26 Cdo 13/2019-332
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové ve
věci žalobkyně J. S., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Davidem Babincem,
advokátem se sídlem v Praze 5, Na Bělidle 830/2, proti žalovanému Společenství
vlastníků jednotek v domě XY, se sídlem XY, IČO: XY, zastoupenému JUDr. Jakubem
Sýkorou, advokátem se sídlem v Praze 8, Prvního pluku 320/17, o zpřístupnění
dokumentace SVJ za rok 2013, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 71 Cm
185/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6.
března 2018, č. j. 8 Cmo 85/2017-252, t a k t o:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. března 2018, č. j. 8 Cmo 85/2017-252,
ve výroku I., pokud jím byl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. března
2017, č. j. 71 Cm 185/2015-160, potvrzen ve výroku II. zamítajícím žalobu na
uložení povinnosti žalovaného předložit žalobkyni dokumentaci o škodní události
v domě za rok 2013, smlouvu o pojištění odpovědnosti za výkon funkce
statutárního orgánu SVJ a podklady o platbě odměn členů orgánů SVJ, dokumentaci
k soudním sporům vedeným SVJ v roce 2013, evidenční list jednotky XY a
odsouhlasený způsob všech plateb na jednotku včetně rozúčtování služeb, a
změněn v nákladovém výroku IV., a dále v nákladovém výroku II., a rozsudek
Městského soudu v Praze ze dne 7. března 2017, č. j. 71 Cm 185/2015-160, ve
výroku II. zamítajícím žalobu na uložení povinnosti žalovaného předložit
žalobkyni dokumentaci o škodní události v domě za rok 2013, smlouvu o pojištění
odpovědnosti za výkon funkce statutárního orgánu SVJ a podklady o platbě odměn
členů orgánů SVJ, dokumentaci k soudním sporům vedeným SVJ v roce 2013,
evidenční list jednotky XY a odsouhlasený způsob všech plateb na jednotku
včetně rozúčtování služeb, a v nákladovém výroku IV. se zrušují a věc se
postupuje v tomto rozsahu k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 4 jako
soudu věcně příslušnému k řízení v prvním stupni.
Žalobkyně (vlastnice tam označené /bytové/ jednotky – dále jen „jednotka“) se
změněnou žalobou domáhala, aby jí žalovaný (společenství vlastníků /dále též
jen „SVJ“/ jako právnická osoba založená za účelem zajišťování správy domu a
pozemku – viz § 1194 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění
pozdějších předpisů – dále jen „o. z.“) umožnil nahlédnout (ve smyslu § 1179 o.
z.) do tam konkretizované dokumentace a aby jí předložil mimo další tam
vyjmenované písemnosti rovněž a/ dokumentaci o škodní události v domě za rok
2013, b/ smlouvu o pojištění odpovědnosti za výkon funkce statutárního orgánu
SVJ a podklady o platbě odměn členů orgánů SVJ, c/ dokumentaci k soudním sporům
vedeným SVJ v roce 2013 a d/ evidenční list jednotky č. 406/2 a odsouhlasený
způsob všech plateb na jednotku včetně rozúčtování služeb (dále též jen
„písemnosti a/ až d/“).
Městský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 7. března 2017,
č. j. 71 Cm 185/2015-160, uložil žalovanému povinnost umožnit žalobkyni
nahlédnout do tam konkretizované dokumentace SVJ za rok 2013 (výrok I.), zamítl
žalobu na předložení tam specifikovaných písemností, a to včetně písemností a/
až d/ (výrok II.), rozhodl o odměně zástupce žalobkyně (výrok III.) a o
povinnosti žalovaného zaplatit náklady řízení státu (výrok IV.).
K odvolání obou účastníků řízení Vrchní soud v Praze jako soud odvolací
rozsudkem ze dne 6. března 2018, č. j. 8 Cmo 85/2017-252, citovaný rozsudek
soudu prvního stupně potvrdil v napadených výrocích I. a II. a změnil ve výroku
IV. (výrok I.); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výrok
II.).
Na zjištěném skutkovém základě shodně se soudem prvního stupně především
dovodil, že předložení písemností a/ a b/ přesahuje rámec ustanovení § 1179 o.
z. proto, že tyto doklady se nijak netýkají správy domu či pozemku. Poté
konstatoval, že ani písemnosti c/ nijak nesouvisejí se správou domu a pozemku,
a proto i tento požadavek jde nad rámec ustanovení § 1179 o. z. Konečně
dovodil, že ani písemnost d/ se netýká správy domu a pozemku.
Proti rozsudku odvolacího soudu, pokud jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního
stupně v zamítavém výroku II. ohledně předložení písemností a/ až d/, podala
žalobkyně dovolání, jehož přípustnost odůvodnila konstatováním, že zde jde o
dosud dovolacím soudem neřešenou otázku výkladu ustanovení § 1179 o. z. V
dovolání pak zpochybnila správnost právního názoru, že žalobní požadavek na
předložení písemností a/ až d/ přesahuje rámec ustanovení § 1179 o. z.
Zastávala názor, že i prostřednictvím písemností a/ až c/ se může každý člen
seznámit s hospodařením SVJ a správou domu; prostřednictvím písemnosti d/ pak
lze seznat, zda členové řádně informují SVJ o počtu osob užívajících jednotku,
což má vliv na rozúčtování služeb na každou jednotlivou jednotku. Dále namítla
existenci vad řízení spočívajících jednak v tom, že je nevykonatelný potvrzený
výrok I. rozsudku soudu prvního stupně ve znění „... a zbývající smlouvy ve
věci správy domu a účetní doklady dle § 1179 obč. zákoníku“, a dále také v tom,
že v dané věci měl rozhodovat okresní soud jako soud věcně příslušný v prvním
stupni. Navrhla, aby dovolací soud v napadeném rozsahu zrušil rozsudek
odvolacího soudu a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalobkyně
(dovolatelky) projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (dále jen „o. s. ř.“). Shledal,
že bylo podáno včas (k jeho doplňku ze dne 27. prosince 2018 nepřihlížel,
jelikož byl podán až po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty k podání dovolání –
§ 241b odst. 3 věta první a druhá ve spojení s § 240 odst. 1 o. s. ř.),
subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za
splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 4 o. s.
ř.). Poté dospěl k závěru, že je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení
otázky, zda písemnosti a/ až d/ lze – s přihlédnutím k jejich povaze – pokládat
za doklady vztahující se k hospodaření osoby odpovědné za správu či týkající se
správy domu a pozemku, do nichž je oprávněn vlastník jednotky ve smyslu § 1179
o. z. nahlížet; jde totiž o otázku, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího
soudu vyřešena.
Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího
soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Rozhodnutí odvolacího soudu
lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné,
dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2
písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 (existence uvedených vad tvrzena nebyla a tyto
vady nevyplynuly ani z obsahu spisu), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly
mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Posléze uvedené vady dovolatelka
v dovolání uplatnila. Dovolací soud se však nejprve zabýval otázkou naplněnosti
uplatněného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle § 241a
odst. 1 o. s. ř., neboť povaha vytýkaných vad řízení tomu nebrání.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle
právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice
správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně
aplikoval.
Podle §1179 o. z. vlastník jednotky má právo seznámit se, jak osoba odpovědná
za správu domu hospodaří a jak dům nebo pozemek spravuje. U této osoby může
vlastník jednotky nahlížet do smluv uzavřených ve věcech správy, jakož i do
účetních knih a dokladů.
V předchozí právní úpravě (v zákoně č. 72/1994 Sb., ve znění do 31. prosince
2013 – dále též jen „zákon č. 72/1994 Sb.“) nebylo žádné podobné právo
vlastníka jednotky výslovně upraveno. V ustanovení § 13 odst. 1 zákona č.
72/1994 Sb. se však stanovila povinnost vlastníka jednotky podílet se na správě
domu v rozsahu svého spoluvlastnického podílu na společných částech domu,
nebylo-li mezi vlastníky dohodnuto jinak; z toho se pak dovozovalo, že vlastník
jednotky byl oprávněn mít informace o tom, zda v případě placení příspěvků na
správu domu a pozemku se skutečně podílí na nákladech spojených se správou v
této výši. Teprve ve vzorových stanovách SVJ (viz nařízení vlády č. 371/2004
Sb.), které však pro vlastní stanovy SVJ nebyly závazné, bylo stanoveno (v čl.
XIV odst. 1 písm. f/), že vlastník jednotky má právo nahlížet do písemných
podkladů pro jednání shromáždění, do zápisu ze schůze shromáždění, do smluv
sjednaných společenstvím a do podkladů, z nichž vycházelo určení výše jeho
povinnosti podílet se na nákladech spojených se správou domu a pozemku a s
dodávkou služeb spojených s užíváním jednotky. Ustanovení § 1179 o. z. pak do
určité míry vychází z citovaného ustanovení vzorových stanov a z obecného
principu, že vlastník jednotky je oprávněn ověřit si, zda platí na příspěvcích
na správu domu a pozemku nebo na službách tolik, kolik skutečně má platit.
Právo vlastníka jednotky je v citovaném ustanovení vyjádřeno ve dvou polohách;
vlastník jednotky má právo ověřit si nejen to, jak jsou dům a pozemek
spravovány, nýbrž i to, jak osoba odpovědná za správu při správě domu a pozemku
hospodaří. Jde však přece jen o obecně upravené právo, jehož způsob výkonu
mohou především určit stanovy SVJ a v případě domu, v němž SVJ nevzniklo,
pravidla pro správu domu obsažená v prohlášení o rozdělení domu na jednotky
nebo ve smlouvě o výstavbě. Zbývá dodat, že toto subjektivní právo lze uplatnit
jen při poctivém dodržování dobrých mravů se zřetelem k zažitým (obecně
přijímaným) zvyklostem a že zjevnému zneužití práva nelze ochranu poskytnout;
to přirozeně platí i pro osobu odpovědnou za správu domu a pozemku. V § 1179
větě druhé o. z. jde pak o velmi široce koncipované právo nahlížet do smluv ve
věcech správy, dále do účetních knih a dokladů, přičemž je nezbytné, aby toto
právo bylo konkretizováno v prohlášení nebo ve stanovách SVJ tak, aby bylo
jednoznačné, co se rozumí nahlížením do těchto dokumentů SVJ. Už na tomto místě
dovolací soud zdůrazňuje, že ve (změněných) stanovách žalovaného ze dne 7.
ledna 2015 (dále jen „Stanovy“) bylo toto právo konkretizováno v čl. 4 odst. 1
písm. e/ a f/, odst. 5.
S přihlédnutím k řečenému dovolací soud především zdůrazňuje, že obecná
proklamace soudů obou stupňů, že písemnosti a/ až d/ se netýkají správy domu a
pozemku, resp. že požadavek na jejich předložení jde nad rámec ustanovení §
1179 o. z., bez bližšího odůvodnění neobstojí, a to už také proto, že žádný ze
soudů se blíže nezabýval otázkou, jak tyto písemnosti mohou vlastníku jednotky
přispět k zodpovězení otázky vztahující se k hospodaření SVJ. Bez ohledu na to
zastává dovolací soud názor, že písemnosti a/, b/, jde-li o podklady o platbě
odměn členů orgánů SVJ, c/ a d/ lze podřadit pod doklady podle § 1179 věty
druhé o. z., konkretizované v čl. 4 odst. 1 písm. e/ a f/ Stanov. Tyto
písemnosti (pochopitelně ve spojení s dalšími písemnostmi) mají totiž značnou
vypovídací hodnotu nejen ve vztahu k tomu, jak jsou dům a pozemek spravovány,
nýbrž především také ohledně toho, jak osoba odpovědná za správu při správě
domu a pozemku hospodaří. Stejnou vypovídací hodnotu by mohly mít i písemnosti
b/, avšak jen za předpokladu, že na požadované smlouvě o pojištění odpovědnosti
za výkon funkce statutárního orgánu SVJ nějakým způsobem participoval i
žalovaný.
Z uvedeného vyplývá, že právní posouzení věci odvolacím soudem je minimálně
neúplné a už proto nesprávné. Dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. tedy
byl užit opodstatněně.
S přihlédnutím k výslovné dovolací námitce je zapotřebí i v této fázi řízení
konstatovat, že řízení je postiženo jinou vadou řízení, která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pokud ve sporu podle § 1179 o. z.
rozhodoval v prvním stupni Městský soud v Praze.
Podle § 9 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním
stupni příslušné okresní soudy. Podle § 9 odst. 2 písm. l/ o. s. ř., ve znění
účinném do 30. dubna 2015 (v tento den byla podána žaloba v dané věci) krajské
soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve věcech jednání shromáždění
společenství vlastníků a sporů z toho vzniklých. Podle § 9 odst. 2 písm. l/ o.
s. ř., ve znění účinném od 1. května 2015 krajské soudy rozhodují jako soudy
prvního stupně ve věcech jednání shromáždění společenství vlastníků a sporů z
toho vzniklých, s výjimkou sporů o příspěvky členů společenství vlastníků na
správu domu a pozemku, sporů o zálohy na úhradu za služby a způsobu rozúčtování
cen služeb.
Z citovaných ustanovení vyplývá, že krajské soudy (včetně Městského soudu v
Praze) rozhodují jako soudy prvního stupně jen v těch věcech, ve kterých to
výslovně stanoví zákon. O věc jednání shromáždění společenství vlastníků
jednotek (ve smyslu § 9 odst. 2 písm. l/ o. s. ř., ve znění účinném nejen do
30. dubna 2015, nýbrž i od 1. května 2015) jde vždy, je-li předmětem řízení
přezkum rozhodnutí shromáždění (přijatého či nepřijatého – viz dříve § 11 odst.
3 zákona č. 72/1994 Sb. a nyní § 1209 odst. 1 o. z.), které vydalo ve věci
spadající do jeho působnosti. V takovém případě rozhodují v prvním stupni
krajské soudy. Naproti tomu ve sporu podle § 1179 o. z. nejde o věc jednání
shromáždění společenství vlastníků jednotek a sporů z toho vzniklých; předmětem
těchto sporů totiž není samotné jednání shromáždění společenství vlastníků
jednotek, ale jen vymáhání subjektivního práva svědčícího vlastníku jednotky
proti žalovanému (SVJ), který řádně a včas nesplnil tomu odpovídající povinnost
vyplývající pro něj z citovaného ustanovení (srov. mutatis mutandis rozsudek
velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne
13. dubna 2016, sp. zn. 31 Cdo 4848/2014, uveřejněný pod č. 78/2017 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek). Se zřetelem k řečenému bude k projednání
dané věci v prvním stupni věcně příslušný okresní soud (viz komentář k
ustanovení § 1179 odst. 1 o. z. obsažený v publikaci Občanský zákoník,
komentář, Beran a kol., 1. vydání, 2017), v daném případě Obvodní soud pro
Prahu 4.
Se zřetelem k řečenému lze uzavřít, že pokud odvolací soud potvrdil rozsudek
soudu prvního stupně v zamítavém výroku II. ohledně předložení písemností a/ až
d/, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst.
1 o. s. ř.). Jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro jeho změnu (i
vzhledem ke shora popsané vadě řízení), rozsudek odvolacího soudu v této části
potvrzujícího výroku, včetně části, jíž byl změněn rozsudek soudu prvního
stupně v závislém v nákladovém výroku IV., a dále v nákladovém výroku II.
zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 243f odst. 4 věty
před středníkem o. s. ř.), aniž se – pro nadbytečnost – zabýval existencí
dalších namítaných vad řízení, které se navíc měly týkat dovoláním nenapadené
části rozsudku. Protože důvody, pro které bylo v tomto rozsahu zrušeno
rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně,
dovolací soud zrušil v tomto rozsahu výroku o věci samé a v nákladovém výroku
IV. i toto rozhodnutí a podle § 243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. věc postoupil
v tomto rozsahu k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 4 jako soudu věcně
příslušnému k řízení v prvním stupni.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 věta
první o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů
řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení:Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. 6. 2019
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu