USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň Mgr. Jany Misiačkové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v právní věci žalobce T. S., zastoupeného JUDr. Danielem Urbanem, advokátem se sídlem v Praze 2, Uruguayská 416/11, proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu Královka, se sídlem v Praze 6 – Břevnově, Pod Královkou 1943/1a, IČO 44797796, o změně prohlášení vlastníka budovy, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 Cm 132/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 6. 2023, č. j. 4 Cmo 66/2023-159, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
2. Vrchní soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne ze dne 7. 6. 2023, č. j. 4 Cmo 66/2023-159, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně mimo jiné uzavřel, že nejsou-li účastníkem řízení vlastníci všech jednotek v domě dotčených tvrzenými vadami prohlášení vlastníka ze dne 18. 4. 2001 vydaného žalovaným (spočívajících v „nedůvodném“ vymezení nebytových jednotek č. 1942/63 a 1943/64 na úkor společných částí domu), musí být žaloba zamítnuta.
3. Nejvyšší soud dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), odmítl, neboť není podle § 237 o. s. ř. přípustné. Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) totiž posoudil otázku pasivní věcné legitimace v souladu ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.
4. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je ustálena v názoru, že rozhodnutí soudu podle § 1168 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, o odstranění vad prohlášení je rozhodnutím, jímž je zasahováno do práv a povinností všech vlastníků jednotek dotčených vadami prohlášení; neúčastní-li se řízení jako účastníci (na straně žalobce nebo žalovaného) všichni, kdo jimi musí (mají) být jako nerozluční společníci, tedy všichni vlastníci jednotek dotčení vadami prohlášení, jedná se o takový nedostatek v okruhu jeho účastníků, který znamená nedostatek věcné legitimace, a soud v takovém případě musí žalobu bez dalšího zamítnout (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. 26 Cdo 1811/2020, uveřejněný pod číslem 82/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
5. Vycházel-li tak odvolací soud ze zjištění (jehož správnost přezkumu dovolacího soudu nepodléhá), že žalobcem navrhovaná změna prohlášení vlastníka by ovlivnila velikost podílů na společných částech domu, je v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu i závěr, že opravou prohlášení vlastníka by bylo zasaženo do spoluvlastnických práv všech vlastníků jednotek, a proto se řízení musí účastnit (vedle žalovaného) i další vlastníci jednotek v předmětném domě. Subjektivní názor žalobce, že je ve „sporu pouze se žalovaným“, na výše uvedeném nemůže nic změnit.
6. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 6. 2024
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu