U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Zbyňka
Poledny v exekuční věci oprávněných a) nezletilé B. R., a b) nezletilého T. R.,
zastoupených matkou J. R., proti povinnému T. R., pro dlužné a běžné výživné,
vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 73 EXE 861/2013, o dovolání
povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2013, č. j. 30
Co 323/2013-72, takto:
Dovolání se odmítá.
Odvolací soud v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 6. 5. 2013, č. j. 73 EXE 861/2013-27, kterým Obvodní soud pro Prahu 9 zamítl návrh
povinného na zastavení a na odklad exekuce vedené soudním exekutorem JUDr. Milanem Suchánkem pod sp. zn. 085 Ex 1377/13 na základě pověření vydaného týmž
soudem dne 1. 3. 2013, č. j. 73 EXE 861/2013-14. Povinný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním, sepsaným Mgr. Luďkem
Voigtem, advokátem. Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje ve
smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. a dovolání podává z důvodu, že rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítá, že dosud
nebylo rozhodnuto ve věci zastavení „exekuce na řidičské oprávnění“ a v
případě, že by soud nemohl zastavit exekuci, fakticky by tak nemusel rozhodnout
až do plnoletosti jeho nezletilých dětí. V případě nucené dražby rodinného domu
v L. by byla jeho reálná hodnota záporná, tato situace by zatížila povinného, a
ten by tak nebyl schopen plnit svoji vyživovací povinnost vůči nezletilým
dětem. Výše nákladů a odměna exekutora je stanovena v rozporu s dobrými mravy,
neboť převyšuje samotnou pohledávku. Povinný v důsledku exekuce nemá žádný
příjem. Poměry účastníků se změnily, je proto dán důvod pro nové rozhodnutí o
poměrech k nezletilým dětem a o výši výživného, a jsou tak splněny podmínky pro
zastavení exekuce. Vinou soudu nebo exekutora nedošlo ke sloučení exekučních
řízení a došlo tak k porušení hospodárnosti řízení a poškození povinného na
jeho právech. Usnesení odvolacího soudu je nepřezkoumatelné a protiústavní,
neboť se nikde neobjevuje zmínka o rozhodnutí ve věci pozastavení řidičského
oprávnění, tato věc nebyla odvolacím soudem vůbec projednána. Navrhl, aby
dovolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že dovolateli v plném rozsahu
vyhoví a věc vrátí k dalšímu řízení. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část
první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“. Dovolání směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým potvrdil usnesení
soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu povinného na odklad exekuce, je
nepřípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci odkladu
exekuce (§ 238 odst. 1 písm. e/ o. s. ř.). Nejvyšší soud tedy dovolání v této
části odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Z § 241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém
rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se
dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle § 237 o. s. ř.
je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu,
kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na
vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací
soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem
rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka
posouzena jinak. Podle § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém
rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje
vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu
trvání lhůty k dovolání. Nejvyšší soud již např. ve svém usnesení ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29
NSCR 55/2013, uzavřel, že může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek
považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace
textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Dovolatel v dovolání nijak nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. a tuto skutečnost ani nebylo
možné jinak dovodit z obsahu dovolání. Protože dovolání má vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto
vady nebyly odstraněny v průběhu trvání lhůty k dovolání, Nejvyšší soud
dovolání směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno
usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu povinného na zastavení
exekuce, podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a
násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /
exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. března 2015
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu