26 Cdo 125/2024-577
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové v exekuční věci oprávněné Solution RENT bp s. r. o., se sídlem v Příbrami II, Žižkova 708, IČO 09069020, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka 153, proti povinné M. M., pro vyklizení, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 206 EXE 6445/2021, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2023, č. j. 17 Co 96/2023-316, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Krajský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 30. 5. 2023, č. j. 17 Co 96/2023-316, potvrdil usnesení Okresního soudu Praha-západ (soud prvního stupně) ze dne 8. 2. 2023, č. j. 206 EXE 6445/2021-272, jímž zamítl návrh povinné na zastavení exekuce ze dne 12. 5. 2022, vedené soudním exekutorem JUDr. Erikem Smolou, Exekutorský úřad Strakonice, na základě pověření soudu prvního stupně ze dne 15. 10. 2021, č. j. 206 EXE 6445/2021-15.
2. Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, které není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), přípustné.
3. Otázku, zda notářský zápis se svolením k vykonatelnosti podle § 71b zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „not. ř.“), podle něhož má být vymožena povinnost vyklidit nemovitost, může být exekučním titulem, posoudil odvolací soud v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v této věci.
4. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 10. 4. 2024, sp. zn. 31 Cdo 225/2024 (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 11. 9. 2024, sp. zn. I. ÚS 1959/24), jímž byla sjednocena dosavadní rozdílná rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, dospěl k závěru, že nárok vlastníka (držitele, nebo detentora) na vyklizení nemovitosti osobou, která ji neoprávněně užívá – ať již proto, že mezi nimi nikdy nebyl žádný závazkový (smluvní) vztah, nebo proto, že tento vztah skončil (typicky nájem, výpůjčka, výprosa apod.), vyplývá nejen z věcněprávního vztahu, ale i ze závazkového vztahu (nájmu, dohody o vyklizení atd.), a lze ho tak považovat ve smyslu § 71b not. ř. za nepeněžitý nárok vyplývající ze závazkového vztahu, který může být předmětem notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti; takový notářský zápis tedy může být exekučním titulem.
5. V projednávané věci notář JUDr. Eduard Grygar sepsal dne 27. 1. 2021 notářský zápis sp. zn. NZ 13/2021, N 17/2021, v němž oprávněná (nájemkyně bytů) a povinná (podnájemkyně) uzavřely podle § 71b not. ř. dohodu o uznání nároků oprávněné na vyklizení bytů v případě, že povinná poruší smlouvu o podnájmu ze dne 18. 12. 2020, v níž byla sjednána doba podnájmu na dobu určitou do 18. 7. 2021, s tím, že povinná je povinna byty vyklidit do patnácti dnů od skončení podnájmu, tj. nejpozději do 2. 8. 2021. Protože povinná svou povinnost nesplnila, oprávněná podala exekuční návrh. Uzavřel-li odvolací soud, že tento notářský zápis může být exekučním titulem, je jeho závěr v souladu se současnou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
6. Dovolání není přípustné ani pro řešení otázky, zda porušení věcněprávního zákazu zatížení nemovité věci, které zakládá neplatnost právního jednání učiněného v rozporu s tímto zákazem, má za následek také (absolutní či relativní) neplatnost právních jednání navazujících (tj. v daném případě nájemní smlouvy a na ni navazující podnájemní smlouvy a notářského zápisu). Na jejím řešení napadené rozhodnutí nespočívá, odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) se touto otázkou nezabýval, dovolatelka nic takového ani netvrdila, pouze (neúspěšně) namítala toliko neplatnost smlouvy o smlouvě budoucí kupní. Soud k absolutní neplatnosti právního jednání sice přihlíží z úřední povinnosti, činí tak však jen tehdy, jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví (k relativní neplatnosti přihlíží vždy jen k námitce účastníka). Není-li konkrétní důvod absolutní neplatnosti v řízení tvrzen a ani jinak nevyjde najevo, není důvod pro to, aby soud po takové okolnosti z vlastní iniciativy pátral a nahrazoval tak ve sporném řízení zákonem předpokládanou aktivitu účastníků (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 29 Odo 784/2005, uveřejněný pod číslem 25/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek téhož soudu ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4841/2007, uveřejněný pod číslem 71/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Protože dovolatelka až v dovolání začala tvrdit, že smlouva o podnájmu (a nájmu) je neplatná (absolutně či relativně), odvolací soud se touto skutečností nezabýval, a protože se jedná o novou skutečnost, kterou v dovolání nelze podle § 241a odst. 6 o. s. ř. uplatnit, nemohl se jí zabývat ani dovolací soud.
7. Zpochybnila-li dovolatelka rovněž závěr odvolacího soudu, že jednání oprávněné nepředstavovalo zneužití práva, které by zakládalo důvod pro zastavení exekuce ve smyslu § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., je třeba zdůraznit, že ohledně této otázky řádně nevymezila přípustnost dovolání. Z obsahu dovolání není zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání vymezených v § 237 o. s. ř má ve vztahu k této otázce za naplněný. Pro úplnost je možno dodat, že uvedený závěr navíc zpochybňuje především prostřednictvím skutkových námitek (že oprávněná úmyslně zmařila splnění všech podmínek smlouvy o smlouvě budoucí kupní a že jejím cílem bylo připravit povinnou o nemovitosti) a brojí proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu (soudu prvního stupně) a proti jeho způsobu hodnocení důkazů. Uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Ostatně skutková zjištění nevykazují jakýkoliv nesoulad a odpovídají provedenému dokazování, odvolací soud (soud prvního stupně) provedl všechny
důkazy relevantní pro právní posouzení věci a své závěry velmi pečlivě odůvodnil. Nejde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů).
8. Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
9. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
10. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání, již samostatně nerozhodoval o
návrhu dovolatelky na odklad právní moci napadeného rozhodnutí. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 12. 2024
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu