26 Cdo 1216/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou ve věci žalobkyně Tesco Stores ČR a.s., se sídlem v Praze 10, Vršovická 1527/68b, IČO 45308314, zastoupené Mgr. Pavlem Kropáčkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Lublaňská 667/42, proti žalované TIZIA CSC, s.r.o., se sídlem v Praze 3, Štítného 388/18, IČO 27888029, zastoupené JUDr. Miloslavem Krausem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Palackého 2312/54, o určení neoprávněnosti výpovědi, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 7 C 528/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. září 2015, č. j. 96 Co 141/2015-52, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.388 Kč k rukám Mgr. Pavla Kropáčka, advokáta se sídlem v Praze 2, Lublaňská 667/42, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalovaná napadla dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2015, č. j. 96 Co 141/2015-52, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 11. 2. 2015, č. j. 7 C 528/2014-18, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalované Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. s. ř.“), odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a není v něm vymezen dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. V dovolacím řízení nelze pro tyto vady pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takový údaj se však v dovolání nenachází.
V dovolání není uplatněn ani (způsobilý) dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 a 3 o. s. ř., nýbrž ve skutečnosti nezpůsobilé důvody, jejichž prostřednictvím dovolatelka jednak namítla vady řízení (brojí proti tomu, že jí byla odňata možnost jednat před soudem) a jednak se pokusil zpochybnit správnost zjištěného skutkového stavu, z něhož odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – čerpal svá skutková zjištění rozhodná pro právní posouzení věci (zda a kdy došlo k odevzdání její zásilky k poštovní přepravě).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. srpna 2016
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu