USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v právní věci žalobkyně L. Š., narozené XY, bytem XY, zastoupené opatrovníkem M. Š., bytem XY, zastoupeného JUDr. Alešem Tolnayem, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, náměstí Republiky 946, proti žalovanému M. B., narozenému XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Jelínkem, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Táborská 966/5, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného města Benátky nad Jizerou, se sídlem v Benátkách nad Jizerou, Zámek 49/1, IČO 00237442, zastoupeného Mgr. Tomášem Hoblem, advokátem se sídlem Čáslavi, nám. Jana Žižky z Trocnova 2/2, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 11 C 345/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2022, č. j. 23 Co 52, 53/2022-513, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.647 Kč k rukám JUDr. Zdeňka Jelínka, advokáta se sídlem v Mladé Boleslavi, Táborská 966/5, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.320 Kč k rukám Mgr. Tomáše Hobla, advokáta se sídlem Čáslavi, Žižkovo náměstí 2, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Okresní soud v Mladé Boleslavi (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 29. 9. 2021, č. j. 11 C 345/2017-392, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 11. 2021, č. j. 11 C 345/2017-402, a doplňujícího rozsudku ze dne 30. 11. 2021, č. j. 11 C 345/2017-420, nahradil projev vůle žalovaného k uzavření kupní smlouvy mezi ním jako prodávajícím a žalobkyní jako kupující, jejímž předmětem je bytová jednotka č. 645/4 v budově č. p. XY, XY, XY a XY na stavební parc. č. XY v katastrálním území XY a s touto jednotkou spojeného spoluvlastnického podílu ve výši 689/35285 ke společným částem budovy a ke stavební par.
č. XY v katastrálním území XY, zapsáno ve veřejném seznamu v katastru nemovitostí na LV č. XY a XY pro katastrální území XY a obec XY u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, za kupní cenu 122.148 Kč (výrok I.), uložil žalovanému a vedlejšímu účastníkovi povinnost zaplatit žalobkyni částku 823.076,90 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok II.), rozhodl o nákladech řízení (výroky III. a IV.) a zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 676.923,10 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok V.).
K odvolání žalovaného a vedlejšího účastníka Krajský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 20. 9. 2022, č. j. 23 Co 52, 53/2022-513, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku I. tak, že žalobu na nahrazení projevu vůle žalovaného k uzavření shora specifikované kupní smlouvy zamítl (výrok I.),
rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výroky II. a III.) jakož i o náhradě nákladů odvolacího řízení ohledně tohoto nároku (výroky IV. a V.) a zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II., III., a IV. a v tomto rozsahu věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (výrok VI.). Dovolání žalobkyně Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jako vadné odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a není v něm řádně vymezen dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. V dovolacím řízení nelze pro tyto vady pokračovat. V dovolání není vymezen ani jeho rozsah, byť vzhledem k jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) lze soudit, že směřuje proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá
(dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. i ustálené judikatury dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2014, sen. zn. 29 NSČR 46/2014) i Ústavního soudu (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takový údaj se však v dovolání nenachází, dovolatelka pouze uvádí, že se odvolací soud „rozsudek odvolacího soudu byl vydán v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu“, aniž by však jakkoliv (alespoň) naznačila, s jakou judikaturou a v jaké otázce má být rozhodnutí odvolacího soudu konfrontováno. Dovolatelka právní posouzení věci učiněné odvolacím soudem zpochybňuje především prostřednictvím skutkových námitek (prokázání přechodu nájmu bytu z jejích rodičů na ni) a napadá i způsob provedení dokazování a hodnocení důkazů odvolacím soudem. Uplatňuje tedy jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat jen ze způsobu, jakým soud hodnocení důkazů provedl, a to jen polemikou se správností skutkových zjištění soudu, tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který dovolatelka k dispozici nemá (srov. ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.). Jen pro úplnost lze uvést, že z obsahu spisu se podává, že skutková zjištění nevykazují jakýkoli významný nesoulad s provedenými důkazy a skutkové závěry soudů nejsou v rozporu s obsahem spisu (srov. citované stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů). Ani poukaz na vady řízení (tvrzené neprovedení některých důkazů) není způsobilým dovolacím důvodem, neboť k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (je-li jimi řízení skutečně postiženo), dovolací soud přihlíží, je-li dovolání přípustné (srov. § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 6. 6. 2023
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu