Nejvyšší soud Usnesení občanské

26 Cdo 1024/2015

ze dne 2015-06-11
ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.1024.2015.1

26 Cdo 1024/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného města Cheb, se sídlem v Chebu, náměstí Krále Jiřího z Poděbrad 1/14, IČO 00253979, proti povinnému R. H., zastoupenému Mgr. Pavlem Voříškem, advokátem se sídlem v Chebu, K Nemocnici 2375/2a, vyklizením bytu, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 23 E 119/2013, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. května 2014, č. j. 10 Co 148/2014-85, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Dovolání povinného proti napadenému usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 16. 9. 2013, č. j. 23 E 119/2013-6, ve znění usnesení ze dne 4. 11. 2013, č. j. 23 E 119/2013-12, kterým nařídil výkon rozhodnutí vyklizením bytu a rozhodl o nákladech výkonu rozhodnutí, Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 (ve spojení s § 243f odst. 3) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.) odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.

Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. června 2015

JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu