudce vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu zjevně brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě či je taková pochybnost objektivně posuzováno dána. Důvod vyloučení soudce spočívající v jeho poměru k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci.
Poměr soudce k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jenž může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. Jde vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout. V posuzovaném případě nevyplývají ze spisu žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by soudci, o jejichž vyloučení jde, měli poměr k projednávané věci či k účastníkům (jejich zástupcům). Sami soudci ve svých vyjádřeních existenci takových okolností negují, ostatně ani dovolatelé neuvádějí žádné relevantní skutečnosti, jenž by mohly důvody pochybnosti o nepodjatosti takové povahy zakládat.
Z podání dovolatelů je naopak patrno, že podrobují kritice výhradně postup dotčených soudců v předchozích fázích řízení o nyní projednávané věci. Podle výslovné dikce § 14 odst. 4 o. s. ř.
však důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (srov. např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. 4 Nd 55/2009). Je tedy zřejmé, že zákonné předpoklady pro vyloučení soudců P. V. a L. P., z projednávání a rozhodování věci nejsou naplněny, proto Nejvyšší soud (senát č. 25 rozhodující podle pravidel platného rozvrhu práce) námitce podjatosti nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. 4. 2019
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu