26 Cdo 103/2022-447
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v právní věci žalobkyně M. S., narozené XY, bytem XY, podnikající pod IČO XY, zastoupené JUDr. Václavem Brettingerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 36/31, proti žalovanému P. P., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Ing. Zdeňkem Stanovským, advokátem se sídlem v Praze 6, Na Hutích 661/9, o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu prostoru sloužícího k podnikání, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 C 109/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. dubna 2021, č. j. 58 Co 115/2021-399, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.388 Kč k rukám Mgr. Ing. Zdeňka Stanovského, advokáta se sídlem v Praze 6, Na Hutích 661/9, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 15. 4. 2021, č. j. 58 Co 115/2021-399, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 (soud prvního stupně) ze dne 5. 8. 2020, č. j. 5 C 109/2018-351, kterým zamítl žalobu o určení, že výpověď z nájmu tam specifikovaného prostoru sloužícího k podnikání ze dne 28. 12. 2017 je neoprávněná, a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalobkyně Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237-238a o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. nebo jeho části. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené) nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.
9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vymezení, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, se však v textu dovolání nenachází a nelze je zjistit ani z celého jeho obsahu.
Dovolatelka obsáhle polemizuje se závěry odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) a rovněž nabízí vlastní (odlišnou) verzi skutkového stavu rozhodného pro posouzení, zda byl naplněn uplatněný výpovědní důvod. Zpochybňuje tak
právní posouzení věci odvolacím soudem prostřednictvím skutkových námitek a uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
V Brně dne 3. 5. 2022
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu