2
3
26 Cdo 1288/2021-685
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve
věci žalobkyně Valporta a.s., se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Vyšehradská
1269/29, IČO: 04263944, zastoupené Mgr. Boženou Rochfalušiovou, advokátkou se
sídlem v Praze 1, Revoluční 764/17, proti žalovaným 1/ R. M., bytem XY,
zastoupenému opatrovnicí H. M., bytem XY, a 2/ K. M., bytem XY, obou
zastoupených Mgr. Pavlem Hrtúsem, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská
1652/36, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39
C 260/2014, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
17. září 2020, č. j. 17 Co 201/2020, 17 Co 202/2020-563, o jejich návrhu na
odklad právní moci a vykonatelnosti tohoto rozsudku, takto:
I. Návrh žalovaných na odklad právní moci rozsudku Městského soudu v
Praze ze dne 17. září 2020, č. j. 17 Co 201/2020, 17 Co 202/2020-563, se
zamítá.
II. Vykonatelnost rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. září 2020,
č. j. 17 Co 201/2020, 17 Co 202/2020-563, se odkládá do právní moci rozhodnutí
o podaném dovolání.
Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 23. ledna 2018,
č. j. 39 C 260/2014-252, uložil žalovaným povinnost vyklidit a vyklizený
žalobkyni předat do tří dnů od právní moci rozsudku „byt č. 4, o velikosti 2 +
kk, o výměře 50,4 m2, nacházející se v 1. patře (2NP) domu XY, který je
součástí pozemků parc. XY, k. ú. XY, na adrese XY“ (dále jen „předmětný byt“);
současně rozhodl o nákladech řízení účastníků (výroky II. a III.) a přiznal
odměnu ustanovenému zástupci (výrok IV.). K odvolání žalovaných Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne
8. srpna 2018, č. j. 17 Co 140/2018-293, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a
věc mu vrátil k dalšímu řízení. V dalším řízení soud prvního stupně rozsudkem ze dne 10. března 2020, č. j. 39
C 260/2014-466, ve spojení s usnesením ze dne 8. dubna 2020, č. j. 39 C
260/2014-471, žalobu zamítl (výrok I.), přiznal odměnu ustanovenému zástupci
(výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky III., IV. a
V.). K odvolání žalobkyně, žalovaného 2/ a zástupce žalovaného 1/ odvolací soud
rozsudkem ze dne 17. září 2020, č. j. 17 Co 201/2020, 17 Co 202/2020-563,
rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že uložil žalovaným
povinnost předmětný byt vyklidit a vyklizený předat žalobkyni do 6 měsíců od
právní moci rozsudku (výrok I.), ve výroku II. ho změnil jen tak, že výše
odměny ustanoveného zástupce činí 20.328,- Kč, jinak ho v tomto výroku potvrdil
(výrok II.); zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků a státu
(výroky III., IV. a V.). Proti posledně citovanému rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní včasné
dovolání, domáhajíce se – prostřednictvím (způsobilého) dovolacího důvodu podle
§ 241a odst. 1 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. – dále opět jen „o. s. ř.“) –
zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Současně podali návrh na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného
rozsudku, který následně doplnili podáním ze dne 10. června 2021. Podle § 243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez
návrhu odložit a/ vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným
výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b/ právní
moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a
nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. V usnesení ze dne 21. listopadu 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017 (ústavní
stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 18. srpna 2020, sp. zn. IV. ÚS 118/20) Nejvyšší soud uzavřel, že materiální právní
moc dovoláním napadeného rozhodnutí (či jeho výroku) je možné odložit jen
tehdy, nemohou-li být negativní dopady rozhodnutí (výroku) do poměrů účastníka
řízení (dovolatele) beze zbytku sistovány odkladem jeho vykonatelnosti
(například proto, že jde o rozhodnutí, které není podkladem pro soudní výkon /
exekučním titulem/; k takové kategorii rozhodnutí viz usnesení Nejvyššího soudu
z 25. ledna 2005, sp. zn.
20 Cdo 498/2004, uveřejněné pod č. 66/2005 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek). Povinnost k vyklizení předmětného bytu však
předmětem výkonu rozhodnutí (exekuce) být může (což ostatně vyplývá i z
vyrozumění o zahájení exekuce ze dne 21. května 2021, č. j. 003 EX 79/21-13,
vedené soudním exekutorem Mgr. Richardem Bednářem, jejímž prostřednictvím má
být dosaženo splnění zmíněné povinnosti – viz č. l. 679 spisu) a z obsahu spisu
současně nevyplývají okolnosti podporující závěr, že by dovolatelé byli
ohroženi na svých právech pouhou právní mocí napadeného rozhodnutí. Nejvyšší
soud proto návrh dovolatelů na odklad právní moci rozsudku odvolacího soudu
zamítl. Naproti tomu však shledal, že jsou splněny předpoklady, za nichž lze odložit
vykonatelnost napadeného rozsudku. Jeho neprodleným výkonem (exekucí) by totiž
dovolatelům hrozila závažná (jen stěží odstranitelná) újma na jejich právech,
jelikož v dovolacím řízení má být řešena otázka bezprostředně ovlivňující
jejich bytové poměry; přitom dovolací soud zohlednil též sociální a ekonomickou
situaci dovolatelů, jejich vyšší věk a okolnost, že předmětný byt již
dlouhodobě užívají. Rovněž účinky rozhodnutí dovolacího soudu (bylo-li by
nesouhlasné s napadeným rozsudkem) by mohly být neprodleným výkonem napadeného
rozhodnutí (exekucí) zmařeny. Dovolací soud proto do doby, než bude o dovolání
pravomocně rozhodnuto, vykonatelnost rozsudku odvolacího soudu podle § 243
písm. a/ o. s. ř. odložil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 7. 2021
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu