26 Cdo 1107/2025-374
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., ve věci žalobce Z. V., zastoupeného Mgr. Vladimírem Kůsem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 420/19, proti žalované R. M., zastoupené JUDr. Vojtěchem Mihalíkem, advokátem se sídlem v Mikulově, Bezručova 1896/90, o zaplacení částky 462 926 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 22 C 311/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2025, č. j. 13 Co 46/2024-345, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 862,30 Kč k rukám JUDr. Vojtěcha Mihalíka, advokáta se sídlem v Mikulově, Bezručova 1896/90, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
2. Krajský soud v Brně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 9. 1. 2025, č. j. 13 Co 46/2024-345, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že žalobu zamítl (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II) a uložil žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za odvolání ve stanovené výši (výrok III).
3. Dovolání žalobce (dovolatele) proti rozsudku odvolacího soudu není podle § 237 o. s. ř. přípustné, neboť dovoláním zpochybněnou otáz,ku nedostatku pasivní legitimace žalované odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.
4. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v názoru, že užíváním nebytového prostoru (nemovitosti) je i jeho nevyklizení po skončení doby nájmu. Užíváním pronajaté nemovitosti je nejen situace, kdy nájemce konzumuje plnění z nájemní smlouvy tak, že ji sám užívá, ale i situace, kdy umožní, aby předmět nájmu užívala třetí osoba tím, že ji přenechá do podnájmu. Užívaly-li třetí osoby předmět nájmu se souhlasem nájemce a odvozovaly tedy titul užívání věci od jeho osoby, bylo na něm, aby zajistil, že tyto třetí osoby nemovitosti ke dni skončení nájmu vyklidí. Pokud tak neučinil a tyto osoby nemovitosti užívaly s jeho souhlasem i po skončení doby nájmu, nelze uzavřít, že nájemce povinnost vyklidit nemovitosti splnil (za všechna rozhodnutí srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4018/2014, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil v rozsudku ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2059/2018, uveřejněném pod č. 33/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v nich citovanou judikaturu).
5. Tak tomu bylo i v projednávané věci. Nájemcem bytu byl A. V., který (podle výslovného znění nájemní smlouvy uzavřené s žalobcem) mohl v předmětném bytě „žít společně“ s žalovanou. Žalovaná tedy svůj titul k užívání bytu odvozovala od nájemce A. V., a bylo tudíž na něm, aby zajistil, že žalovaná ke dni skončení nájmu byt vyklidí. Jestliže to nezajistil (zůstal nečinný), přinejmenším konkludentně souhlasil s tím, že v něm žalovaná zůstane nadále bydlet. Nelze proto uzavřít, že nájemce povinnost vyklidit byt splnil. Užívala- li tedy předmětný byt v rozhodném období žalovaná, jde o stav, kdy – ve vztahu k pronajímateli – byt tímto způsobem (zprostředkovaně, prostřednictvím třetí osoby) užíval nájemce jako druhá strana nájemní smlouvou založeného závazkového vztahu.
6. Zpochybňuje-li dovolatel skutková zjištění odvolacího soudu a nesouhlasí-li s jeho způsobem hodnocení důkazů, uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. Skutková zjištění odpovídají obsahu spisu a samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96).
7. Namítá-li dovolatel, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je překvapivé, uplatňuje vadu řízení. K vadám řízení však může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§ 237-238a o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady (i kdyby byly dány) přípustnost dovolání (podle § 237 o. s. ř.) nezakládají.
8. Dovolatel sice napadl dovoláním všechny výroky rozsudku odvolacího soudu, avšak výrok, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení a o soudním poplatku, napadá zjevně jen proto, že jde o výrok akcesorický. Dovolání v této části totiž neobsahuje žádné odůvodnění, navíc by dovolání proti těmto výrokům ani nebylo přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) a i) o. s. ř.].
9. Za této situace Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 18. 6. 2025
Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu