25 Nd 56/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Jaroslava Bureše v exekuční věci
oprávněného L. L., zastoupeného advokátem, proti povinnému M. Ž., pro částku
15.176,13 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn.
Nc 5298/2004, o určení místní příslušnosti podle ustanovení § 11 odst. 3
o.s.ř., takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. Nc 5298/2004 projedná a
rozhodne Okresní soud v Teplicích.
Oprávněný navrhl, aby na základě rozsudku Krajského soudu v Košicích ze dne 7.
5. 1998, č. j. 14 Co 404/97-27, byla proti povinnému nařízena exekuce na
vymožení částky 15.176,13 Kč, a aby provedením exekuce byl pověřen soudní
exekutor Mgr. M. S.
Okresní soud v Lounech usnesením ze dne 30. 1. 2006, č. j. Nc 5298/2004-32,
vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení
bude věc ve smyslu ustanovení § 11 odst. 3 o.s.ř. předložena Nejvyššímu soudu
ČR k určení, který soud věc projedná a rozhodne. Dospěl k závěru, že na základě
Smlouvy o poskytování právní pomoci mezi Českou a Slovenskou republikou
publikované pod č. 209/1993 Sb. (dále jen „Smlouvy“) se podle čl. 24 odst. 1
jedná o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, přičemž důvodem
pro postupu podle § 11 odst. 3 o.s.ř. byla skutečnost, že soudu nejsou známy a
ani ze sdělení oprávněného se nepodařilo zjistit, rozhodné okolnosti pro určení
místní příslušnosti soudu podle § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních
exekutorech a exekuční činnosti (dále jen „exekuční řád“).
Podle ustanovení § 11 odst. 3 o.s.ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci
soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze
zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Předně nelze souhlasit s právním názorem soudu prvního stupně, jenž dovodil
pravomoc soudů České republiky s odkazem na ustanovení čl. 24 odst. 1 Smlouvy,
které stanoví, že návrh na uznání a výkon rozhodnutí se podává přímo
příslušnému soudu smluvní strany, na jejímž území se má rozhodnutí uznat a
vykonat. V předmětné věci bylo řízení o nařízení exekuce proti povinné zahájeno
dne 29. 11. 2004, tedy v době, kdy již na území České republiky i Slovenské
republiky bylo účinné Nařízení Rady (ES) č. 44/2001, o příslušnosti a uznávání
a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen
„Nařízení“).
Podle kapitoly II oddíl 6 článek 22 bod 5 Nařízení mají bez ohledu na bydliště
výlučnou příslušnost pro řízení, jejichž předmětem je výkon rozhodnutí, soudy
členského státu, na jehož území výkon rozhodnutí byl nebo má být proveden.
Výrazem „má být proveden“ se rozumí místo skutečného výkonu rozhodnutí podle
způsobu jeho provedení; výkon má být proveden tam, kde je s ohledem na
konkrétní okolnosti reálné dosáhnout účelu výkonu, (tj. požadované plnění
skutečně vymoci), tedy kde povinný má postižitelný majetek, z něhož může být
uspokojena pohledávka oprávněného. Ve smyslu čl. 22 bod 5 je tak rozhodující
předmět řízení, nikoliv povaha jeho účastníků, a otázka místní příslušnosti pro
posouzení pravomoci soudů České republiky není rozhodující, neboť pro řízení o
výkon rozhodnutí vyplývá pravomoc přímo z uvedeného Nařízení. Na tom nemůže nic
změnit ani skutečnost, že v citovaném článku není použito pojmu „pravomoc“,
neboť za soud pravomocný ve věci nařízení výkonu rozhodnutí je považován soud
toho členského státu, na jehož území má být výkon rozhodnutí proveden.
V dané věci, ve fázi řízení před nařízením exekuce, kdy způsob jejího provedení
dosud nebyl stanoven, není možné prozatím dovodit, zda povinný, státní občan
jiného členského státu Evropské unie, který nemá bydliště na území České
republiky, má majetek nacházející se na území České republiky, jenž by podléhal
exekuci. Pravomoc českého soudu proto dosud není vyloučena a do doby, než
případně bude zjištěno, že se v České republice žádný postižitelný majetek
nenachází, se uplatní podmínka výlučné příslušnosti (pravomoci) podle čl. 22
bod 5 Nařízení.
Jestliže tedy věc patří do pravomoci soudů České republiky a není možné dovodit
podmínky místní příslušnosti podle § 45 odst. 2 exekučního řádu, jsou zákonné
předpoklady pro určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o.s.ř.
naplněny. Přihlížeje k zásadě hospodárnosti řízení vyjádřené v § 6 o.s.ř.,
Nejvyšší soud rozhodl, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Teplicích, v
jehož obvodu má sídlo soudní exekutor, který má být pověřen provedením exekuce.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2006
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu