26 Cdo 132/2023-172
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobkyně BULLDOG REKLAMA s. r. o., se sídlem v Praze 10, Přetlucká 3354/12, IČO 26157527, zastoupené Mgr. Karlem Fischerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Kaprova 42/14, proti žalovanému hlavnímu městu Praze, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, IČO 00064581, zastoupenému Mgr. Bc. Veronikou Štěpánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Revoluční 724/7, o určení existence právního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 223/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2022, č. j. 15 Co 180/2022-149, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.388 Kč k rukám Mgr. Karla Fischera, advokáta se sídlem v Praze 1, Kaprova 42/14, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Žalovaný napadl dovoláním výrok rozsudku Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 6. 9. 2022, č. j. 15 Co 180/2022-149, kterým potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (soud prvního stupně) ze dne 16. 2. 2022, č. j. 17 C 223/2019-122, jímž určil, že trvá právní poměr založený smlouvou o spolupráci pro vybudování a provozování sítě zařízení pro provozní informace pro komerční cíle na území hlavního města Prahy č. 1/08/361/0060 ze dne 29. 2. 2008 ve znění Dodatku č. 1 až 4 (dále též jen „Smlouva“), který uzavřel s žalobkyní. Dovolání žalovaného Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“).
Žalovaný vytýkal odvolacímu soudu, že dospěl-li k závěru, že k platnosti výpovědi Smlouvy byl nutný předchozí souhlas Rady hlavního města Prahy, měl se rovněž zabývat existencí předchozího souhlasu rady s uzavřením samotné Smlouvy. Jestliže tak neučinil a Smlouvu posoudil jako platnou, ačkoliv rada souhlas s uzavřením Smlouvy nedala, odchýlil se při posouzení otázky její platnosti od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítal, že Smlouva nebyla nikdy platně uzavřena v důsledku nezveřejnění záměru pronajmout nemovité věci v majetku hlavního města Prahy na úřední desce, odvolací soud tak rozhodoval o platnosti výpovědi neexistující Smlouvy.
V rozporu s § 241a odst. 6 o. s. ř. však dovolatel skutečnost, že Smlouva byla uzavřena bez předchozího souhlasu Rady hlavního města Prahy a bez zveřejnění záměru pronajmout nemovité věci na úřední desce, nově tvrdil až v dovolání. Odvolací soud se neplatností Smlouvy z těchto důvodů nezabýval, neboť v řízení tato skutečnost nevyšla nijak najevo, dovolací soud, jenž je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu, k těmto novým tvrzením proto nemůže přihlédnout. Podle ustálené judikatury (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 31.
5. 2007, sp. zn. 29 Odo 784/2005, uveřejněný pod č. 25/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či z 29. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4841/2007, uveřejněný pod č. 71/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soud sice musí k absolutní neplatnosti smlouvy přihlédnout z úřední povinnosti, činí tak však jen tehdy, jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Není-li konkrétní důvod absolutní neplatnosti v řízení tvrzen a ani jinak nevyjde najevo (jak tomu bylo v projednávané věci), není důvod, aby po takové okolnosti z vlastní iniciativy pátral a nahrazoval tak ve sporném řízení zákonem předpokládanou aktivitu účastníků.
Poukazoval-li dovolatel na skutečnost, že žalobkyně své tvrzení, že výpověď Smlouvy je neplatná s ohledem na absenci předchozího schválení Radou hlavního města Prahy, uplatnila až po koncentraci řízení, je třeba uvést, že ohledně této otázky nevymezil přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. (vlastně mu jen vytýká, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k vadám řízení však může dovolací soud přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné - § 237-238a o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 25. 7. 2023
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu