25 Nd 25/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Marta Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: L. G. B., proti žalovanému: D. K. B. o výživné manželky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 11 C 112/2004, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 11 C 112/2004, projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 10.
Žalobou podanou dne 26.4.2004 se žalobkyně domáhá, aby byla žalovanému uložena povinnost platit žalobkyni výživné počínaje 26.4.2004 v částce 2.000,- Kč měsíčně předem, vždy do 10. dne v měsíci.
Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 5.8.2004, č. j. 11 C 112/2004-7, vyslovil svou místní nepříslušnost (soudu) s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc předložena Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne. Rozhodnutí odůvodnil tím, že se jedná o řízení s mezinárodním prvkem, když oba účastníci jsou státními příslušníky B. Podle čl. 37 odst. 1 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Bulharskou lidovou republikou o právní pomoci a úpravě právních vztahů v občanských, rodinných a trestních věcech uzavřené dne 25.11.1976 v Sofii a vyhlášené ve Sbírce zákonů pod. č. 3/1978 Sb., se vyživovací povinnost podle práva rodinného řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem je ten, kdo má právní nárok na výživné. Podle čl. 37 odst. 2 citované smlouvy ve věcech uvedených v odstavci 1 tohoto článku je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území má oprávněná osoba bydliště. Podle § 2 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů se pak toto ustanovení mezinárodní smlouvy o pravomoci použije přednostně před ustanoveními § 37 a násl. zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním. Je tedy dána pravomoc českých soudů, neboť žalobkyně měla ke dni zahájení řízení bydliště na území České republiky. Mezinárodní smlouva sama nestanoví místní příslušnost soudu, který má věc projednat a rozhodnout, je proto nutné postupovat podle ustanovení § 84 až 89a o.s.ř. Po posouzení věci dle ust. § 84 až 89a o.s.ř. pak dospěl soud prvního stupně k závěru, že v daném případě nelze určit místní příslušnost žádného českého soudu, resp. že zde chybí podmínky místní příslušnosti. Žalovaný totiž neměl v době podání žaloby na území České republiky bydliště ani se zde nezdržoval, stejně tak zde neměl své stálé pracoviště, majetek, podnik ani jeho organizační složku. Soud proto vyslovil svou nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc předložena Nejvyššímu soudu, aby dle ust. § 11 odst. 3 o.s.ř. určil, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle § 11 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný.
Podle § 11 odst. 3 o.s.ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
V daném případě věc patří do pravomoci soudů České republiky, a také není možné zjistit obecný soud žalovaného v době zahájení řízení, a dovodit tedy podmínky místní příslušnosti z ust. § 84 až § 89a o.s.ř., a proto jsou naplněny zákonné předpoklady pro určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o.s.ř. Přihlížeje k zásadě hospodárnosti řízení vyjádřené v § 6 o.s.ř. Nejvyšší soud rozhodl, že věc projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 10, u něhož bylo řízení zahájeno.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. března 2005
JUDr. Ing. Jan Hušek,v.r.
předseda senátu