U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Jitky Dýškové a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční
věci oprávněné MIDESTA, s. r. o., se sídlem v Brně, Čechyňská 419/14a, IČO
27685098, proti povinné Z. K., pro 46.454 Kč s příslušenstvím, vedené u
soudního exekutora Mgr. Richarda Bednáře, Exekutorský úřad Praha 10, pod sp.
zn. 003 EX 453/07, o dovolání soudního exekutora, zastoupeného Mgr. Ondřejem
Malinou, advokátem se sídlem v Praze 7, Komunardů 36, proti usnesení Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 30. prosince 2014, č. j. 20 Co 231/2014-171,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Soudní exekutor Mgr. Richard Bednář, Exekutorský úřad Praha 10, se sídlem v
Praze 10, Na Plískavě 1525/2, napadl dovoláním usnesení Krajského soudu v
Hradci Králové ze dne 30. 12. 2014, č. j. 20 Co 231/2014-171, jímž bylo změněno
rozhodnutí jmenovaného soudního exekutora ze dne 17. 3. 2014, č. j. 003 EX
453/2007-140, tak, že se insolvenčnímu správci (povinné) JUDr. Martinu
Litvanovi, LL.M., Ph.D., se sídlem v Praze 2, Fűgnerovo náměstí 1808/3, vydává
výtěžek exekuce ve výši 1.538.000 Kč.
Nejvyšší soud dovolání soudního exekutora proti usnesení odvolacího soudu
odmítl podle § 243c odst. 1 věty první občanského soudního řádu ve znění
účinném do 31. 12. 2013 – dále „o. s. ř.“ (srov. čl. II. bod 2 zákona č.
293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), neboť závěr odvolacího
soudu ohledně povinnosti soudního exekutora vydat po zahájení insolvenčního
řízení na majetek povinného do majetkové podstaty úpadce jím exekučně vymožené
plnění bez odpočtu nákladů exekuce je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí
dovolacího soudu, od níž není důvodu se odchýlit (viz usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3182/2014, jež bylo vydané v rámci
posuzovaného exekučního řízení a je uveřejněné pod č. 32/2015 ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolatelem označené usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3845/2011, není v rozporu s výše
specifikovanou konstantní judikaturou dovolacího soudu, neboť jednak skutkově
vychází z odlišného způsobu exekuce, jednak v řešené otázce ustálenou
rozhodovací praxi nepopírá (tj. dochází ke konformnímu závěru).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3
věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. dubna 2015
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu