25 Nd 20/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci projednání dědictví po O. N., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 13 D 624/2004, za účasti dědiců 1) Ing. P. N. a 2) G. N., o návrhu dědice ze zákona – pozůstalého syna Ing. P. N., o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti,
Věc, vedená u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 13 D 624/2004, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Vsetíně.
V probíhajícím dědickém řízení navrhl pozůstalý syn Ing. P. N., jako jeden ze dvou zákonných dědiců zůstavitelky, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Okresnímu soudu ve Vsetíně – pobočce ve Valašském Meziříčí, neboť má trvalé bydliště v K., okres Valašské Meziříčí a rovněž zůstavitelka zde poslední měsíce svého života žila.
Druhá zákonná dědička, vnučka zůstavitelky, G. N., s delegací nesouhlasí, neboť zůstavitelka měla trvalé bydliště v Praze, dědické věci jsou již v Praze projednávány a ona sama má trvalé bydliště v Praze, má dvě malé děti a cesty do Vsetína by pro ni byly obtížné.
Podle § 12 odst. 2 o.s.ř. může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být rozmanité v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků, procesní situaci, event. na okolnostech jiných; rozhodnými jsou především ty, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu však lze přistoupit jen výjimečně, z důvodů závažných, neboť představuje výjimku z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Proto je zakotveno právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k tomu, kterému soudu má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z jejich pohledu; rozhodnutím o delegaci totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z nich projevil zásadně nepříznivě.
Samotná skutečnost, že jeden z účastníků řízení má bydliště mimo obvod působnosti příslušného soudu, není natolik výjimečná, aby v ní bylo možno bez dalšího spatřovat důvod k přikázání věci. Pozůstalý syn ve svém návrhu na delegaci vhodnou neuvedl, že by existovaly mimořádné okolnosti, které by mu ztěžovaly možnost dostavit se k soudu mimo místo jeho bydliště a nepodařilo se mu tak, za situace, kdy druhá zákonná dědička s návrhem na delegaci vhodnou nesouhlasí, prokázat, že jsou dány důvody pro postup dle ust. § 12 odst. 2 o.s.ř..
Nejvyšší soud, přihlížeje též k možnostem, jež skýtá ustanovení § 39 o.s.ř. upravující institut tzv. dožádání (který již byl v této věci použit), proto dospěl k závěru, že přikázat věc jinému soudu z důvodu vhodnosti (§ 12 odst. 2 o.s.ř.) není namístě.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. února 2005
JUDr. Ing. Jan Hušek, v. r.
předseda senátu