26 Cdo 1229/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Zbyňka Poledny ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České spořitelny, a. s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, IČO 45244782, proti povinné I. Š., zastoupené Mgr. Markétou Vojtáškovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, Kvítková 124, pro 392.441 Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitých věcí, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. E 3320/96, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 29. ledna 2014, č. j. 59 Co 239/2013-321, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, usnesením ze dne 29. 1. 2014, č. j. 59 Co 239/2013-321, zrušil usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 26. 3. 2013, č. j. E 3320/96-287, ve výrocích, jimiž soud prvního stupně zamítl žalobu povinné pro zmatečnost a zastavil řízení o návrhu povinné ze dne 31. 8. 2011 na zastavení výkonu rozhodnutí nařízeného usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 27. 1. 1997, č. j. E 3320/96-5, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14. 4. 1997, č. j. 13 Co 159/97-20; ve výroku o zamítnutí návrhu povinné ze dne 25. 8. 2011 na zastavení výkonu rozhodnutí usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, v němž předpoklad přípustnosti dovolání vyjádřila tak, že se odvolací soud napadeným rozhodnutím „odchýlil od ustálené rozhodovací praxe v otázce procesního práva“, protože „ve výroku usnesení nerozhodl o celém rozsahu odvolání“.
Nejvyšší soud (§ 10a o. s. ř.) rozhodl podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále o. s. ř. (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. z důvodu vady jeho obsahu, která nebyla dovolatelkou po dobu trvání lhůty k dovolání (§ 240 ve spojení s § 241b odst. 3 větou první o. s. ř.) odstraněna a pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat. Povinná neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (ve smyslu taxativních hledisek § 237 o. s. ř.), neboť dovoláním formulovaná vada odvolacího řízení sama o sobě uvedenou náležitost dovolání založit nemůže, není- li současně zřejmé, zda se odvolací soud při řešení právní otázky, na níž napadené rozhodnutí závisí, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe právě dovolacího soudu a od jaké, a to alespoň v podobě citace závěrů Nejvyššího soudu z jeho konstantní judikatury (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č.4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz).
S ohledem na výsledek dovolacího řízení se výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. dubna 2015
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu