Nejvyšší soud Usnesení občanské

26 Cdo 1083/2004

ze dne 2005-07-28
ECLI:CZ:NS:2005:26.CDO.1083.2004.1

26 Cdo 1083/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobců a) Z. T., a b) D. T., zastoupených advokátem, proti žalovanému Úřadu městského obvodu Ú. n. L., o nejasném podání, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. 42 Nc 771/2002, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. října 2002, č.j. 47 Co 435/2002-35, takto:

Dovolání se odmítá.

Okresní soud v Ústí nad Labem (soud prvního stupně) usnesením ze dne 17. 5. 2002, č.j. 42 Nc 771/2002-18, odmítl – s odkazem na ustanovení § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o.s.ř. – podání žalobců, neboť vykazovalo vady, které nebyly ve stanovené lhůtě odstraněny.

Krajský soud v Ústí nad Labem (soud odvolací) usnesením ze dne 15. 10. 2002, č.j. 47 Co 438/2002-35, usnesení soudu prvního stupně jako správné potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Konstatoval, že formulovaný žalobní návrh je neurčitý, a nemůže být proto převzat do výroku soudního rozhodnutí, neboť takovéto rozhodnutí by bylo nevykonatelné.

Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost blíže neodůvodnili a neoznačili uplatněné dovolací důvody. Uvádějí, že přesné vyčíslení obohacení nemohlo být uvedeno, jelikož povinná strana vyčíslení nájmu měnila, že „vyčíslují za 32 měsíců“, a to za 1 měsíc 776,- Kč, jakožto nájemné, které odpůrce neoprávněně vybíral. Navrhli, aby Nejvyšší soud vydal rozhodnutí, jímž by byly odpůrci uloženy povinnosti specifikované v dovolání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), zastoupenými advokátem (zástupce žalobců JUDr. K. T. je zapsán v seznamu advokátů České advokátní komory); dospěl však k závěru, že dovolání vykazuje nedostatky, pro které je nelze věcně projednat.

Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o.s.ř. předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán. Chybí-li vylíčení těchto okolností, není (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu pro stránce kvalitativní, a napadené rozhodnutí proto není možné věcně přezkoumat (srov. § 242 odst. 3 věta první o.s.ř.).

Neobsahuje-li dovolání údaj o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jde o vadu podání, kterou může dovolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu do uplynutí lhůty k podání dovolání. Marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty podle ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; nebylo-li dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení doplněno ani dodatečně, ve lhůtě k podání dovolání, nezbývá, než takovéto dovolání ve smyslu § 243c odst. 1 o.s.ř. (za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst 2 věty první o.s.ř.) odmítnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp.zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004, pod pořadovým číslem 21).

V projednávané věci z obsahu spisu vyplývá, že zástupce žalobců podal jejich jménem dovolání, jež neobsahovalo žádné dovolací důvody. Usnesením ze dne 20. 12. 2002, č.j. 42 Nc 771/2002-48, mu soud prvního stupně uložil, aby ve lhůtě 5 dnů ode dne doručení doplnil dovolání o náležitosti uvedené v ustanovení § 42 odst. 4 a § 241a odst. 1 o.s.ř., mimo jiné i o uvedení důvodu dovolání, tj. označení dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 a 3 o.s.ř., přičemž dovolací důvod musí být současně po skutkové stránce vylíčen tak, aby nevznikaly pochybnosti o tom, jaký důvod byl uplatněn; současně jej poučil o tom, že nebude-li ve stanovené lhůtě dovolání doplněno, bude dovolací řízení podle § 104 odst. 2 věty třetí a § 243c odst. 1 o.s.ř. zastaveno. Na uvedené usnesení reagoval zástupce žalobců podáním ze dne 3. 1. 2003, v němž odkázal na předchozí podání z 3. 4. 2002 a z 20. 12. 2001 a jejich přílohy, v nichž je „petit navrhovatele více než dostatečně objasněn“; dále popsal skutkové okolnosti, z nichž žalobci odvozují uplatněné nároky.

Z uvedeného je zřejmé, že vady dovolání nebyly přes opatření učiněné soudem prvního stupně odstraněny, neboť ani podání ze dne 3. 1. 2003 neobsahuje vymezení dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř.; tento nedostatek nelze zhojit ani odkazem na předchozí podání (učiněná před vynesením napadeného usnesení) ani skutkovým vymezením žalobního nároku.

Se zřetelem k uvedenému Nejvyšší soud dovolání žalobců podle ustanovení § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 věty první o.s.ř. odmítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. července 2005

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu