26 Cdo 1115/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou
Brzobohatou ve věci žalobce statutárního města Zlín, se sídlem ve Zlíně,
náměstí Míru 12, zastoupeného JUDr. Pavlem Fišerem, advokátem se sídlem ve
Zlíně, Benešovo nábřeží 3954, proti žalovaným 1. M. K., 2. M. K., oběma bytem
ve Z., o zaplacení částky 102.085,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního
soudu ve Zlíně pod sp. zn. 10 C 269/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 3. ledna 2013, č. j. 60 Co
387/2012-93, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího
řízení.
Žalobce napadl dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým změnil rozsudek
Okresního soudu ve Zlíně ze dne 24. 11. 2011, č. j. 10 C 269/2010-42, tak, že
zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení částky
51.042,50 Kč s úroky z prodlení, odmítl odvolání žalobce proti výrokům, kterými
byla zamítnuta žaloba co do zaplacení částky 51.042,50 Kč s úroky z prodlení, a
bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně; současně rozhodl
o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno po nabytí účinnosti zákona
č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, a další související zákony, tj. po 1. 1. 2013,
projednal Nejvyšší soud podle čl. II bodu 1, 7 tohoto zákona dovolání a rozhodl
o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č.
404/2012 Sb. (dále též jen „o. s. ř.”).
Podle § 243c odst. 1 (ve spojení s § 243f odst. 2, 3) o. s. ř. dovolací soud
dovolání odmítl, neboť má vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, jimiž se odvolací
řízení končí, upravuje § 237 a § 238 o. s. ř., náležitosti dovolání pak § 241a
o. s. ř.
Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. může být dovolacím důvodem jen nesprávné právní
posouzení věci. K náležitostem dovolání patří mj. i vymezení důvodu dovolání (§
241a odst. 3), tj. z dovolání musí vyplývat, které otázky hmotného či
procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí spočívá, vyřešil odvolací soud
chybně, a proč tyto závěry považuje dovolatel za nesprávné. Dovolatel musí (§
241a odst. 2) rovněž uvést v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti
dovolání, tedy které z hledisek uvedených v § 237 považuje za splněné.
Nic z toho však dovolatel v dovolání neuvedl. V úvodu svého dovolání jen uvedl,
že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení by měla být dovolacím soudem právní otázka posouzena
jinak“ a že „spočívá na nesprávném právním posouzení věci a odvolací soud se
odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“.
K projednání dovolání však nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o.
s. ř., aniž by bylo z dovolání zřejmé, která konkrétní otázka hmotného či
procesního práva má být dovolacím soudem řešena, od kterého (svého) řešení se
má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v
rozhodnutí odchýlil odvolací soud.
Dovolatel zřejmě přehlédl, že napadené rozhodnutí bylo vydáno až po účinnosti
zákona č. 404/2012 Sb., a je proto třeba postupovat podle občanského soudního
řádu ve znění od 1. 1. 2013. V dovolání totiž zjevně odkazuje na občanský
soudní řád ve znění do 31. 12. 2012 (např. uplatňuje dovolací podle § 241a
odst. 2 písm. a/, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, ačkoli § 241a odst. 2 o. s. ř., ve znění od 1.
1. 2013, již na písmena členěn není a § 241a upravuje jen jeden dovolací důvod
– nesprávné právní posouzení).
Dovolání, které neobsahuje vymezení důvodu dovolání (§ 241a odst. 3 o. s. ř.),
ani vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti
dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), je vadným podáním, které může dovolatel
doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty (§ 241b odst. 3
věta první, § 243b o. s. ř.). Protože tak dovolatel neučinil a v dovolacím
řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, dovolací soud dovolání odmítl (§
243c odst. 1, § 243f odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. května 2013
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu