25 Nd 90/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Marty Škárové a JUDr. Olgy Puškinové v právní věci žalobkyně D. T., proti žalovanému Městu P., zastoupenému advokátem, o poskytnutí finanční náhrady v rámci restituce, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 8 C 60/2002, o návrhu žalobkyně na přikázání věci Městskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o.s.ř., takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 42 Co 345/2003 se k projednání a rozhodnutí o odvoláních účastníků Městskému soudu v Praze nepřikazuje.
678.637,25 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů
řízení. Řízení o odvoláních, která proti tomuto rozsudku účastníci podali, je u Krajského soudu v Ostravě vedeno pod sp. zn. 42 Co 345/2003.
Dne 3. 6. 2004 byl Nejvyššímu soudu České republiky předložen Krajským soudem v Ostravě, spolu se spisem 8 C 60/2002, návrh na přikázání věci Městskému soudu v Praze, který žalobkyně odůvodnila tím, že odvolacímu řízení chce být osobně přítomna, avšak dlouhodobě špatný zdravotní stav jí v nejbližší době neumožňuje zúčastnit se jednání v O. Po podání odvolání přitom vypověděla plnou moc svému obecnému zmocněnci MUDr. P. T.
Žalovaný vyjádřil ve svém podání nesouhlas s návrhem žalobkyně s odůvodněním, že při úvahách o vhodnosti delegace je třeba zohledňovat poměry všech účastníků řízení; žalobkyně má možnost udělit procesní plnou moc jiné osobě, zvolit si zástupce z řad advokátů, využít ustanovení § 30 o.s.ř., nebo požádat Českou advokátní komoru, aby jí určila bezplatně advokáta. Delegace by podle žalovaného nebyla účelná ani hospodárná zejména z toho důvodu, že procesní odvolací soud, který již nařídil jednání, je se spisem obeznámen, zatímco soud, jemuž by věc byla přikázána, by se s ní musel teprve seznamovat.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 o.s.ř.), posoudil návrh žalobkyně a shledal, že v posuzovaném případě nejsou dány zákonné podmínky pro přikázání věci.
Podle ustanovení § 12 odst. 2 o.s.ř. může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků a jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu poměrů účastníků; delegací nesmí být totiž navozen stav, který by se v poměrech některého účastníka projevil zásadně nepříznivým způsobem.
Samotná okolnost, že účastník řízení (žalobce) má bydliště mimo obvod působnosti příslušného soudu, není natolik výjimečná, aby v ní bylo možno bez dalšího spatřovat důvod k přikázání věci jinému soudu. Žalobkyně v návrhu blíže nespecifikuje zdravotní potíže, které jí brání v účasti u soudního jednání u Krajského soudu v Ostravě; pokud je to však především vzdálenost procesního odvolacího soudu od místa bydliště, pro kterou se žalobkyně nemůže jednání zúčastnit, má odvolací soud dostatek procesních prostředků, jak žalobkyni výkon jejích práv v odvolacím řízení zaručit. Jestliže je zároveň zřejmé, že je tento soud již s případem žalobkyně obeznámen, neboť ve věci nařídil jednání, které k její žádosti odročil, je dán předpoklad, že ve věci bude rozhodnuto v přiměřené době, aniž by se tak stalo na úkor postavení žalobkyně.
Za situace, kdy žalovaný s návrhem nesouhlasil, a vzhledem k tomu, že charakter sporu i poměry na straně žalobkyně vyžadují, aby řízení nebylo dále protahováno a aby věc byla projednána v přiměřené době, nelze přikázání věci Městskému soudu v Praze, který by se nutně musel od počátku s projednávanou problematikou seznamovat, považovat za opatření, které by vedlo k rychlejšímu či hospodárnějšímu projednání věci.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že podmínky pro přikázání věci Městskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti (§ 12 odst. 2 o.s.ř.) nejsou splněny, a návrhu žalobkyně proto nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. srpna 2004
JUDr. Petr V o j t e k, v. r.
předseda senátu